čtvrtek 27. září 2007

Slovník běžce: maratónská zeď

Že existuje něco jako maratónská zeď, jsem se dozvěděla až nedávno.
A to mám za sebou 10 maratónů. Řekl mi o ní běžec, který běžel maratón teprve podruhé (BuckTheBug). Říkám si, že jsem asi něco v teoretické přípravě podcenila, protože tento příměr je pro mě novinkou. Moje představa je taková, že když se mi do cesty postaví maratónská zeď, musím nutně narazit a závod zazdít. Tak to jsou asi ti, říkám si, co jsou ve výsledkovce DNF. To se mě tedy netýká. Zatím. BuckTheBug také mluvil o chlapíkovi s palicí. Prý bude číhat v dalším kole - po 30. km. Tento příměr si dokážu představit (to bude nejspíš maratónský zeť :). Nevím sice, kam tou palicí dostávají ostatní, ale já palicí dostávám přes stehna, pravidelně až po 35. km.

V mém úsudku, že mě se maratónská zeď netýká, mě utvrzuje i Ivo Domanský v článku na behej.com o přípravě a absolvování 1. maratónu Katky Klouparové. Maratónskou zeď každý nepotkává. Hlavně ne ti, jejichž zpomalení není fatální a markantní. Tak snad ty moje největší zpomalení ještě stále nejsou fatální. Rozhodně i na těch svých nejméně povedených maratónech jsem v druhé půli předbíhala pár maratónců. Své 2 nejhorší maratóny jsem zaběhla 6, resp. 8 měsíců po porodu a měla jsem druhou půlku horší o 11:35 min. (Č. Lípa 2006), resp. o 14:37 min.(Unhošť 2007). Říká se, že jak dlouho trvalo těhotenství, tak dlouho může trvat návrat těla do původního stavu. Takže jsem ještě v limitu pro dobrou výmluvu. Nicméně tedy připouštím, že maratónská zeď neznamená jen DNF, ale také výrazné zpomalení. Ale co to vlastně "fatální, markantní zpomalení" je? A jak mě může zeď zpomalit a ne zastavit? To jí mám přelézat, obíhat, prorážet nebo tlačit před sebou?

Určitě jsem markantní zpomalení zažila při svém osobáku na 4:03:24 hod., kdy jsem během 38. km zastavila, protože jsem už nedokázala držet tempo a vzdala myšlenku na čas pod 4 hodiny. Ten jeden km byl o 1,5 minuty horší než všechny ostatní a absolutně mě srazil na kolena. Stála tady ona pověstná zeď? Vidím to jako pocitovou záležitost, protože rozdíl mezi půlmaratóny byl jen 7:14 min.

Ale na www.42195.sk čtu článek, který mé předchozí závěry staví na hlavu. Maratónská zeď se mi podle něj staví do cesty velmi často. Protože zpomalení v druhé půli oproti první o 12 minut je zapříčiněno právě tou maratónskou zdí. Dokonce i porovnání pětikilometrových úseků. Tak to je na mě vážně moc. Já si myslela, že docela obstojně držím tempo, když zpomaluji postupně (10-15 s/km) a ve druhé půlce maratónu vytvrdnu jen o 6 minut.

Budu asi muset hledat nějaký teoretický informační zdroj, který by přesně definoval, co to je "maratónská zeď". Zůstává mi více otázek než odpovědí: Co to je maratónská zeď? Jak se taková zeď zdolává? Jaké zpomalení je už markantní? A jaké fatální? A které z nich zapříčiňuje maratónská zeď? A když mne zpomalí bolestivé koleno, znamená to, že jsem si ho nakopla o maratónskou zeď? A existuje vůbec nějaká zeď? Nebo je to vážně výmluva špatně připravených? Možná maratónskou zeď nepotkávají ti, kteří běhají maratóny příliš při zdi?

A co ultramaratónská zeď? Existuje nějaká? Nebo jich na delších než maratónských štrekách potkávám dokonce více?

