čtvrtek 13. září 2007

Běhuplný víkend: Kladno-maratónská forma zpět

Na úvod pár čísel a souvislostí, aby laskavý čtenář věděl s kým má tu čest. :)
Přehled uběhnutých maratónů:
1. r. 2002, PIM, 4:09:10 hod.
2. r. 2002, Kladno, 4:10:02 hod.
3. r. 2003, Mělník, 4:09:20 hod.
4. r. 2003, Kladno, 4:11:15 hod.
5. r. 2004, Č. Lípa, 4:03:24 hod.
6. r. 2004, PIM, 4:07:22 hod.
7. r. 2005, Jirkov, 4:11:50 hod.
8. r. 2006, Krosmaratón Č. Lípa, 4:33:57 hod. (6 měsíců po porodu, kojila jsem 3x denně)
9. r. 2007, Unhošť, 4:26:57 hod. (8 měsíců po porodu, kojila jsem 2x denně)
10. r. 2007, Kladno, 4:07:57 hod. (16 měsíců po porodu, už 5 měsíců nekojím)
Svůj první maratón jsem doběhla se slzami v očích z eufórie. Hodně lidí jsem svým výkonem šokovala, hlavně příbuzné, kteří si pamatovali, že jsem v dětství kvůli astma bez zadýchání nevyšla ani pár schodů. Po maratónu byly schody také problémem, ale tentokrát kvůli bolavým nohám. A tak jsem schody do metra a z metra chodila bokem. Ještě druhý den se mi cestou do práce podlamovaly nohy. Nějak mě nechtěly poslouchat.
Jistěže jsem od té doby začala toužit po zlepšení, nejlépe aby čas začínal trojkou. Vždyť je to tak blízko! Stačí nevytvrdnout v druhé půli. A tak následovalo několik dalších pokusů. Mohla bych dělat vodiče na 4:10 hod. Až konečně na jaře 2004 to v průběhu závodu vypadalo dobře. Ještě pár minuteček ale chybělo. Rok 2004 byl z hlediska mých osobáků nejplodnějším. 50 km - 5:03:08 hod., 21,1 km - 1:49:11 hod., 11 563 m - 1 hod., 171,693 km - 24 hod. Dodnes jsem těchto 5 osobáků (včetně maratónu) nepřekonala.
V r. 2005 jsem maratón v Jirkově běžela jako součást přípravy na 24 hodinovku, tudíž jsem neběžela naplno. Týden poté jsem běžela 12 hodinovku ve Stromovce a tam se již projevila bolest kolene. Zpětně (po několika vyšetřeních u ortopedů) si myslím, že problém s kolenem způsobil jeden ostrý seběh po kamenité cestě na maratónu v Jirkově. Koleno jsem během těhotenství léčit nemohla, při chůzi mě nic nebolelo (za celé těhotenství jsem jen popoběhla na autobus) a tak jsem se na začátku běhání po šestinedělí obávala překvapení, zda bude vše v pořádku, nebo ne. V trénincích bylo vše OK, ale na maratónu v České Lípě jsem skoro nemohla doběhnout poslední 3 km. Rovněž v Unhošti mi koleno dělalo problémy. Od března už o něm naštěstí téměř nevím.
Z pomalého zlepšování po porodu jsem už začínala mít v hlavě problém. Co když se zase zklamu? Koleno, křeče, problémy se žaludkem, bolesti v podbřišku (asi pooperační - poporodní srůsty).
Přestože moje běžecká kilometráž v letních měsících proti plánu poklesla (hlavně kvůli pylovému období a testování pro mě nových léků) - červen 152 km (včetně 6 hodinovky), červenec 144 km, srpen 172 km, absolvování Žebrácké pětadvacítky v pohodě a jednoho náročnějšího výběhu (29 km, převýšení 500 m) ve mě vzbuzovalo naděje, že by to mohlo v Kladně dopadnout dobře. Především jsem měla psychickou pohodu v tom, že hlavním podzimním závodem bude teprve maratón v říjnu (buď Stromovka nebo Drážďany).
