středa 19. září 2007

Ligový dvojzávod: Kolem tří rybníků

Druhým ligovým závodem uplynulého víkendu byl jeden z nejstarších krosů u nás. 54.ročník Běhu kolem tří rybníků v Bečově nad Teplou. Oproti Abertamům, kde bylo, jak jsem se dověděl, celých 9°C, tady je slunečno a možná až moc teplo. Účast je větší než v Abertamech (hlavně v dětských kategoriích), ale na to, že je tento kros tak dlouhověký, to není žádný zázrak.
Start hlavní kategorie je přichystán na pravé poledne. Předtím proběhnou od 9.30 kategorie dětí. Ti nejmenší (do 6 let) běží jen 50m. To by býval mohl Matouš zkusit. Ale ona by sem s námi stejně nejela žádná hlídací osoba. A navíc Matouš by možná zvládl i běh na 100m, ale jen start by mohl být společný, ovšem cíl tam, kde ho chce mít právě on. Prostě takový běh na XXX m odněkud kamkoliv.

Ve dvanáct se tedy stavíme na start hlavního závodu. Petr Szász s námi tentokrát není. Odjel na týdenní vysokohorské soustředění do Krkonoš. On tomu sice říká dovolená, ale já už vidím, jak mě zase v Běchovicích smázne. Hlavní závod měří podle propozic 6,9km. Ovšem kdysi už měříval 7,1km a také 6,56km. Přitom trať se ani trochu nezměnila.

Věřme tedy propozicím. Po upozornění na nebezpečný stopadesátimetrový polomový úsek trati, který zde zůstal ještě po Kyrillovi, ujištění, že tam při letošním květnovém pochoďáku procházeli i maminky s kočárky a uklidnění, že za polomem (kdyby něco) čeká osoba s lékárničkou, vybíháme na trať. První nás čeká dvou a půl kilometrové stoupání k Vitriolce. V 18. století to býval ovčí dvůr patřící Chodovu. Pak byla ovčárna zrušena a A.Liewald z Perninku tady začal vyrábět kyselinu sírovou - vitriol (odtud Vitriolka). Po zrušení továrny, zde byl hostinec a později hájovna, která je tu dodnes.

Stoupáme tedy nahoru, ale moc dobře se mi neběží. Všichni mí obvyklí soupeři mi unikají a Jirku V., se kterým jsem včera dost dlouho běžel, jsem ani nezahlédl. Otočím se, za mnou taky není. :o) Nahoru dobíhám kyselejší než kyselina sírová zde dříve vyráběná. A to jsem se včera na dnešek šetřil. Kdo šetří má za tři (kilometry toho plné zuby).

Chvíli běžíme po rovině a za chvíli následuje první z dlouhých seběhů. Běžím asi patnáct metrů za nějakým mladým Dáša dobíhá v Bečovědorostencem. Jsem zvědavý jestli ho dokážu v seběhu stáhnout. Je to sice dorostenec, ale já závodím s každým. Dolů mu to sice jde celkem dobře, ale já běžím líp. Na konci prvního seběhu ho docvaknu a chystám se chvíli si odpočinout.

Za chvíli se už ovšem objevují první známky řádění orkánu Kyrill, které se lesákům nechtělo odstraňovat. Kvůli padesáti stromům nemá prý cenu ani startovat stroje. Stromů přes cestu postupně přibývá, ale pořád je to schůdné, vlastně běhatelné. Netušil jsem, že ještě letos poběžím stýpl. Tenhle je ovšem znatelně těžší. Překážky jsou nahuštěné jako na stodesítce. Chtěl bych tu vidět ty maminky s kočárky. Ani s krosnou bych si sem netroufl. Přeskakování obíhání, podlézání, slézání a vylézání skalek, překonávání brodů nebere konce. Jsem v tom hodně neobratný a naopak dorostenec přede mnou je mrštný jako opička. Než opět vyběhneme na normálně krosový profil trati, má více než padesátimetrový náskok.