Jestli znáte odpověď, na kteroukoliv z výše položených otázek, dejte mi vědět. Ať tu dál nenaříkám u zdi. :)
lady koyama

16 komentářů:

  1. Maratonská zeďje stav, kdy tělu dojde glykogen a musí čerpat energii už jen z tukových zásob, což je doprovázené markantním a náhlým zpomalením. Většinou k tomu dochází právě okolo 30. kilometru. Zdi se jde samozřejmě vyhnout, nebo ji aspoň posunout blíže k cílové čáře - jednak dobrým rozvržením tempa, pak také správným tréninkem dlouhých běhů.A že by potkávala jen špatně připravené? Nevím, nevím. Viděl jsem dost Keňanů, kteří ji trefili. Možná byli špatně připravení na podmínky toho dne a čas 2:09, podle kterého maraton rozběhli, ale jinak bych si netroufl použít v souvislosti s jejich výkonností slovo \"špatný\":-)

    OdpovědětVymazat
  2. Když nad tím přemýšlím, tak asi běhám tak pomalu, že jsem žádnou maratonskou zeď zatím nepotkala :-) Naposledy na Kladně mi bolely kolena a hodně, skoro mi nešly ohýbat nohy, poslední 2 km mi trvaly něco přes 14 minut :-(...Myslím, že jestli \"maratonská zeď\", tak na mne číhá na trochu delších štrekách. Taky možná, že my ženské jsme trochu jiné než chlapi, podvědomě šetříme energii, protože víme, že tu práci doma za nás nikdo neudělá, a že je jedno, že zrovna běžíme maraton... Měj se fajn a držím palce \"běhací rodince\" na Běchovicích.Ahoj.

    OdpovědětVymazat
  3. Je vidět, že aktuální témata táhnou :-) Já mám po maratonu vnitřně vždy dobrý pocit, tak se netrápím tím, jestli jsem náhodou nezpomalil moc nebo naopak nemohl běžet o chloupek rychleji. Je pravda, že se vzrůstajícím počtem maratonů se mi tempo lépe trefuje a rozdíl mezi půlkami se snižuje. Až na vyjímky, které však není třeba řešit :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Nejsem přesvědčen o tom že maratónská zeď je okamžik, kdy tělo začne brát energii pouze z tukových zásob. Trénink na maratón by přece měl běžce na tento stav připravit. Já si spíš myslím, že je to okamžik, kdy tělo nebo psychika na tuto situaci nejsou dobře připraveny a běžec prostě není schopen běžet.

    OdpovědětVymazat
  5. 2 StanOpravdu. Jde o stav, kdy jsou vypotřebovány zásoby svalového glykogenu. Je jasné, že v té chvíli na tom není běžec psychicky nejlépe, ale důvodu \"nárazu do zdi\" jsou fyziologické.To na druhé straně samozřejmě neznamená, že každé selhání po 30. kilometru musí být jen důsledkem \"zdi\" - viz třeba Radcliffová v Aténách 2004.

    OdpovědětVymazat
  6. Tu pověstnou zeď také dávám do souvislosti s vyčerpáním glykogenu. U desítky se to nestane. Tam po zahlcení zpomalím, pookřeju a třeba zase zrychlím. Pokud dojdou síly na 30km, je to nafurt a nepomůže pauza, jídlo, nic, jen zpomalit o minutu na kiláku. Zatím nejrychlejší úbytek sil jsem zažil na 25. z 32 km běhu po zdravotní pauze. Necítil jsem náraz, ale někdo otočil vypínačem a zhasnul mě během kilometru. Podezřívám pana Pyšného, který víc chtěl, než mohl a nedbal varovných příznaků.

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem maratónskou zeď letos v Kladně potkal, a bylo to přesně tak, jak píše Niktomuž. Najednou jsem stál, měl šílený vztek a nemohl se rozběhnout, když jsem se rozběhnul, po 200m jsem zase stál. Maraton jsem došel.. Na půlmaratonu jsem byl 1:30 v cíli 3:23, myslím, že moje zpomalení bylo dost markantní. Kybych si při 7km chůzi v duchu neříkal \"Maraton se nevzdává\" měl bych ve výsledcích DNF.

    OdpovědětVymazat
  8. NázorPřipojuji se k názoru Niktomuže a eN (z 42195), přestože jsem typický náraz do zdi nikdy nezažil. Tím, že podvědomě (někdy i vědomě) zpomalíme, reaguje naše tělo s jistým předstihem na pokles cukru v krvi a snaží se výdej cukru držet v mezích, jak je tělo schopné jej uvolňovat (při zvyšujícím se spalování tuků). Tím se zdi obvykle vyhneme (obejdeme ji) a nemusí nás tedy potkat žádný nekomfortní pocit. Při ultramaratonu (nemyslím tím teď běh na 100 km za 6 hodin) by tedy při řádném občerstvování žádná zeď neměla nastat, pokud od počátku běžíme \"pomalu\". Pokud se běžec snaží vůlí zeď překonat a běžet stále stejně rychle, může nastat vážná hypoglykemie, která by mohla být i životu nebezpečná. Padne na zem, může upadnout i do bezvědomí.