Ačkoli si při závodech mačkám mezičasy na každém km, ještě nikdy jsem neběžela s rozpisem mezičasů. Jirka mi vytiskl rozpis od Buck The Buga, vybrala jsem si ten s vytvrdnutím na cílový čas 4:14:03 hod. a přelepila ho izolepou tak, abych si ho mohla připnout na startovní číslo.
Kdo si přečetl článek Jirky o "Mattonce", si asi umí představit, jak byla sobota náročná (i když jsem nic neběžela). Přeci jen několikahodinové courání po Praze s kočárem sem a tam a zalehnutí do postele v ubytovně na Kožové Hoře někdy před půlnocí, se nejevilo vzhledem k maratónu jako to pravé ořechové. V noci se Matouškovi nějak nechtělo spát a 3x mě vzbudil, z toho 2x k němu přispěchal Jirka. No, ale já jako zkušený ultrák ;) už vím, že není tolik důležitá noc před závodem, nýbrž spánek dvě noci před závodem. A ten byl v pohodě.
U prezentace mě trochu zamrzelo tričko velikosti M (při předchozích účastech v Kladně jsem vždy dostala S a i kvůli tomu organizátory všude vychvalovala). V tělocvičně jsem se převlékla, namazala chodidla indulonou (abych se snad vyhnula puchýřům), obula boty, připnula si startovní číslo na oblečení a mezičasy na startovní číslo a vypila plechovku s jakýmsi kofeinovým nápojem. Tak si zase vyzkouším pár novinek.
Rozpis počítal se 6 min./km až do 6. km, pak jsem měla zrychlit na 5:45 min./km až do 25. km. Ale když ten první km na dráze byl tak snadný! Času 5:25 min. jsem se zalekla a začala se umravňovat. Zpětně to musím vyhodnotit jako zásadní věc pro výsledný čas. Pár nových lidiček mě zdravilo, až jsem se divila a musela vždy chvíli přemýšlet, kdože to vlastně je. Přeci jen se k internetu mimopracovně dostanu na chvíli tak 3x za týden. Doběhl mě Michal, představil se, ale až když mi řekl o rozpise, tak mi teprve docvaklo, že to je autor mých plánovaných mezičasů. Holt jsem sytila kyslíkem nohy a na hlavu se nedostávalo. :)
Na 10. km, dle rozpisu jsem tam měla být za 59 min., jsem měla náskok 50 vteřin. Na 15. km jsem měla náskok jen 32 vteřin, na 20. km to bylo 45 vteřin. Půlmaraton byl asi (nevšimla jsem si označení, ale koukla jsem na hodinky, když se mě ptal Michal) za 2:01:58 hod. Na 25.km jsem byla dřív o 23 vteřin. Potom už jsem měla dle rozpisu povoleno trochu zpomalit tempo na 6 min./km, což tělo snadno respektovalo a na 30.km, kde jsem měla být za 2:55:15 hod., jsem měla náskok na rozpis 54 vteřin. Téměř celou tu dobu jsme běželi společně s Michalem. Přeci jen bylo tempo pro mě celkem náročné a tak moc myšlenek na nějaké plynulé povídání nebylo. Ivo Domanský mě mile povzbuzoval, prý běžím jako stroječek. A že prý "ještě" 2 kola do cíle. Říkám Michalovi, že správně je to "už jenom" 2 kola do cíle. Člověk, i když je mu ouvej, a to po 30. km už opravdu bývá, by se měl přinutit myslet pozitivně. To jsem se snažila Michalovi dát najevo, když jsem vždy zajásala, že se blížíme k nějakému maratónci. Přestože jsme zpomalovali tempo, postupně jsme pár běžců předbíhali. Musím se přiznat, že v závěrečných kilometrech