pondělí 16. července 2007

Perštejn - Klínovec: Běs do vrchu

Profil Myslím, že nahoře načrtnuté převýšení běhu z Perštejna na Klínovec pořádaného v sobotu 14.7. mluví za tisíce úvodů.
Přišel termín běhu na Klínovec a jako obvykle, když se rozhodne běžet někdo z naší sportující famíle, s sebou přinesl tropy. Já jsem tenhle závod běžel teprve podruhé, ale Dáša si ho užívala již potřetí a pokaždé bylo vedro k zalknutí. Sedmnáct celých osm kilometrů dlouhý běs do vrchu s převýšením přes devět set metrů má ještě několikeré záludnosti, o kterých se budu postupně zmiňovat.
Start: Opět byla vypuštěna dopředu skupinka těch, kteří ve valné většině podcenili svoje síly. Tentokráte ne o půl hodiny, ale "jen" o dvacet minut. Několikrát jsme říkali, že jsme zásadně proti tomu. Je to vlastně mírné zvýhodnění těchto běžců. Pakliže se závod běží před polednem mají tito předčasně vyrazivší o dvacet minut více (v uvozovkách) chladnějšího počasí. Co kdybychom příště s Dášou vyrazili v osm? To bude ještě relativně chladno. Nemluvě o tom, že pokud pořadatel rozháže kategorii do dvou samostatných běhů, stává se z toho tak trochu časovka nebo spíše dva závody za rozdílných podmínek. A nejen kategorii. My, co neběháme na předních místech, soupeříme napříč kategoriemi. Šlo by to udělat také tak, že by jednotliví běžci byli vypouštěni v minutových intervalech, zhruba od toho očekávaně nejpomalejšího k nejrychlejšímu. Když to bude dopředu v propozicích, budiž. Nebo mám ještě jedno řešení: Kdo si netroufne na čas (řekněme magických) 2:22:22 nebo 2:00:00, může vyrazit dřív, když však doběhne rychleji, bude mu započítán čas 2:22:22 nebo 2:00:00. ;o) Letos by první podmínku splnil pouze Franta Bálek, takže u toho předčasný start akceptuji. V předchozích ročnících nebyly výjimkou běžci s časem okolo 100 minut, kteří se na trať nechali vypustit o půl hodiny dřív. A i letos by se našel běžec, který by dostal kontumačních 2:00:00 - Pavel Berka. Ale asi už tady provádím jen mlácení prázdné slámy. I tyhle "intervalové" starty byly určitě jedním z důvodů, proč byl tomuto běhu odebrán status pohárového závodu v bězích do vrchu. I když dozajista ne jediným.
Až bezprostředně do samotného startu se většina běžců snažila stát raději ve stínu stromů než na startovní čáře. Po startu jsem vyrazil záměrně velmi pomalu s tím, že až vyběhnu první, asi desetikilometrový kopec, můžu přemýšlet o zrychlení. Téměř všichni moji obvyklí soupeři mi utekli. Přesto se mi už na druhém kilometru zdálo, že jsem asi přepálil. Ještě jsem ubral na tempu. Tady mě předběhl Petr Erben, který se mi začal postupně vzdalovat. Šel přede mne ještě běžec s číslem 77, za tím jsem ale zatím tak trochu povlával.
3.km: 18:18,6 (Pro srovnání budu uvádět i časy z roku 2004, ve kterém jsem měl sice nejlepší běžeckou formu, ale startoval jsem s bolavými zády po čtrnáctidenním téměřnicnedělání - 18:17,7.) Někde za čtvrtým kilometrem sedmdesát sedmička nevěděl, kudy má běžet. Matně jsem si rozvzpomínal, že vpravo, ale běžec označený dvakrát šťastně se raději zeptal nějakého usedlíka. Ten potvrdil, že už tudy jacísi blázni proběhli a počastoval nás vzpruhou: "To by se mi chtělo v takovém vedru závodit!" V zatáčkách nad Vykmanovem se mě sedmasedmdesátka znovu ptal, tentokráte pro změnu, jestli běží dobře. Teď jsem si byl jistý, a tak jsem přitakal. Běželi jsme sice po hlavní ale nikde ani šipečka. Na další odbočce už šipky byly, navíc tu byla improvizovaná občerstvovačka dodaná Milanem z AK Sokolov. Jednu láhev jsem si na chvíli vypůjčil a notně jsem si přihnul. Běžel jsem sice opásán ledvinkou, ale malou sotva dvoudecovou lahvinku jsem si hodlal šetřit na horší časy. Pomalu se blížil šestý kilometr a začalo přibývat šipek. Byly bílé a oranžové, žlutých, které nás dle organizátora měly vést, bylo poskrovnu. "Nu což," řekl jsem si, "nejspíše jsou žluté a oranžové," a běžel jsem dál.
