úterý 18. září 2007

Ligový dvojzávod: Poslední druhá a třetí čtvrtý

První částí "dvouzávodu" konaného uplynulý víkend a započítávaného do Ligy běžců regionu Karlovy Vary a Sokolov, byl Abertamský kros. Opět se sešla slabá účast, i když si nemyslím, že by to bylo vinou pořadatelů. Přestože se tentokráte chyby dopustili, ale o tom až později. Slabší účast nejspíš zaviňují hory. Když se řekne kros, už samo o sobě to značí cosi náročného. A když k tomu dodáte, že se poběží v Abertamech v Krušných horách, mnohé přejde ke startu chuť. Můžete prostě čekat jen kopce, kopce (sem tam skopce :o) a zase kopce.
Do Abertam jsme vyjeli ve třech. Já, Dáša a klubový kolega a kamarád Petr Szász. U nás dole se zdálo být teplo, ale nahoře docela fičelo a i přes občas vykukující slunce byla celkem zima. Ještěže jsem vzal dlouhou moiru a legíny-tříčtvrťáky. První se na start postavil Petr. Měl před sebou trasu 4,5km dlouhou. Tuhle délku běželi všichni veteráni nad 50 let a s nimi veteránky na 35 let, mladší dorost a starší dorky. Petr, přestože byl týden po maratónu, dokončil na pěkném třetím místě v kategorii muži 50-59 let a zahájil tak úspěšnou sérii osádky našeho auta.

Za chvíli už jsme stáli na startu sedmikilometrové distance my s Dášou (samozřejmě, nejen my :o). Dáša to měla rozdáno rovnou. Na Martinu Maňasovou nemá a všichni startující běžci hlavní kategorie mužů, junioři i veteráni nad 40 let jsou minimálně o třídu výš, než odpočatá Dáša.Ta však neodpočatá po maratónu byla jednoznačně odsouzena k osamocenému běhu na chvostu startovního pole. Chyběli jí veteráni nad 50 let a veteránky nad 35 let, s kterými by mohla běžet.

Já se rozhoduju běžet raději zadrženě. Přeci jen druhý den čeká ještě jeden ne zrovna lehký závod. Neběžím sice pomalu hned od začátku - vypálit celkem rychle je moje Achillova pata - ale rychle se umravňuju. Kluci, co ještě běží za mnou, se mě snaží rozhodit poznámkami o mých krásných žlutých špuntech, ale nenechám se. Na tyhle zelenožluté skoroorieňťácké speciálky z Rena za 230,- Kč je při blátivých krosech spolehnutí.

Počkám si až mě ve stoupání okolo hájenky Lesík předběhne Jirka Vyšín a zavěsím se za něj. Za námi zůstává Petr Erben. Běžel taky maratón v Kladně, a tak bych ho měl s jistotou porazit. Ale co je ve sportu jisté. Cesta se narovnala. Před námi se pomalu vzdaluje Bohdan. Mírným seběhem se dostáváme ke Krušnohorské magistrále. Ujede mi noha po blátíčku a málem hodím vozemboucha. Skoro na místě, kde jsem při předloňské Blatenské desetihodinovce nedůstojně klouzal v pozici tučňáka ala Anja Persson. Napojíme se na skimagistrálu a míjíme druhý kilometr. První byl za 4:55. Ve druhém už mě ale Jirka V. moc nešetřil - 4:12.

Následuje rovina po magistrále. Rovinou se rozumí úsek trati bez zatáček. Nejdřív stoupání, pak krátká rovinka a nakonec lehce z kopce ke třetímu kilometru. Tam jsme za 4:13. Teď se to zlomí a následuje padák dolů ke čtyřce. Tady mi tempo mého pacemakera přijde příliš volné a pustím to trochu víc. Seběhy to je moje. Kdyby se někde běhal závod se shora dolů, dejte vědět. Určitě se ho budu chtít zúčastnit. Čtvrtý kilometr dávám za 3:35, ale Jirka V. se drží jen několik metrů za mnou. Ze skupinky už jsme ovšem vyklepali Petra E.

Přeběhneme potok, tuším že to je Bílá Bystřice, a vztyčí se před námi nekonečná louka. Stoupáme dlouhým táhlým stoupáním. K tomu se tu vždy přidává slušný fukar, který pěkně brzdí. Dneska mi to ale připadá nějaké jednoduché. Fouká spíše z boku (rozhodně ne proti) a já běžím, zdá se, v pohodě. V tu chvíli mě ovšem přejede jako rychlík Jirka V. a úspěšně se vzdaluje. Pěkně mi tu pohodu osolil. Nějak nemám na to akceptovat jeho tempo. Téměř nahoře jsem za 4:54.