mě, pokud nejdu na osobák (a to jsem nešla), donutí držet nějaké slušné tempo jedině, když před sebou uvidím nějakou ženskou. Vždycky si na konci těžkého závodu říkám, že nesmím polevovat, abych byla co nejdřív v cíli. Protože čím dřív tam budu, tím dřív se budu moct svalit na trávník a tam si mě bolístky můžou potom najít. Na poslední občerstvovačce už jsem si dala jen tři loky koly, jen pro lepší náladu na poslední kolo do cíle. Už jsem věděla, že tento závod dám pod Doběh Kladenského maratónu 4:15 hod., což byl můj cíl. I když na maratónu to nikdo nemůže vědět dopředu. Ale na těch pár kilásků už u mě funguje jakási sugesce. Prostě si nic jiného nepřipouštím. Běžím a předbíhám postupně ještě několik běžců. Na 40,5. km mě předbíhá veterán, tak se ho zkouším chytit, přeci jen je v dohledu ještě jedna žena. S Miroslavem Krumerem, nejpilnějším letošním českým sběračem maratónů (Kladno bylo letos jeho číslo 42) předběhneme mou soupeřku a spolu dobíháme i na stadión. Chce se mi ještě zrychlit, ale nakonec tu myšlenku opouštím. Osobák to nebude a proč bych teď měla svého spoluběžce zkoušet porážet, když mě tak pěkně dotáhl k cíli?
Rozpis povoloval od 32. km tempo 6:30 min./km, což jsem zdaleka nevyužila. V tomto maratónu jsem druhou půlku zaběhla jen cca o 6 min. 4 min. pomaleji než první.
Občerstvení během závodu: Žaludek jsem měla pořád na hraně, nic nechtěl přijímat. Na 1. občerstvovačce jsem mu vnucovala čistou vodu, jakožto prevenci možné pozdější dehydratace. Žaludeční šťávy se mi ovšem vracely a tak jsem je v dalším okruhu spláchla třemi loky čisté vody. Pořád to bylo moc. Další kolo jsem vynechala pití úplně. Žaludek se trochu srovnal, ale začínalo to jiskřit ve svalech a tak jsem zkusila tři loky ionťáku. Zase to bylo na hraně, ale ubalancovala jsem to. Obsah žaludku zůstal tam, kde měl a křeče mě obešly. Hlad nepřišel a tak jsem si dovolila kelímek plný černého sladkého. Kola mi udělala dobře. Proto jsem se jí trošku občerstvila i na poslední kolo. To byl můj první maratón, kdy jsem nesnědla ani hlt a to jsem si celou dobu táhla v kapse na zádech svou osvědčenou energetickou tyčinku.
Křečemi jsem netrpěla. Myslím, že je to spíš dlouhodobou prevencí před závodem. Připadám si jako apatika: ráno do sebe aplikuju 2 foukadla na astma, našupu prášek na alergii, multivitamín, pangamin, koenzym Q10. A nově jsem si koupila jinanový sirup (prášky už mi lezou krkem). Možná toho do sebe cpu hodně, ale jinak bych asi nefungovala. Přeci jen kombinace tréninku s obstaráním 16 měsíčního dítěte a s pracovním úvazkem (30 hod./týdně) je docela náročné. Večer a ráno před závodem jsem si ještě dala na jazyk šumivý hořčík s draslíkem. V závodě se mi problémy vyhnuly, tak to asi budu dodržovat i pro příště.
Na závěr snad jen malé zhodnocení, že se mi podařilo běžet kontrolovaným tempem a zaběhla jsem svůj 3.nejlepší maratónský čas. Takže teď budu mít opět ambice se zlepšit, aby čas konečně začínal 3. Už teď se těším a děsím zároveň.
lady koyama