Cesta se teď klikatí, zvedá nahoru a zase klesá dolů. Prostě normální (krosový) profil. Slyším za sebou dupot nohou. Je to Martin Kalvas. Veterán nad 40 let, jenže, jak jsem psal výše, závodím napříč kategoriemi. Martin má ovšem pořád dvacet metrů ztrátu. To zvládnu. Teď ještě vyběhnout jen asi dvousetmetrové i když drsné stoupání a pak následuje už pouze seběh ke kempu a odtud oběhnout fotbalové hřiště a rovinka do cíle. Třeba ještě doběhnu toho dorostence.

Ze všech sil vysupím to krátké stoupání a pustím své nohy ze řetězu. Ať si dělají z kopce dolů, co chtějí. Nějak jim to ale nejde. Asi chtějí nic nedělat. Nebo je Martin tak dobrý v sebězích. Jako dobrého cyklisty bych se ho spíš obával v kopci cestou nahoru. Dole pod kopcem ho však mám za zadkem. Opouštím myšlenku útoku na dorostence a soustředím se na udržení Martina za svými zády. Zatáčky vybírám co nejkratším obloukem, bleskově spekuluju, která ze dvou stop je těžší a tu přenechávám pro případné předbíhání. Jedenkrát trochu přešpekuluju a zatáhne mě při podklouznutí v hluboké trávě v hýžďovém svalu. Rychle měním stopu a snažím se stupňovat tempo. Nakonec Martina setřásám a do rovinky na fotbalovém hřišti vbíhám sám. Přede mnou je dvacet, třicet metrů zmiňovaný dorostenec. Že by? Přepínám na rychlost vyjádřenou Machovým číslem 3. Určitě musel být někde v okolí slyšet sonický třesk. Rychle a neslyšně se k dorostenci přibližuji. Už ho skoro mám. Bohužel dorostenec je místní, a tak na něj začnou rozhodčí a časoměřiči povykovat. Pochopí a na posledních deseti metrech zrychlí. Povolím tedy na podzvukovou rychlost a dobíhám pár kroků za ním v čase 30:25.

Zhodnocení: Nejhorší čas, jaký jsem tu kdy zaběhl. Způsobený ovšem hlavně obíhaným a probíhaným polomem, protože tu loňskou bídu, bych tu dnes určitě překonal. V kategorii do 39 let jsem 9. z 12, absolutně pak 26. z 57.

Vyhlášení vítězek v BečověDáša končí opět na druhé příčce v kategorii. Tentokráte však ne poslední, v kategorii byly čtyři. Chvíli dokonce táhla dorostenku, která si při pádu během závodu pochroumala zápěstí. (Tam, jak se domnívá, mohla ztratit téměř minutu.) Pak si ovšem uvědomí, že ona dorostenka je celkem dobrá mílařka a raději se od ní odpoutá. Ve finiši by nejspíš šanci neměla. (Dáša se v soupeření napříč kategoriemi ode mne neliší. ;o) Dobíhá v klidu za 37:48.

Vyklusáme spolu únavu po rádobyzeleném pažitu fotbalového hřiště a těšíme se na příští víkend, kdy nás čeká jen jeden závod.
koyama

5 komentářů:

  1. Ahoj pěkně vám to běhá.Jsem se vrátil z dovči, tak se doufám zase rozběhám a zhubnu....

    OdpovědětVymazat
  2. Já ani na dovče nebyl a nějak přibírám taky. A nejsou to svaly. Pravda do tvé výšky a ramenatosti ;o) mám ještě daleko, ale o to víc mi vadí za poslední dva měsíce přibraná tři kila. Tak hubnutí zdar! :D

    OdpovědětVymazat
  3. To víš stárneme a po třicítce to jde rychle nahoru. Moje ramenatost není zase tak brutální, ale rozhodl jsem se, že přes zimu trochu vytvaruji v posilovně to bahno co mám místo svalů a břicho bude jako pekáč buchet, teď ho mám také jako pekáč, ale plný bublaniny :-). Dávám si předsevzetí, že do jara budu mít 90 Kg a méně. Takže hubnutí zdar.

    OdpovědětVymazat
  4. A co takhle nafotit se na blog předtím a potom? Že bys vyfotil ten pekáč bublaniny a na jaře ten pekáč buchet. ;o) Abys měl nějakou motivaci. :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Ok, dobrej nápad, ale fotky zveřejním až budu mít pekáč buchet.

    OdpovědětVymazat