čtvrtek 19. července 2007

Z rodinného šuplete: Desetiboj

Již 3.ročník Sokolovského FFF desetiboje doslova klepe na dveře a já za těmi dveřmi šeptám, jak jsem to prožil poprvé. ;o)

Tak tohle jsem opravdu neměl v plánu. O tom, že se desetiboj u nás pořádá jsem se dověděl dva dny před ním. Ale když se naskytla příležitost, proč jí nevyužít. Byl to, alespoň podle vyjádření organizátorů, sranda mač. Jenže všichni, kteří soutěžili se tak neuvěřitelně kousli, že se šlo v mnoha chvílích až na doraz. Disciplína našich olympijských medailistů Změlíka, Dvořáka, Šebrleho má několik záludností. Za prvé jde o univerzálnost, která mi docela chybí. Za druhé o vybroušenou techniku. Ta mi chybí zcela jistě. No a nakonec je to vlastně takové malé ultra rozložené do dvou dnů.

Na stovku jsem přišel totálně nerozcvičen. Sotva jsem stihl přijet domů z práce, už jsem se přesouval na stadión. Hned 100m 10boj 2006 po zaspaném startu (rychlost reakce je u mě, co spíše nechodím než chodím na karate, prachbídná) mě zatáhlo na zadní straně stehna, načež jsem se už bál více zrychlit. Po doběhu jsem zjistil, že bych touhle rychlostí vydržel běžet možná ještě další stovku. Takže se dal výsledný čas 14,1 očekávat. Mým velmi vzdáleným cílem byl čas okolo třinácti vteřin.

Do dálky jsem chtěl skočit kolem čtyř a půl metru. "První zajišťovací," utěšoval jsem se, když jsem před odrazovou deskou zbytečně protáhl krok a dopadl na 3,86 m. Ve druhém pokusu jsem doplandal na 4,10 m, když jsem znovu těsně před prknem protáhl krok. Rozhodl jsem se, že poslední pokus pořádně natáhnu. Zrychlil jsem rozběh, tentokrát jsem krok zbytečně nenatáhl, zavěsil jsem se do vzduchu, jak jen to šlo nejlépe a dopadl jsem celkem daleko. Jenže pak za mé nohy dopadla v tu chvíli snad stokilová prdel a rozplácla se tak, že pod sebou zanechala bezmála půlmetrovou stopu. Verdikt zněl: "3,96 m." Od hranice, kterou jsem si stanovil, jsem tedy (nebýt mého zadku) nebyl daleko.

Následuje vrh koulí. 7,26kg vážící náčiní, které se snad nikomu nemůže vejít do dlaně, mě řádně vystrašilo. Na víc než pět metrů jsem si nevěřil. Jenže se mi přeci jenom podařilo i s tou mizernou technikou, kterou disponuji, vrhnout každý kilogram koule do vzdálenosti delší než jeden metr. Každým pokusem jsem se zlepšoval, až na konečných 7,51 m.

Výška pro mě byla vždycky šílenou záležitostí. Kdysi jsem skákal nůžkami i metr padesát, ale dneska bych se už nejspíše roztrhl. Také jsem se pokoušel jen o styl obkročmý valivý, protože flop ve mně od střední školy tak trochu vzbuzuje hrůzu. Stylem valivým jsem nakonec skákal, ale obkročmý zaručeně nebyl. Nejprve jsem dostal přes laťku hlavu, pak ruce, břicho a nakonec, když pánbůh dal, i nohy. Takže šlo spíše o jakousi zparchanťelou šipku. Nakonec jsem tímhle pastylem přelezl alespoň 132 cm.

Na konec prvního dne je připravena lahůdka v podobě čtyřstovky. Laktát letí do svalů tak rychle, že se nohy zakyselí ještě před cílovou rovinku. Kdyby na zem někdo položil arch papíru, určitě bych o něj zakopl. Mé nohy už prostě nešly zdvihnout.