21 komentářů:

  1. Ahoj Dášo,gratuluji k výsledku v Kladně. Z tvého povídání cítím pochvalu sebe sama a to se mi líbí, protože to my ženy málokdy děláme. A je to zasloužené, viď?

    OdpovědětVymazat
  2. Čau Dášo,gratuluju ještě jednou písemně...Ty jo, co Ty všechno nesníš před závodem :-)) Z Kladna mám sice OR, ale jsem trochu zklamaná, pěkně mi ty minutky k dobru přibývaly, do 25.km, pak se začalo ozývat levé koleno víc a víc...energie bylo dost, ale nohy se potvůrky nechtěly hýbat rychleji. Zkrátka se s těmi minutkami za 4:00:00 budu muset poprat víckrát, aspoň mám motivaci.Měj se pěkně a těším se na viděnou na závodech :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji a hluboce smekám před Vámi všemi dámy:Pavli:gratulace k výborné reprezentaci (a určitě OR) na pro mě nepředstavitelné 100km vzdálenosti.Lady Koyama:my prostě asi nedokážeme (muži)docenit náročnost kombinace mateřství,sportu,práce a chodu domácnosti.Návrat se Ti velmi daří.Mapo: OR je náš nejlepší výkon.Každý nejlépe ví co tomu musel obětovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc všem děkuji za gratulace.Pavli: gratuluji ke skvělému času na 100 km.Mapo: Sním toho dost, ale kvůli závodu je jen ten hořčík s draslíkem, ostatní baštím každé ráno (což je u pangaminu 1/3 denní dávky), protože během dne už si nevzpomenu.Milan: návrat se mi daří, protože mě Jirka vyhání na trénink (tréninky v týdnu mě absolutně nebaví), bez jeho přičinění by to tedy určitě nešlo.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Dášo, připojuju se ke gratulacím a moc Tě obdivuju, kde se v Tobě bere tolik energie a vytrvalosti. Láká mě dát si maraton, ale běhám teprve pár měsíců, tak se na něj zatím necítím. Plánuju na jaře nějaký lehčí půlmaratonek, poradíš podle svých zkušeností, který bych mohla zkusit? Taky jsem byla v sobotu v Praze a po pár hodinách courání po asfaltu a dlažbě mě nohy bolely víc než po 10km běhu. Ale Adidas běh jsem absolvovala a tímto Ti děkuju za Tvoji nedávnou radu ohledně tyčinek z DM drogerie :-) Jsou moc dobré a hlavně to nejsou ty typické müsli tyčinky, které mi před závodem moc nevyhovují.Doufám, že se někdy v budoucnu potkáme na nějakém startu.Ať se Ti dál daří a manželovi samozřejmě též!

    OdpovědětVymazat
  6. Skoro osobákAhoj,koukal jsem do mezičasů a málem sis udělala osobák na 25km. :))O jaké DM tyčinky jde? Ja si tam zase kupuji hroznovy cukr s hořčíkem za pár korun.

    OdpovědětVymazat
  7. Daso, priste tam ta trojka bude, mas na to!

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj.Gratulace patří každému, kdo v Kladně překonal jakoukoliv metu. Jestli je to zrovna OR nebo jen dokončení maratonu stylem chůze, nešlo-li to jinak, je skorem jedno. Někdy dá víc úsilí právě dokončení za situace, kdy se něco nevyvedlo. Ale to je teď vedlejší. Tobě, krom blahopříní k výkonu patří i dík za to, že se o zážitek umíš pomocí svého blogu podělit s ostatními.

    OdpovědětVymazat
  9. Rebecca: Mám radost, že se moje zkušenosti osvědčují i někomu dalšímu. Jako první půlmaratón se dobře hodí PIM. My jsme ho s Jirkou také běželi jako náš první. Je tam dobrá atmosféra a tisíce běžců různých kvalit, takže i když ti to moc nepůjde, věř že bude ještě dost lidí okolo tebe. Navíc za doběh dostaneš medaili a tak budeš mít památku. Na tohle nemusíš mít naběhány stovky km měsíčně, ale rozhodně musíš běhat pravidelně aspoň 2 měsíce - nesmíš vynechat déle než 3 dny. Rovněž na 1. maratón se hodí PIM.

