úterý 25. září 2007

Překvapení se nekonalo

Den blbec zná asi každý. Ale co týden blbec...?
V pondělí byla šance na výklus s Hejkalem. Jeho služebka do Chebu k tomu vyloženě vybízela. Do Chebu to mám vlakem jen pár drnců. Kolem páté odpoledne však Hejkal volá, že je ještě na Vysočině. Rozumně se shodujeme, že protentokrát společný běh odpískáme. Hejkal dorazil do Chebu kolem desáté, běžecké boty však ještě nazul a provětral.

Mě nakonec dost mrzelo, že jsem za ním do Chebu nevyrazil. Někdy kolem deváté jsem doma špatně šlápl a natáhl si nějakou šlachu vedoucí po vnitřní straně levé nohy, mezi kotníkem a achilovkou (dlouhý ohýbač palce?). Takové veskrze inteligentní zranění se mi může stát jen doma v obýváku. V Chebu by se mi to zaručeně nestalo ani při běhu temnými uličkami.

Druhý den ráno jsem bolest necítil. Protože jsem měl dovolenou a dělal tátomámu (Dáša někde učila), domluvil jsem se s našima, že si tam Matouše na dvě, tři hoďky odložím a půjdu si zaběhat. Úplně původně bylo v plánu 25-30 km. To jsem po mizivém tréninku předchozích týdnů racionálně přehodnotil na 20-25 km v maratónském tempu. Tohle tempo samozřejmě vůbec nejsem schopen dodržet a navíc kvůli kupícím se bolestem a bolístkám končím po devatenácti kilometrech. Večer se pak k tomu všemu opět ozval kotník, a tak jsem musel běhání zase omezit. Chtěl jsem už konečně přejít na tréninkový rytmus 2 běžecké dny a 1 den volno nebo X trénink (v poslední době jsem trénoval - jestli se to dá nazvat tréninkem - 1 den běh, 1-2 dny volno), na středu jsem se však rozhodl pro plaveckou regeneraci.

Ve středu ruším i plavání, protože mě celou noc bolelo koleno a pokoušet jsem to nehodlal. Dal jsem tedy alespoň nějaké posilování, ale tradičně jsem po delší posilovací nečinnosti namohl břicho tak, že se ve čtvrtek a v pátek nejsem schopen ani pousmát, natož od srdce zasmát či od plic zakašlat. Navíc zjišťuju, že jsem zase o kilo těžší. Tzn. že jsem za poslední dva měsíce přibral tři kila. No co, alespoň se neutopím, když mi roste takový pěkný plovací kruh. K tomu všemu se přidává alergie. Nevím, co venku ještě kvete nového, ale mě na kůži předloktí a zad vykvetly pupeny, jež se nalévají do obřích rozměrů a neuvěřitelně svědí. Takže mažu kotník, mažu předloktí, mažu záda a lupu do sebe jednu antihistaminační tabletu za druhou.

Takhle skvěle připravený vyrážím i s Dášou, Matoušem a Petrem Szászem do Kraslic na tamní kros Kolem Domácího vrchu. V okolních terénech příjezdových cest přetrpíme zásadní parkovací problémy s nízkým podvozkem Fábie, Cena za 2.místo zaprezentujeme se a po nějaké době vybíhá Dáša ke své "ultra- dlouhé" dvojce. Tohle je pro ni fakt moc krátké. Končí v čase těsně nad 9 minut (oficiální výsledky ještě nemáme k dispozici) druhá ze dvou, ale poslední není. Dvě mladé veteránky za sebou nechala. Příští rok už bude s nimi v kategorii, takže to srovnání ani moc nekulhá.

Pak už přicházím na řadu já. Čeká mě výživná devítka ve dvou totožných okruzích. Petr naštěstí běží jen 1 kolo a s dalšími veterány startují až 5 minut po nás "mladých". Naštěstí. Jinak mě setřel už tady. Ani do Běchovic by čekat nemusel.

Hned od startu dost zaostávám. Bohdan mi utíká se skupinkou běžců, které vídám vždy jen na startu a potom v cíli, když do něj po delší době dorazím. Luboše Racka se chvíli držím, ale opravdu jen chvíli. Sotva než bys řekl: "denk". Pak se k němu právě Vláďa Denk propadá, Luboš se ho chytá, předbíhá ho a oba se mi vzdalují. První polovina okruhu je víceméně do kopce a druhá potom, samozřejmě, z kopce. Dole pod kopcem mám asi sto- až stopadesátimetrovou ztrátu.