Přes noc se mi všechny bolístky rozležely, a tak jsem přemýšlel, jestli mne někdo při cestě domů nepřepadl a nezmlátil. Před úvodní disciplínou druhého dne jsem se sice rozcvičil daleko lépe než v pátek, ale představa, že budu překonávat deset překážek jen o necelý čtvrtmetr nižších než jsem skočil na duchnu stylem obbřišním valivým mě dočista ochromila. Naštěstí se ukázala možnost nechat si překážky snížit (šlo přeci jen o sranda mač), proto jsem nakonec překonával jen 10x92 cm. I tak jsem měl co dělat, abych překážky ke konci stodesítky zvládl. Dvě poslední šly nekompromisně dolů. Vyvaroval jsem se ale přeskakování jako když Jánošík přeskakuje vatru a také pádů, kterýmžto záležitostem se někteří další účastníci tohoto dekatlonu nevyhnuli. 23,6 byl však tristní výsledek, přestože jsem svůj běh vyhrál.

Na řadu přišel disk. Po zjištění, že disk musí být vypuštěn z ruky s opačnou rotací než jsem si do dneška představoval, jinak se bude chovat jako splašený asfaltový holub na olympijské střelnici, jsem několikrát (přesně třikrát) s tímto náčiním mrskl až na hranici "neuvěřitelných" třinácti metrů. Tristní výsledky se začínaly pomalu kupit. A to měl přijít na řadu ještě skok o tyči.Tyčka desetiboj 2005

Jediné štěstí bylo, že nám absolutním tyčkařským laikům byla poskytnuta krátká instruktáž. Takže jsem přehodnotil mnou dosažitelných 0 cm na pěkných 50 cm. Jediným problémem teď tedy zůstávalo, že základní výška pro jeden bod v desetiboji je 103 cm. Za použití šuplíku to ale vypadalo, že bych se mohl přes ten metr a tři centimetry přehoupnout. Nakonec to vyšlo hned napoprvé. Na první pokus jsem překonal i 113 cm a pak přišli problémy. Další tři výšky jsem skákal napodruhé nebo napotřetí. Když jsem se však dostal přes metr a půl a tři centimetry (zvyšovalo se vždy o decimetr) vše jakoby se zlomilo a já jakobych se naučil v jedné vteřině skákat o tyči. (No, alespoň trochu.;o) ) Nakonec byla tyč paradoxně mou nejlepší disciplínou. Alespoň tak jsem to Dost nad 2 metry
cítil. Vystoupal jsem i přes (pro mě) úctyhodných 243 cm a mnoho nechybělo, abych překonal i světového rekordmana (ve skoku do výšky) Sotomayora a dva a půl metru.

Hod oštěpem vypadal, alespoň při rozcvičování, že bych ho mohl zvládnout. Jenže v prvním pokuse jsem učinil milimetrový přešlap, ve druhém jsem zajišťoval na o něco více než 24 metrů a ve třetím jsem tak moc chtěl, že jsem se ani trochu nesešel s technikou (ta prošla hodně daleko ode mne) a oštěp mě pěkně (za trest) přetáhl přes záda.

Zbývala už "jen" patnáctistovka. Už chápu to utrpení desetibojařů, které sleduji rok co rok v televizi. Ne, že by plíce 1500m desetiboj 2005 nechtěli nebo nemohli. Kdyby šlo o dech a kardiovaskulární systém, zvládl bych více a rychleji. Jenže nohy byly snad ještě horší než při maratónu. Jakoby byly vrostlé do země, zalité do betonu, jakoby k nim někdo přivázal pytle s pískem. Takže jsem se do cíle doplazil sice v osobním rekordu, ale daleko za hranicí svých předpokládaných možností.

Přestože jsem se po absolvování svého prvního desetiboje cítil, jakoby mě vláčeli koněm, musím říct, že si takovouto akci určitě nenechám příště ujít. Můj výkon byl nakonec 2321 bodů (100 m - 14,1/266; dálka - 410/222; koule - 7,51/337; výška - 132/263; 400 m - 68,4/170; 110 m př. - 23,6/110; disk - 13,37/151; tyč - 243/227; oštěp - 24,16/218; 1500 m - 5:38,9/357).