    OdpovědětVymazat
  9. Souhlasím s tím, že maratónská zeď má spojitost s vyčerpáním glykogenu. Jen si myslím, že jde nejen o vyčerpání svalového glykogenu, ale o jakousi souhru vícero faktorů. Ve většině běžeckých publikací se uvádí, že při intenzivním výkonu je svalový glykogen vyčerpán během 60-90 minut. Když vezmu světové maratonce, dokážu si představit, že tréninkem dokáží posunout tuhle časovou hranici někam ke dvěma hodinám. (O tom, že je jejich výkon dostatečně intenzivní, asi není sporu.) Ale i v případě vyčerpání glykogenu okolo hranice 120 minut, by to přece znamenalo, že se všichni, kteří nezaběhnou na hranici světového rekordu, nutně musí o tu zeď rozplácnout taky? Nebo jsem úplně vedle?

    OdpovědětVymazat
  10. to all: Díky vám všem za názory (i za to že jste se rozepsali) a za odpověď na otázku: \"Co je to ta obávaná maratónská zeď?\" a vlastně i většinu ostatních položených otázek. Když si sama odpovím na otázku: \"Jak se zdolává maratónská zeď?\" - \"Těžko!\", zůstává stále otázka: \"Jaké zpomalení už lze přičíst maratónské zdi?\" Tedy: \"Jaké zpomalení je tak markantní, aby bylo přičítáno nárazu do ní? Lze to vyjádřit v procentech z výsledného času? Jsou např. 2% v pořádku a za 3% už může zeď?\"

    OdpovědětVymazat
  11. Nejen světoví maratonci, ale každý z nás může tréninkem posunout tu hranici:-) To se právě děje díky dlouhým tréninkovým běhům v odpovídajícím tempu, kdy - lakonicky řečeno - naučíš tělo ukládat více glykogenu, zároveň šetřit jeho zásoby při výkonu a dříve zapojovat do spalování i tuky.

    OdpovědětVymazat
  12. Když tak přemýslím o obou termínech z vlastní zkušenosti - v Unhošti jsem opravdu narazil na zeď hlavně kvůli nedostatečné připravenosti. Bylo to tehdy dost unáhle rozhodnutí \"zkusit to\". Tentokrát v Kladně jsem potkal spíš toho chlapíka s palicí, který mě poškádlil (stejně jako tebe) především ranami do stehen, kdy jsem už nedokázal tolik zabírat. Ale měl v tom prsty i pan Pyšný, který se tolik chtěl přiblížit 4 hodinám, že jsem běžel o pár sekund rychleji, než by bylo vhodné. :) Beru to ale tak, že každý maraton je dobrou zkušeností pro další pokusy... a třeba už příště se nebudu muset vymlouvat na žádný mýty!

    OdpovědětVymazat
  13. 2 lady koyama: Pochybuji, že to jde vyčíslit nějak matematicky. Jde prostě o ten pocit: teď to jde a za dalších 200 metrů už to nejde:-) Přijde prostě prudké zpomalení.A to, že druhé půlka maratonu je pomalejší než první (tedy myšleno na rovinatém závodě), nemusí být způsobené jen \"zdí\". Příčin může být více: od nadměrné dehydratace až po ztrátu motivace.

    OdpovědětVymazat
  14. 2 NiktomužTakže každý, kdo běží déle než 2 hodiny, vyčerpá svalový glykogen a narazí do zdi? Není to spíš otázka hromadění, odbourávání a tolerance k vyšší hladině laktátu? A příčinou potíží může být naopak i nadměrná hydratace.

    OdpovědětVymazat
  15. Samozřejmě, že příčin zpomalení může být více. Ale pokud se bavíme o \"zdi\", to je prostě termín pro jeden konkrétní problém.Připojuji definici podle Running Encyclopedia autorů Benya a Hendersona: \"The infamous stopping or slowing point for many a road racer doesn´t have a fixed location, as at 20 miles of a marathon, but is related to a runner´s inadequate preparation or unwise pacing. It is physiologically tied to the point at which a runner runs out of stored glycogen in the muscles.\"

    OdpovědětVymazat
  16. Niktomuž: Tvůj komentář [13] mě utvrzuje v domněnce, zmíněné v mém příspěvku, že přes různé (řekněme někdy i výrazné) časové ztráty ve 2.půlích maratónů jsem nutně nemusela potkat zeď.

    OdpovědětVymazat