úterý 30. října 2007

Běžecká nausea aneb Nucení na klusání

Původně jsem strašil, že se víkendových závodů vůbec nezúčastním. Jenomže Liga běží a body jsou body. Potřebuju to nějak dorazit. Před víkendem zbývalo ještě 6 závodů. Viróza a nachlazení mě ovšem donutily pojmout oba závody jen jako rychlejší klus. Stále jsem na tom však o mnoho lépe než Dáša. O víkendu pořád ještě, po maratónském výbuchu ve Stromovce, nebyla ani v klusatelném stavu.
Sobotní běh na Blaťák jsem vážně zvažoval vynechat. Samotnému se mi tam jet nechtělo. Nakonec projevil zájem jet Petr Sz., a tak jsem měl o důvod víc do hor na těžký běh do vrchu odjet. Myslel jsem si, že nějaký, byť jen drobný, bod urvu. Jenže skoro všechny děti běží stejnou trať jako dospělí, a tak jsem neměl šanci. To mračno kobylek....ehm, chci říci budoucích talentů, mě odsoudilo k pobytu v nejnižších patrech výsledkové listiny a kdyby se dávali mínusové body, měl bych jich 14.

Běh na Blaťák je 2100 metrů dlouhá kruťárna s převýšením okolo 140 metrů. Když k tomu připočtete horské prostředí se studeným vzduchem, vytrvalé mrholení a masy odporného klouzajícího bahna (při běhu z Horní Blatné na Blaťák - jak jinak, že?), stává se z běhu do vrchu téměř souboj o přežití. Na startu jsem se pokusil zasprintovat přes polovinu fotbalového hřiště s tím, že při náběhu na úzkou pěšinu vedoucí z něj výrazně zpomalím a ať si mě ostatní předbíhají. Strategie dobrá, leč provedení tragické. I přes usilovný spurt jsem se dostal pouze na úvod poslední třetiny startovního pole. Jen asi deset lidí bylo nuceno se přede mne prodrat na úzké cestě.

Následovaly drny, louže, přeskoky stružek a příkopů, úseky bahna a strmé kopečky nahoru dolů. Pak už se vyběhlo na širokou cestu, kde přišlo na řadu první ze zásadních stoupání. Ještě však ne to, vyvolávající smrtelný chropot. Téměř celý první kopec za mnou běželi dva žáčci a setrvávali v družném hovoru. Pravda, já se taky šetřil, ale na vedení nějakých výrazných dialogů to nebylo. Těsně před vrcholem jeden z nich přerušil rozhovor a pravil: "Přidáme! Tenhle už nás moc brzdí." A v tu ránu byli chlapci dvacet metrů přede mnou. Do cíle na mě zvládli vydělat dvacet sekund. Mládež prostě dokáže "starcům" umravnit ego. :o)

Po prvním kopci následovala krátká rovinka a pak přišel výživný závěrečný krpál. Někdy tady tečou dolů potoky vody. Letos jsme byli této atrakce ušetřeni, ale tající sníh pokryl závěrečné stoupání vrstvou kluzkého bahýnka. Přede mnou i za mnou v uctivé vzdálenosti klouzalo a chroptělo několik běžců. Já neklouzal... Nevím, jestli zásluhou špuntů na mých botách nebo mého pomalého běhu, připomínajícího spíše chůzi.

Stanovené tempo jsem dodržel. Nahoře jsem si jen párkrát zakašlal a byl jsem v pohodě. Kolem mě to přitom vypadalo jako na vycházce plicního sanatoria. Sklusali jsme dolů, rychle se oblékli a dlouho čekali ve vlhkém chladu na Petrovo vyhlášení.

Na neděli jsme se dohodli s dalším oddílovým kolegou Jirkou K. na společné cestě do Horního Slavkova. V půl desáté jsem byl nastoupený před vchodem a kolega nikde. Nakonec dorazil až po telefonickém avízu. Já si myslel, že zapomněl na změnu času a už je v Horním Slavkově a on dumal o tom, že jsem úplný cvok a nejspíš jsem neposunul ručičky hodinek o jedno kolo zpět, protože jsme se přece dohodli na půl jedenáctou. Já měl zafixováno půl desáté, on půl jedenácté. Nakonec jsme vyrazili v kompromisních deset. :o)