Pro srovnání uvádím ještě můj vylepšený OR z loňského roku: 2550 bodů (100 m - 13,7/321; dálka - 420/239; koule - 7,76/352; výška - 132/263; 400 m - 66,1/226; 110 m př. (tentokráte jsem už šel svou výšku) - 22,9/144; disk - 18,75/249; tyč - 206/151; oštěp - 23,80/213; 1500 m - 5:31,4/392). (napsáno v červenci 2005; odkazy na některá fota jsou i z loňského desetiboje a z loňského vrhačského pětiboje)
koyama


24 komentářů:

  1. Obdivuji tvou všestrannost , klobouk dolu.Soudím dle tvých výkonů, že v KV na triatlonu by jsi byl slušně umístěn a ještě by jsi určitě zdolal i ten banální výklus večer:-)).Měj se a ať ti to šlape!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky jsem si početl i se pobavil :-)Výkony podle mě solidní. Já bych do většiny disciplin ani nešel.Budu letos držet palceTechnická: Zdá se, že Ti tam chybí nějaké řádky - asi jsou přemazané obrázky. Nebýt shrnutí, ani bych nevěděl, kolik jsi o té tyči vůbec skočil.

    OdpovědětVymazat
  3. Ještě dotaz: Ten bělovlasý sportovec v černých brýlích na startu sprintu (1.fotka) - není to náhodou Vláďa Cetkovský z Brna ?

    OdpovědětVymazat
  4. Hned je vidět,že jsme stále desetibojařskou velmocí.Některé Tvoje disciplíny mě příjdou naprosto skvělé.Mnohokrát jsem přemýšlel,jak bych se vyrovnal se záludností tyčky a překážek.Pokud by v Brně někdo pořádal podobný srandamač,asi bych neváhal. :-)Raději teď,než v šedesáti. :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Vyloženě mne něco takového začíná lákat. Jen nevím, jestli bych taky proháněl toho Sotomayora:-)Btw. s tím triatlonem je to naprostá pravda. Ten večerní výklus bude v tvém případě opravdu brnkačka:-)

    OdpovědětVymazat
  6. jůůůPodobnějako Milan - mít možnost se něčeho podobného zúčastnit, jdu do toho. Vyprávíš o tom tak hezky, že to tím víc láká. Překážek bych se bál asi nejvíc. Nemohlo by za každou z nich být doskočiště jako na laťce?

    OdpovědětVymazat
  7. obdivuju kazdeho, kdo se do neceho takoveho pusti.. ja bych zvladla max. ty behy a pisek.. prekazky bych podlezala, ostepem se asi zapichla a disk by skoncil mimo vysec.. o tycce nemluve, mam zavrate z vysek.. :)

    OdpovědětVymazat
  8. vefis: Jestli je schopnost téměř bezhlavě se pustit do čehokoliv, co jsem ještě nevyzkoušel zvána všestranností, pak jsem všestranný. ;o)A podle desetiboje nemůžeš vyvodit nic o vytrvalostním trojboji. Plovu jako zednická tříska navlečená do dětského nafukovacího kruhu, takže ve vodě bych vám na záda dýchal, leda bych vám na ně vlezl a na kole jezdím jen o něco málo rychleji než babky tady v Sokolově na nákupy.Uvidíme....

    OdpovědětVymazat
  9. to Hejkal: Každý dobře svíraný palec se bude hodit.Technická: Já to vždy smolím v Mozille a zapomenu mrknout do IE, co o na to. Většinou trouba schová za fotky nějakou část textu. Teď už by to mělo být jakžtakž, ještě musím něco vymyslet (spíš vyzkoušet), aby to bylo eňo ňůňo.

    OdpovědětVymazat
  10. noch einmal HejkalTen bělovlasý sportovec je Jirka Nerad a loni mě natřel o 14 bodů.Ještě k technické: A to nevím, jak se zobrazuje blog v Opeře. Naštěstí mi sem přes ní koukají zatím tak 3-4 lidi týdně.

    OdpovědětVymazat
  11. to Milan: Ano. Už se přibližuji světové špičce! Letos se chystám zaútočit na magickou hranici 3000 bodů. :o)

    OdpovědětVymazat
  12. Já myslím, že Sotomayora bys zvládl levou zadní. Zkus ho vyzvat k souboji v IM. ;-)Myslím, že bude mít strach a určitě do toho nepůjde.TT a výklus: třetí ďábel = 666

    OdpovědětVymazat
  13. to milan, Jarda k., melounek: Kluci a holky z AK Sokolov jsou skvělí. Všechno vysvětlí, teď dokonce pořádají open tréninky zacílené na techniku disciplín v desetiboji. Je možnost jít nižší překážky anebo prostě vynechat. Nejsou tady žádná esa (i když 5438 b. Ivany Sekyrové a 5617 bodů dorostence Filipa Fujdy jsou pěkné výkony), prostě sranda mač. Skvělá (rodinná) atmosféra. I když jedno eso tu loni bylo, Romana Maláčová z brněnského Olympu si sem loni přijela skočit limit v tyčce na dvadvacítky (ME nebo MS?)... A skočila 4 metry rovné.