Ve druhém kole Vláďa od Luboše odpadá a já ho malinko stáhnu. Zajímavé je, že kopec ve druhém kole je nějak strmější a dolů se vlastně neběží, klesání z 1.kola se narovnalo v čistokrevnou rovinu. :o)

Na rovině, co byla dříve kopcem dolů, se rozhodnu Vláďu stíhat a pokusím se to pustit. Až mě z toho rozbolí achilovky. Zatáčka před cílovou rovnikou Nakonec však stejně dobíhám zhruba dvacet metrů za Vláďou. Nechal jsem si ho v 1.kole příliš odskočit. Za mnou už jen dva krasličtí, z nichž jeden se dostal na start čirou náhodou. Můj čas je 40:53. Daleko nejhorší ze všech mých dosavadních pěti účastí. Padesát vteřin za mým druhým nejhorším časem. Je pravdou, že zatím vždy jsem měl větší motivaci. Pravidelně se tu sjíždí minimum běžců a tak jsem až do letoška vždy bojoval o medaili. Nikdy úspěšně. Dnes byla ovšem bedna od začátku v nedohlednu. Ale stejně...mohl jsem běžet líp, jenže překvapení se nekonalo.

Doma zjišťuju, že "kotníková" šlacha neposlouchá a opět bolí. Zítra bude (bohužel) zase volno.
...a ještě pár tady.
koyama

10 komentářů:

  1. Při pohledu na ten chlebík se mi sbíhají sliny... A je to aspoň odstupňované - 1. místo dozlatova vypečený, 2. místo středně vypečený, 3. místo dobronzova připálený ?

    OdpovědětVymazat
  2. ChlébBochníky byly odstupňovány pouze čísly. Jen chlapy je měly všichni trošku propečenější:http://www.atletika-sokolov.com/foto/070922_kraslice/img00091.jpgAsi že spálený je na krásu. ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. Chlebová medaile ale asi dlouho nevydrží:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jedině ji nechat ztvrdnout a nalakovat. Ale zase tak obrovská medaile by asi vytrhla kus zdi. :DNaštěstí Dáša dostala i normální kovovou. ;o)

    OdpovědětVymazat
  5. \"chlapy je měly\"??? to byli jako tvrdí chlapi :-hihi ?

    OdpovědětVymazat
  6. Jo, občas mi nějaká ta hrubka uteče. Ale mi běžci jsme jinak všichni tvrdí(ý) chlapi. ;o)

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj,pěkný fotky a krásná a určitě voňavá cena. Já jsem ani nemusela špatně šlápnout a stejně mě zničehonic taky začala bolet \"kotníková\"šlacha(prohlubeň mezi achilovkou a kotníkem).Jsem z toho dost vyplašená,nerada bych se omezovala v běhání.Navíc se chystám do Běchovic...Už několik dnů mažu,masíruju, beru tabletky na bolest.Běhat s tím můžu,sice pomaleji než obvykle, ale desítku snad uběhnu.Nemáš v zásobě nějaký recept na rychlé uzdravení?Díky.

    OdpovědětVymazat
  8. Kotníková šlachaTak zhruba tam mě to taky bolí. To bude tedy asi nějaký virus. :o)Kdybych měl nějaký zaručený recept, asi bych už byl v pořádku. Takhle zkouším to co mi zabralo někdy jindy, na něco jiného. Leduju, mažu, masíruju kostivalovým gelem. Prášky na bolest jsou u mě až poslední možnost (většinou mi nedělají dobře na trávení). Teď užívám 2-3 hodiny po jídle trávicí enzymy (pro lepší transport živin na patřičná místa).Běchovice jsou u nás také ohroženy. Ani ne tak bolavou nohou (při běhu mě ani moc nebolí, až po něm), ale moji rodičové odlétají v pátek na dovolenou, a tak se snažíme vyřešit hlídání, abychom mohli jet oba. Když se nezadaří, bude moci jet jen jeden z nás. :o(

    OdpovědětVymazat
  9. Tak to tak nakonec dopadlo. :o( Do Běchovic jedu jen já. Kromě našich nikdo našeho raracha hlídat nechce. :o(

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj, to je škoda, že se nenašla žádná dobrá (hlídací) duše.Děkuju za odpověď, já bolístku mažu mastí Bio glukosamin+MSM, která je hodně doporučována na behej.com a taky polykám enzymy.Snad se to začne lepšit, bolí mě to totiž hlavně při běhu.Tak Ti přeju, ať jsi fit a zdravím vás oba.

    OdpovědětVymazat