V Horním Slavkově jsem se opět nutil do rychlejšího klusu. První ze čtyř okruhů jsem rozeběhl opatrně. Ve druhém jsem dorazil jediného běžce v dohledu, který dle vizáže spadal do mé kategorie. Svedl jsem s ním krátký souboj o předposlední místo a odpoutal jsem se. Ve třetím kole jsem z opatrného běhu přešel v nepatrné vytuhnutí a v závěru čtvrtého kola jsem zabojoval a odsunul za sebe ještě jednoho čtyřicátníka, čímž jsem zkompletoval počet běžců doběhnuvších za mnou na rovné čtyři. ;o)

Atmosféra tohoto závodu ovšem stála za tu cestu. Trať Slavkovského podzimního krosu je pěkná. Ultrasporťáci uspěli v mílařských kategoriích (gratuluji Víťovi a Petrovi O. ke třetím místům po dvou týdnech běhání - to je tak, když má někdo talent). Na závěr příjemné posezení v hospůdce nad (prosím zapřísáhle pivaře, aby jeden řádek přeskočili)
..................................................... šálkem teplého ovocného čaje
a popovídání si třeba s Pepou Hlusičkou nebo Jirkou Wallenfelsem.

Výslednými časy, ani vypočítanými procenty se tentokrát raději ohánět nebudu. ;o)
koyama

10 komentářů:

  1. Běhu s omladinou se taky bojím. Na sebevědomí to moc nepřidá, když já běžím ze všech sil a mládežník kolem mě přeletí, jako kdyby byl na kole :-). Ale zas kdoví, jestli v tvých letech vůbec běhat ještě bude že :-). Já, jelikož na bednu nikdy nedosáhnu, se musí držet hesla není důležité zvítězit, ale zúčastnit se :-) a pokud si u toho ještě zlepším osobák je to paráda :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Na Běžci Vysočiny je hezké, že i když kobylky vyletí dohromady, počítá se každá kategorie zvlášť:-) Vy to máte hodně kruté:-)

    OdpovědětVymazat
  3. to Aldaman: A ze všeho nejhorší jsou trpaslíci.... :o).Ba ne. Nejhorší je, když tě předbíhají děti a k osobákům máš taky daleko. :o)

    OdpovědětVymazat
  4. to vl001: My tady prostě máme kategorii do 39 let a kdyby tříletí pidižvíci běželi stejnou trasu s dospělými, budou nám brát body. :o) Pár pokusů nás starších a pomalejších to zvrátit proběhlo, ale nebyly úspěšné. :o) Naštěstí až bude moci běhat tyhle tratě Matouš, já už budu (doufám) ve čtyřicátnících a tak mi body brát nebude. ;o)

    OdpovědětVymazat
  5. A kde přesně najdu jak by se mělo dělit do kategorií při závodu. Je to na pořadatelích závodu jak to rozdělí a nebo pevně dané? Ivo Domanský psal při pozvánce na Týnišťskou desítku, že je nové členění veteránských kategorií, tedy muži 35-44, 45-54, 55-64 a nad 65 let, ženy do 34 a nad 35 let. Závody pořádané u nás Ligou 100 Olomouc je dělení muži 20-39, 40-49, 50-59, 60-.., ženy 20-34, 35-44 a 45-.... Tak jak to vlastně je?

    OdpovědětVymazat
  6. Pokud vím, podle asociace WAVA je členění veteránských kategorií po 5 letech od 35 let. Tudíž doporučované, ne povinné, je členění 35-44, 45-54.....atd. Tady na Karlovarsku se však většinou drží staré osvědčené do 39 let, 40-49 let, 50-59, 60+. Ženy do 34 a nad 35 let.

    OdpovědětVymazat
  7. Hmm uvidím jak to bude příští sezónu :-)). Do kategorie do 39 je hodne daleko, do 35 trochu blíž. I když v podstatě je to jedno do které kolonky mě hodí, na výsledný čas to nemá vliv :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Mistrovství světaTo já už jsem příští rok pětatřicetiletý veterán. Takže budu nucen běhat v tréninku víc kopce, protože je příští rok v září v ČR MS veteránů v běhu do vrchu a byl by hřích se ho nezúčastnit.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak to já mám ještě času dost na veteránské kategorie :-)). Já jsem ještě pořád mladík :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem taky mladík. :o) Mladík - veterán. :D

    OdpovědětVymazat