6.km: 39:18,2 / předchozí 3km 20:59,6 (39:05,3 / 20:47,6). Běžím dál, většinou podle oranžových šipek, i když tady zatím žádná odbočka vlastně nebyla. Sedmdesát sedmička už zmizel někde v dálce a daleko přede mnou vidím jen několik střídajících se siluet. Mezi nimi je určitě Manfréd v červeném tričku. Po druhé přecházím do chůze, opět jen na tak dlouho, abych se občerstvil. Tentokráte ze své lahvičky. Za chvíli se cesta dělí. Oranžové šipka a notabene i bílá ukazují rovně. Pro jistotu mrknu vpravo, zvědavý kam odbočuje druhá z cest. A tam v zatáčce se mi vysmívá schovaný žlutě označený sedmý kilometr. Ještě, že jsem mrknul.
7.km: 46:19,3 / 1km 7:01,1 (45:43,9 / 6:38,6). Zabočil jsem tedy vpravo a hned zase serpentinou vlevo. Že jsem neustále stoupal je asi každému jasné. Komu nikoliv, nechť laskavě spočine svým velectěným okem na profilu v úvodu článku. Začalo to vypadat o něco lépe. Trochu jsem se totiž přiblížil k siluetám přede mnou.
8.km: 53:27,2 / 1km 7:07,9 (52:49,3 / 7:05,4). Jedna ze siluet se pomalu stává postavou. Přibližuji se k ní stále rychleji. Kopce neubývá, spíše nějak příkří. Výhledy už začínají být zajímavé. Zatím je ještě stíhám vnímat. Je ovšem šílené vedro. Raději si vždy naběhnu nějaký ten metr navíc, jen abych běžel ve stínu stromů. Pokud to tedy jde.
9.km: 1:00:35,4 / 1km 7:08,2 (59:57,8 / 7:08,5). Už vidím další improvizovanou občerstvovačku, kterou zařídili známý a příbuzní běžců. Zaplať pánbů. Lahvička je vypitá a já jsem vysušený jako guáno na otop. Konečně poznávám běžce, kterého dotahuju. Překvapivě je to Petr Erben, vrchař od přírody. Zastavuje u občerstvovačky a pije jako v bufetu na stojáka. Když mě zmerčí, vyrazí chůzí dál. Já nezastavuji jen přecházím do chůze. Napiju se a naleju plnou lahvičku i ledvinku vody. Zašpuntuju láhev a ledvinku otočím na záda. Voda z ní mi na ně příjemně cáká. Přichází jedno ze dvou místeček, kde se běží z kopce. Petr přede mnou místy jde. To nechápu. I když u Petra je možné všechno. Jak dobře mu to jde nahoru, tak mizerně běhá dolů. Bohužel, po chvíli se cesta opět prohne v opačném úhlu. Rázem se ztráta na Petra mění z třicetimetrové na padesátimetrovou a dál se prohlubuje.
10.km: 1:06:04 / 1km 5:28,9 (1:04:51 / 4:53,9). O zrychlení, tak jak jsem psal na začátku, můžu jen přemýšlet. Petr se mi stále vzdaluje. Na hlavní silnici z Vejprt na Boží Dar není ani kousek stínu a vedro je skutečně na padnutí.
11.km: 1:11:57,1 / 1km 5:52,8 (1:10:41 / 5:49,4). Na náhorní plošině se otevřel nádherný pohled na zimní středisko Oberwiesenthal, ve kterém trénuje třeba známý sdruženář Ronny Ackerman nebo běžec na lyžích René Sommerfeldt. Bohužel na mne vyplázl jazyk i Klínovec. Asi v očekávání, jak se na něj vyplazím já. Ten stoupák bude ještě drsná šichta. Na odbočce z hlavní stály holky Radka Havlíčková a Gábina Švejdarová s občerstvením. Nebýt těchhle obětavých žen běžících závodníků (co by si určitě samy moc chtěly na Klínovec