    OdpovědětVymazat
  10. BuckTheBug: Osobák na 25 km jsem si zaběhla při osobním rekordu v maratónu v České Lípě (2004) - 2:19:49 hod.Ta energetická tyčinka z DM drogerie je ze stejné řady výrobků jako hroznový cukr - Das gesunde plus - je na ní \"energie Fitness Riegel\", takže to určitě najdeš ve stejném regálu.

    OdpovědětVymazat
  11. 2 rebecca: Nemáme to z vlastní zkušenosti, ale dost je vychvalovaný ještě 1/2maratón v Pardubicích. Doběhovka je tam taky a Pardubice jsou placka, tekže by to mělo být i po rovině. Není to sice takový masák jako Praha, ale účast se postupně zvyšuje.

    OdpovědětVymazat
  12. 2 BuckTheBug: Díky za upozornění, že jsem jako Dášin osobní statistik zklamal. ;o) Vůbec mě nenapadlo, že by \"25\" mohla běžet při M rychleji. Opravuji v běžeckém profilu behej.com. :o)

    OdpovědětVymazat
  13. [8]Jarda k.: Díky za díky. Potěší obzvláště proto, že to co Jirka vyplodí za 1/2 hodiny, mě stojí několikahodinové \"úsilí\". :) A jedním z důvodů proč ráda toto \"úsilí podstupuji\" je, že mě baví dělit se o své zážitky a někdy snad i zkušenosti.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc vám oběma za rady.Masáky mám ráda, protože aspoň při nich je někdo horší než já :-) Samotnou mě překvapilo, že ač neběhám nijak zvlášť rychle, tak se mi v Praze dařilo předbíhat jednu běžkyni za druhou, což byl příjemný pocit :-))Poběžíte Běchovice?

    OdpovědětVymazat
  15. Letos objíždíme běžeckou ligu regionu Karlovy Vary a Sokolov (Dáša má asi naposled šanci vyhrát svou kategorii) a protože Běchovice do Ligy KV+So patří a navíc AK Sokolov zajišťuje do Běchovic dopravu (čímž se všechno strašně zjednoduší), neměli bychom tam chybět. (Jinak bychom si účast nejspíš dost rozmýšleli.)

    OdpovědětVymazat
  16. No, jako alergička-astmatička bych taky jednou chtěla takhle dobře zvládat maratony, jenže já zatím běžela maximálně v těláku na gymplu 1500 m (čas neprozradím, to byste tu uváleli smíchy). Takže gratuluji a přeji dobrý dech ;-mrk

    OdpovědětVymazat
  17. Looney: Netaj. Zveřejni svůj osobák. Tady se ti nikdo smát nebude. :o)))))))

    OdpovědětVymazat
  18. ->koyama:Jak chceš, ale varovala jsem vás všechny! Pamatuji se velmi dobře na svůj jediný dosavadní běh na 1500 m, za který jsem dostala trojku... ČAS: 8 minut a 8 vteřin!Na běhání já nikdy nebyla, ani v dobách, kdy jsem chodila do lyžáku a přes léto trénovala...

    OdpovědětVymazat
  19. 1500mTakové pěkné číslo. Když přidáš takových patnáctistovek ještě 27, máš maratón za 3:48. ;o)

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj, ahoj. To je výborný výkon. Když vidím některé maminy jak šíleně nestíhají a mají toho děsně moc, tak mi nezbývá než tvému výkonu dlouho tleskat. Mohli by si tě pozvat do televize do pořadu Sama doma, tam bys jim to mohla osvětlit, asi jim napíšu. Vidím, že tě trápí kolena, mě to poprvé přepadlo v České Lípě a teď už se jen střídají. No v každém případě ti to běhá pěkně, takže jen tak dál. Hodně štěstí a zdravím Jirku.

    OdpovědětVymazat
  21. 3COP: Díky. S tím hlášením do Sama doma ještě počkej. Až jak dopadne Vanda ve Stromovce. Ta by nás vracející se po těhotenství a porodu reprezentovala v TV líp. :) Bolesti kolen zmar :), Dáša.

    OdpovědětVymazat