Cesta se opět srovná, zabočí doprava a pak zamíří do lesa. Opět mírně do kopce a odbočka vpravo. Nějak to přehlédnu. Odbočím sice vpravo, ale místo do lesa zamířím na pole. "Sakra, ty seš ale magor," spílám si. To křoví do lesa teda přeskakovat nebudu. Běžím dál podél lesa a naštěstí se za chvíli otevírá průsek. Můžu odbočit na správnou cestu. Naběhl jsem si asi sto metrů a i ten mizerný rádobykontakt na Jirku V. jsem ztratil. Na šestce jsem opět za 4:54.

Už se jen vymotat z lesa. Za mnou nikdo, přede mnou široko daleko vlastně taky nikdo. A tak se jen zkouším vyhýbat blátu a loužím. A hlavně kluzkým kořenům stromů. Šlápnout na ně špuntovými podrážkami není nic moc. Naštěstí kořenité je to asi jen 200 metrů a pak už je tu cíl. Dobíhám sedmý kilometr za 5:20, celé (7km) za 32:04.

Obléknu se a klušu naproti Dáše. Dobíhá taky v klidu. Nemá se kam hnát. Body větší nebudou, ať bude mít jakýkoliv čas, a tak si hlídá, kam šlape a nikam se nežene. Dobíhá v čase přes 40 minut poslední. A druhá.

Foťák jsme s sebou neměli, takže obrazově doložit nemůžu. Ovšem úspěšní jsme byli celá osádka auta. Petr přebírá cenu za třetí místo, Dáša za druhé (v igelitce má mimo jiné nějakou halenku velikosti XXL) a já, světe div se, jdu na stupně taktéž. Podle všeho třetí místo. Dostanu cenu, potřeseme si rukou, ale jen co slezu z piedestalu, už je tu reklamace. Bohdan, si dělá nárok - musím říct, že oprávněný - na třetí místo. Doběhl dost daleko přede mnou, byl ovšem zapsán v kategorii veteránů 40-49 let. Je ročník 1968, takže měl být v kategorii naší. Trochu kaňka na jinak dobré organizaci. Čekáme na oficiální rozhodnutí, ale je mi jasné, že jsem prostě čtvrtý. Nakonec je vše vyřešeno šalamounsky. Nejprve dostane Bohdan vynadáno, že si má pohlídat, do které kategorie byl zapsán. (Evo promiň, ale tohle je záležitost organizátorů. Hlásíme ročník a ten si musíte pohlídat. Bohdan určitě sám od sebe nechtěl do nejtěžší kategorie. /první dva absolutně skončili veteráni - pozn. autora/ A na startovních listinách se vám navíc ročník 68 překrýval. /muži A 87-68; muži B 68-58/) Potom dostávám jednu z nevydaných cen za 3.místo a dokonce si mohu ponechat stokorunové prize money. Je mi odebrán diplom a jsem odsunut na 4. místo. A Bohdan je natolik rozumný, že nechce na stupně vítězů a napodobovat tak Petra Nárožného a scénu z vyhlášení vítězů automobilových závodů ve filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje." ;o)
koyama

6 komentářů:

  1. V Rakousku pořádají tzv.speedmaraton.Je to celé z kopce,tak to by sis užil.

    OdpovědětVymazat
  2. SpeedmaratonChápu dobře, že jde o celý maratón?Jestli ano, tak to bych si už asi neužil. To je přeci jen příliš dlouhé. Kolena by mě nejspíš bolela ještě za dva roky. :o) Myslím, že patnáctka je tak hrana toho, co se dá z kopce běžet.

    OdpovědětVymazat
  3. Mají to kluci tirolští pěkně vymyšlený:maraton je Z Brenneru do Innsbrucku (800m přev.),halb z Matreie (jen přes 300m dolů).Více : http://www.tirol-speed-marathon.com/

    OdpovědětVymazat
  4. To vypadá hodně zajímavě. Že bych si zkusil rychlý půlmaratón v Tirolech? (konečně pod 1:30 :D ) Ani startovné není nijak přemrštěné.

    OdpovědětVymazat
  5. Jenom ty časy mě připadají trochu pomalejší.:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Asi tam běhají nějaký \"slabší kusy\". :o) Haile tam nepojede, svěťák by mu neuznali. ;o) Navíc jsem koukal, že mají omezenou účast v 1/2maratónu na 2000 běžců, ovšem letos se dostali málo přes 500. :o) :o(

    OdpovědětVymazat