vyběhnout ;o) s vodou ve své pidiláhvi bych určitě do poslední, tentokráte čistě přírodní, občerstvovací zastávky nevydržel. Taky tam postával Jirka Královec z našeho klubu. To mě fakt v tu chvíli vytočilo, pět kiláků před cílem. Ale to už jsem začínal být pomalu na dně. Ne své lahvičky, ale svých sil. Je, samozřejmě, každého věc, kdy a kde a jestli závod zabalí. Zaběhl jsem z dohledu holek (a Jirky K.) a přešel jsem do chůze. Za chůze jsem do sebe natlačil půlku energetické tyčinky a zapil jí vodou. Během toho mě někdo sebral zezadu. Začínalo mi to být srdečně jedno. Ještě tak zamachrovat před holkama, na to by mě užilo.
13.km: 1:25:22 / 2km 13:25,2 (1:23:59 / 13:18,2). Podruhé se tady cesta svažuje namísto toho, aby stoupala. Seběhnete do údolíčka a hned zase začnete stoupat. Nikde žádná zatáčka, takže pohled pro bohy. Neskutečně vás tenhle pohled nakopne....do hlavy. Petr už je skoro na vrcholu stoupáku naproti klesání a zabíhá za zatáčku. Dole je Franta Bálek. Seběhy to je moje, ale tenhle nenávidím. Je mi totiž jasné, že to co sklesám budu zase muset vystoupat. Při seběhu mě navíc píchne v lýtku, snad to není přicházející křeč. "Nejspíš mě jen píchnul nějaký hmyz," uklidním se. Natlačím do sebe tabletu Carbonexu a udělá se mi příšerně zle. Snad to není tím, že je pár dní prošlá. Chvíli trvá, než ty plyny vystoupají vzhůru k několika mohutným jelením zatroubením.
14.km: 1:31:06 / 1km 5:43,7 (1:29:43 / 5:44,1). Předháním Frantu Bálka. Něco mi říká, ale já nevím co. Nějak už nevnímám. Určitě mě chce povzbudit a já mu určitě něco odpovídám. Ale Franto, promiň, fakt nevím co. Ale za povzbuzení, alespoň takhle na dálku, děkuji. Děsím se křečí, a tak do sebe nasypu ještě sáček Kalium-Magnesia. Vybavený jsem jak na ironmana, ale výsledek veškerý žádný. ;o)
15.km: 1:37:29 / 1km 6:23,4 (1:35:55 / 6:11,7). Běží se sice lesem, ale vedro je neúnosné. Polykám andělíčky, nejspíš v domnění, že budou plní vody. Čím dál tím častěji chodím, protože nemám sílu běžet, ale právě při chůzi mě začínají chytat křeče. Dávkuji nohám tedy spravedlivý mix. S Dášou se pak doma shodujeme, že tenhle "kilometr" je ve skutečnosti delší a ten další zase o dost kratší.
16.km: 1:46:42 / 1km(?) 9:12,9 (1:45:06 / 9.11,6). Až těsně před koncem, skoro pod sjezdovkou, čeká voda. Pramen, který tady vytéká, jsem vysál do dna. Do tohoto dne jsem nevěřil, že se do mě může tolik H2O vejít. To ani nebylo H2O, ale minimálně H312O156. Zařekl jsem se, že se tady jen napiju a hned poběžím dál, jenže jsem u pramene strávil více než dvě minuty. Více než v roce 2004. A ještě jsem si naplnil lahvičku. Nevím proč do posledních 1300 metrů. Snad jako dodatečnou zátěž na sjezdovku.
17.km: 1:53:31,4 / 1km(?) 6:49,1 (1:51:35 / 6:28,7). Morálka mi emigrovala do Německa. Ostatně je to odtud co by Honza Železný oštěpem dohodil. Už se ani neotáčím, jestli mě chce ještě někdo předběhnout, ať si poslouží. Proti mě jdou nějací bavorští důchodci s nordwalkingovými holemi. Ještě, že nejdou nahoru. Určitě by mě předešli. Křeče do stehen a do levého lýtka jsou příšerné a dost mě píchá v pravé kyčli. Ještě teď, když tohle smolím, kyčel trochu bolí. Asi jsem se Před cílem přeci jen při Chodovském triatlonu narazil víc, než jsem si myslel. Pomalu, doslova krůček po krůčku se blížím na konec sjezdovky, k vrcholu Klínovce. Trochu se to tu narovnává, a tak se rozebíhám. Co kdyby chtěl někdo fotit. Je to tak. Milan se hrne pro foťák. Trvá mu to, ale nějak dlouho. Křeč už mi úplně cuká lýtkem. Úsměv už ze sebe vyškrábnout nedokážu.