    OdpovědětVymazat
  14. ještěspeciálně pro melounka: Dáša, tedy má žena, to šla loni 3 měsíce po porodu a taky to zvládla. Překážky vynechala a o tyči doskočila sotva na duchnu, takže žádné závratě nehrozily. ;o)

    OdpovědětVymazat
  15. jenze ja po porodu nejsem, takze by mi to tak skvele neslo.. ;) *kidding* ja byla takovyhle blazen kdyz mi bylo o par let min.. ted, co mam nejake to kilo navrch, uz by nektere discipliny byly fakt utrpenim..

    OdpovědětVymazat
  16. hraniceKaždý máme svoje magické hranice.A právě pokusy o jejich překonání je motor,který nás pohání kupředu.Se svojí nerozhodnou povahou budu několik let chodit okolo,čekat na brněnské pořadatele,abych pak třeba zajel do Sokolova.

    OdpovědětVymazat
  17. to melounek: Člověče ty mluvíš (nebo spíš píšeš), jakoby si byla už pár let v důchodu. A nějaké to kilo navrch není překážkou v tom si pěkně zablbnout při sportu. ;o)

    OdpovědětVymazat
  18. To koyama :Takže všestranný určitě jsi :-).Jinak moje plavání je o něco lepší, přirovnal bych ho k zednické lžíci obalené ztvrdlou maltou bez dřevěné rokojeti :-).

    OdpovědětVymazat
  19. to Milan: Lidstvo vytvořilo čísla, včetně těch kulatých a z těch se pak staly naše magické hranice. Uznávám ale, že snaha o překonání jakýchkoliv mých hranic mě neustále tlačí vpřed. Nikdy asi nebudu vítězit, ale vždycky se můžu pokusit skočit nebo doběhnout dál, vyšlápnout nebo se vznést výš či běžet rychleji, než jsem to zvládl doposud.A klidně přijeď. Třeba hned příští rok (chápu, že se trochu potrénovat - jak fyzicky, tak psychicky - musí). Sám si řekl, lepší teď než v šedesáti.

    OdpovědětVymazat
  20. To stejné co pro Milana platí samozřejmě i pro Jardu k. a Vl001. Myslím, že s ubytováním by se to nějak vyřešilo.

    OdpovědětVymazat
  21. Potrénovat ? Snad jen jako prevenci proti zranění.Kouli a diskem mám ještě v garáži na chatě v dětském provedení (4/1,5kg).Oštepem se (snad) nezapíchnu.Překážky bych našel na dráze VUT.Nedovedu si představit jen skok o tyči :trefit se tyčkou do \"kastlíku\" a poté tělem na doskočiště.Po cestě ještě přeskočit nějakou laťku.Bude potřeba silná mentální příprava. :-)

    OdpovědětVymazat
  22. k tyči: Nejlepší je zavřít oči a skočit! :D

    OdpovědětVymazat
  23. zkopírovaný emailTak jsi nas s pritelem tak namotivoval, ze uz jsem prihlaseni.Bude to asi hodne velka zabava, protoze ja neskakala v zivote ani do vysky (natoz o tyci), ale zkusit se ma vsechno, ze? Nejvetsi nadeje vkladam do 1500 m a v souctu budu utocit na neuveritelnych 500 bodu:-). Snad tu 1500 stihnem,protoze jestli nam v nedeli ujede posledni spoj ze Sokolova do Prahy v 19:12, tak nam v pondeli v 7 rano uleti letadlo, a to by bylo nemile. Tak ahoj a doufam, ze se uvidime v Sokolove.Dita \"dees\"

    OdpovědětVymazat
  24. emailová odpověďAhoj.Tak to je úžasný. Budeme se s manželkou těšit.Myslím, že to bude víc než 500. Dáša dala loni 3 měsíce po porodu, myslím, skoro 1000. A taky většinu disciplín zkoušela úplně prvně.Mám ještě prosbu. Nemůžu si Tvojí zprávu překopírovat do komentářů? Protože to,že do toho jdete, je pro mě zatím největší pochvalou, jaké se mi dostalo.Zatím se oba mějte fajn.

    OdpovědětVymazat