17,8.km: 2:01:49 / 0,8km 8.17,8 (2:01:04 / 9:28,5). Před startem jsem si stanovil čtyři cíle a vysnil jeden sen. První cíl dokončit, jsem splnil. Další tři (nejít, tedy celý závod kromě občerstvení a závěrečné sjezdovky uběhnout; zaběhnout si osobák; dát to pod dvě hodiny) se mi splnit nepodařilo. O snu (pod 1:50 hod.) se bavit nemusíme. Jenom jsem si potvrdil, že kopce a ještě k tomu dlouhé nejsou nic pro mě. Svůj (ne)výkon a vyčerpání jsem si zavinil sám. Chybí mi síla a obecná vytrvalost. Ale nedostatky organizace mou vinou určitě nejsou a od roku 2004 se jen prohloubily.
Při vyhlášení mě překvapilo, že Čeněk (čti pořadatel) vyhlašuje nejprve první ve všech kategoriích. Zdálo se mi to být dobrou inovací, než jsem pochopil, že budeme vyhlašovaným koukat celou dobu na záda, aby oni mohli být čelem k lesu a k Ivanovi (jestli mezi námi nějaký byl) zády. Skandoval jsem: "Otočit, otočit!" ale nějak se mi nedostávalo vzduchu (nad 1000 metrů je už fakt řídký ;o), a tak mě nejspíš nikdo neslyšel. Ze začátku jsem na tohle téma i vtipkoval s Honzou, ale pak se i on šel postavit do fronty na různé skleněné (i jiné) nepotřebnosti. A to doslova do fronty. Protože druzí v kategoriích se řadili za první, a třetí za druhé. Takže jsme nakonec čučeli na zadky partě lidí seřazených jako vojáci na buzerplace, na pravého krajníka.
Ale i nedostatek vkusu a schopností vyhlásit vítěze důstojně by běžec odpustil. Co se však neodpouští jsou tři věci. Na osmnáctikilometrové trati by minimálně dvě občerstvovačky být měly. Obzvláště, je-li 28°C ve stínu. Že udělat jdou, je vidět na příkladu "sdružení rodičů a přátel běžců". Další z neodpustitelných "maličkostí" je chybějící odvoz závodníků z cíle na start. Kdo by se chtěl vracet 18km zpátky. Nakonec se všichni běžci k někomu vmáčkli, ale před třemi lety byl zajištěn autobus. A to nejhorší, co bych pořadateli vytkl? Na inkriminovaném, pěkně v zatáčce schovaném sedmém kilometru zbloudil Ota Hejtmánek. Do cíle dorazil poslední běžec a Ota pořád nikde. Eva, jeho matka (taky běžela), se ho vydala hledat. Čeněk vyhlásil vítěze, předal ceny, nastoupil do auta a odjel. Že má běžce na trati? Minimální problém. Máma ho šla hledat. Ale co když si někde odskočil, upadl a zlomil si nohu? Nebo padl horkem či vysílením? Co pak??? Otu jsme nakonec potkali v Perštejně. Už si půjčoval od jednoho z běžců mobil a volal mámě. Zabloudil a když to zjistil, přišlo mu jednodušší vrátit se na start. Vše dopadlo dobře, ale pořadatel by měl být odpovědný za to, že mu všichni závodníci dorazí do cíle, anebo bude o všech vědět, kde a v jakém stavu se nacházejí v případě, že nedokončí. Obzvláště za špatné značení nese pořadatel zodpovědnost a měl by být alespoň nápomocen v hledání zbloudilých duší. Těžko by zapřel, že nějaký závod pořádal, když na to má 34 znavených svědků. Touto cestou bych se chtěl teď omluvit Oldovi Dvořákovi, Mírovi Švehlovi a jejich týmu, že jsem na jejich Běžeckém dni hledal hnidy. Oproti tomuhle závodu byl Running Day atletické Super Grand Prix. Možná by se měl Čeněk spojit například s takovými pořadateli a uspořádat tento závod pořádně. Anebo ho raději nepořádat vůbec. Možná mě budou někteří kamenovat, protože pro mnoho běžců regionu je tenhle běh výzvou, ale než takhle tak raději vůbec.
koyama

13 komentářů:

  1. PěknýPěkná recenze, ale co jsem chtěl říct...že ať to s pořádáním vypadalo, jak to vypadalo - příští rok poběžím stejně znova, protože je to Klínovec a to jeprostě výzva!

    OdpovědětVymazat
  2. No jó. když ty seš prostě hustey! ;-)Já do toho nepůjdu nejspíš ani omylem. Ale na druhou stranu, že jsem Klínovec ještě nedal pod dvě hodiny mě pěkně štve....takže kdo ví?No a jestli můžu mluvit za Dášu, tak ta, když bude mít natrénováno a nebude mít nic jiného, do toho půjde téměř na 100%.Jestli ovšem Klínovec bude....

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to těm organizátorům prostě odpusť, oni se určitě polepší:-)Já si dnes dal něco podobného. Ještěd. Po sjezdovce. Zatím teda jen chůzí,ale nějak se s vrchy začít musí, třeba někdy taky natrénuju na běh do pořádného kopce:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Já bych jim to i třeba odpustil (do toho závodu se mi prostě příště nechce, protože na dlouhé kopce nějak nejsem stavěný), ale ono nás je víc, co jim organizace nebyla zrovna košér. Viz třeba tady: http://www.atletika-sokolov.com/Dom%C5%AF/tabid/36/EntryID/121/Default.aspx

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj K. Nechceš si to přeci jen rozmyslet a jít na ten triatlonek do Karlových Varů, když to máš za humny tak by to byla škoda propást ne? Jinak ten Klínovec, to je nářez, máš můj obdiv. Z výběhů kopců mám skutečný respekt a vím, že to chce skutečnou vůli. Ale z tvých příspěvků na blogu vím, že bolest miluješ. Jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
  6. Ty pokušiteli. :o) Ty mě chceš určitě porazit. ;o)Kdo ví, možné je všechno. Musí se toho ovšem dost sejít. Za prvé si musím nechat dát dohromady kolo, protože sám to nezvládnu, neb jsem (jak to říct kulantně) technické kopyto. Musím taky ještě něco najezdit na kole. Teď jsem ovšem rád, že běhám a každé pondělí se připravuju na desetiboj, který mě čeká 4.-5.8. No a musím se na to připravit psychicky. Ani ne tak na ten triatlon samotný, jako na TT v kombinaci s podvečerním během na 6,8km. Ten musím běžet, kvůli místní lize. Jak tu s oblibou říkáme: \"Body jsou body.\"A co se bolesti týče, tak já jsem spíš bolestínek než že bych miloval bolest. Teprve až přesvědčím svou ženu, aby sem taky něco pořádného napsala, tak poznáš někoho kdo miluje bolest. ;o)

    OdpovědětVymazat
  7. Hmmm, je toho opravdu dost. Tak na tomto závodě s běhy do vrchu fakt začínat nebudu. Škoda, kopec je to hezký.

    OdpovědětVymazat
  8. AhojTak jsem si pročetl váš blog. Musím říci, že budu pravidelným čtenářem. Musím prozradit, že právě 3COP mě naučil heslo, které mi zní v hlavě před každým kopcem :\"kopec je náš kamarád\" . Klínovec mám za humny, tak bych do toho možná příští rok šel. Nepočítám ovšem, že budu slušně umístěn, při mých 95 kg a 194 výšce. Já jen tak proplouvám a užívám si to. Jinak jsem dalším přemlouvatelem na triatlon do KV. Jdi do toho, ten podvečerní výklus určitě zvládneš :-).

    OdpovědětVymazat
  9. Panebože pomóóóc! Ďáblové, kteří mě chtějí zničit se tu kupí. :DJak jsem napsal výše, uvidíme. Doufám, že dá někdo dohromady tu herku, které si stále ještě drze troufám říkat kolo. Taky bude záležet na tom, jak dopadnu po desetiboji. Po prvním ročníku to bylo celkem ucházející, druhý jsem ale omarodil.Ke Klínovci: Když se připravíš na minimální zabezpečení ze strany pořadatelů, svých 94kg nahoru dostaneš (zvlášť když sis proplul a užil Jirkovský M jako prvomaratón). Pavel B. taky říkal, že má kolem 90kg a natřel mě o 11 minut. Navíc dlouhé nohy se ti budou hodit k rychlé chůzi po sjezdovce. ;o)P.S. Podle fotek na tvém blogu bych tě na takového čahouna netipoval. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďábel k ďáblu sedá. Tak přijď mezi nás :-).Jinak musím opravdu ubrat na váze, ještě minimálně na těch 90 Kg. Mám ještě tukové rezervy :-(. Už se na tom pracuje.Až bude zase nějaký závod v Krušnohoří, dej vědět na můj blog.

    OdpovědětVymazat
  11. Perfektní článek, hodně hustej závod ! Mám chuť napsat, že zklamání z dosaženého času v takových podmínkách není na místě, ale dokážu si to živě představit - párkrát jsem na tom byl podobně.Technicky taky nejsem příliš na výši, možná že kopyto je v mém případě slabé slovo :-) Moje nechuť pokusit se spravit přední brzdu je důkazem - zatím brzdí aspoň trochu, potom by asi definitivně přestala ;-)Můj technicky zdatný kamarád, který by mě to asi i naučil, je teď bohužel na dovolené.

    OdpovědětVymazat
  12. to ďábel vefis: Nic není nemožné...to hubnoucí vefis: Zase to musí být výhoda na kole ve sjezdech, ne?

    OdpovědětVymazat
  13. to Hejkal: Díky! Kdybych to dal pod 2 hod. byl bych asi s výsledkem relativně spokojen. Většinou to tady všichni dávají o 5-10 minut pomaleji než rovinatý půlmaratón, z toho by u mě vycházel čas 1:40-1:45 a protože kopce moc nemusím stanovil jsem si ten sen 1:50, ale od toh jsem byl nakonec na hony vzdálen.Co se týče opravy kol, já mám problém i s výměnou duše na zadním kole. Na předním se do toho ještě pustím a když mám dostatek klidu, do půlhoďky to i zvládnu :D, ale zadní se vůbec bojím sundat, že bych si rozhodil přehazovačku. :o( :o) :o( :o)..... P.S...a nejsem si jistý, že by mě to jakkoliv technicky zdatný kamarád byl schopen naučit.

    OdpovědětVymazat