pondělí 29. října 2007

Stromovka: Sedmero maratónských chyb

Pěkný výsledek na maratónu v Kladně mě navnadil k tomu, že jsem začala pomýšlet na vylepšení nejen svého nejlepšího letošního osobního výkonu v maratónu (4:07:57 hod.), ale i svého osobního rekordu 4:03:24 hod (Č.Lípa 2004). Porovnám-li utrpení prožívané při maratónu běženém v osobním rekordu a nyní v Kladně, byl výkon v Kladně v podstatě zadarmo. A tak jsem začala nahlas (rozuměj přede všemi na internetu) uvažovat o čase pod 4 hodiny. Všechno tomu nahrávalo - zdravotně jsem byla v pořádku, termín závodu je daleko od mé pylové sezóny, 14 dnů před maratónem jsem si zaběhla o 4,5 min. rychlejší osobák na horském půlmaratónu v Aši. Maratón ve Stromovce jsem sice nikdy neběžela, pouze 6-ti a 12-ti hodinovku, ale dle názorů kamarádů je Stromovka se svými okruhy vhodnou tratí pro osobák.
Ještě pár dnů před závodem jsem nepochybovala o zlepšení svého letošního nejlepšího výkonu. Obvykle běhám závody na jistotu. Udělala jsem výjimku. Pěkný čas na maratón už letos mám, tak zariskuju a rozeběhnu maratón na čas pod 4 hodiny.

Na startu jsme se sešli s Michalem (BuckTheBugem), s kterým jsme běželi většinu trati v Kladně, a že tedy maratón Dáša na maratónu ve Stromovcerozeběhneme spolu na čas pod 4 hod. Na 1.km jsme byli příliš rychle (5:03 min/ plán 5:40?), začali jsme zpomalovat. Na 5.km bylo už tempo přijatelné, ale mě bylo divné, jak moc mi těchhle pár kiláků dalo zabrat. Věřila jsem, že se dostanu do tempa, rozehřeju správně tělo a bude dobře. Na 10.km jsem znovu kroutila hlavou, kolik mi tak pomalá desítka za 56 min. (OR 48:59 min.) vzala sil. V hlavě jsem si opakovala, že jsem si sem přece přijela pro osobák a že osobák prostě bolet bude. Chtěla jsem myšlenkama přesvědčit tělo, že to pěkně překoná a osobák zaběhne (v ultramaratónu už se mi to totiž podařilo). Ivo Domanský nás povzbuzoval a volal na Michala, ať se mě pěkně drží a dopadne to dobře. My s Michalem jsme už o tom začali pochybovat, ale než jsem Michalovi řekla nahlas, ať doběhne někoho vepředu a běží s někým rychlejším, že já to vidím tak na 4:10 hod., uběhl zase nějaký ten kilometřík. Možná, že právě toto pozdní odpoutání ode mě ho stálo těch smolných 25 vteřin přes 4 hodiny.

2 kola, resp. 10 km, před cílem mě začaly bolet strašně ruce. Jediné, co zabíralo bylo, když jsem je držela svisle podél těla a nijak nezvedala. Připadala jsem si jako jedna čínská běžkyně (jméno fakt neznám), která ale narozdíl ode mě běhá na mistrovstvích světa o medaile. Čas už pro mě přestal být důležitý, protože jsem začala myslet na to, jak já vlastně odřídím zpáteční cestu do Sokolova (přes 2 hodiny).

Takže, kde byl zakopaný pes?

Počasí: Rychlé ochlazení k teplotám u nuly. Vítr. Pro astmatika je prudké ochlazení o několik stupňů docela problém. Všechny delší výběhy jsem absolvovala v teplotách kolem 8-12 stupňů (někdy i vyšších), pár dnů před závodem se trochu ochladilo, ale to už jsem běhala jen 4-7 km. Když jsme ráno přijeli do Prahy, bylo na teploměru 0 stupňů. Obvykle potřebuji na to, abych se vyrovnala s teplotními výkyvy cca dva týdny.
Jak napravit svou chybu? Měla jsem přehodnotit tempo a rovnou to rozeběhnout pouze na svůj nejlepší letošní výkon, což je o cca 7 min. horší než plánovaný čas.

Oblečení: Vzhledem k rychlé změně počasí málo oblečená, i když oproti ostatním nabalená, jako při cestě za polární kruh. Vybrala jsem si špatně oblečení, ač jsem nad tím před startem dost dumala. Svršek 1 vrstva funkční prádlo s dlouhým rukávem a 1 vrstva teplá klokánka, bohužel letos na podzim jsem jí vytáhla napoprvé a přecenila jsem její tepelné schopnosti a její lehkost vzhledem k době plánované na trati. Měla jsem legíny, v kterých obvykle běhám na podzim a na jaře, po 10.km mě ale mrzly stehna. Teplá čelenka přes uši a rukavice byly OK.
Poučení pro příště? Když jsem v uplynulé zimní sezóně vyhazovala teplé legíny, měla jsem si ihned pořídit nové a nečekat do další zimní sezóny. Neohlížet se na ostatní připravující se na start v lehoučkých oblečcích, event. tílku a trenýrkách. Když je venku 0, je to pro mě zimní počasí. Měla jsem se tedy obléct jako v zimě!

Odpočinek: Dostatečný odpočinek před maratónem nebo stresy v práci? Zátěž jsem postupně snižovala, jako před ostatními maratóny. V úterý jsem běžela jen 7 km, ve čtvrtek 6,2 km, v pátek 4,4 km velmi volně. To páteční proběhnutí bylo oproti mé běžné maratónské přípravě navíc, že by chyba?
Pracuji jako projektová manažerka v poradenské firmě, moje specializace je příprava žádostí o dotace. Velký pracovní stres jsem zažila i před dvěma 24-hodinovkama a na nich se to projevilo spíš pozitivně. Naposledy jsem psala významné žádosti o dotace před 2,5 rokem, nynější termín byl 26.10. čili 5 pracovních dnů po maratónu. Tady možná souvislost je, protože nyní se jednalo o žádosti několikanásobně větší důležitosti, a tak jsem cítila i větší zodpovědnost, která se ale na částečný pracovní úvazek v kombinaci s péčí o malého syna těžko naplňuje.

Tréninková kilometráž: Jen cca 65% plánu. (Plán: srpen 260 km , září 275 km , říjen 150 km do závodu. Skutečnost: srpen 169 km, září 192 km (včetně maratónu v Kladně), říjen 100 km do 19.10.) Chyba: Aniž bych si sečetla skutečně odběhané km, odhadovala jsem, že jsem naběhala 75% z plánovaného objemu a z toho usoudila, že bych dobrý čas mohla zaběhnout.
Poučení pro příště: Při tréninku se víc řídit rozpisem, nebo se zachovat sebekriticky a dle sečtené skutečnosti přehodnotit svůj cíl.

Tempo: Když chci kvalitně běžet, musím kvalitně trénovat. Chyba v tréninku: Milan bere Dášu o x-té koloPakliže jsem z naplánovaného tréninku něco vynechávala, tak to byly kvalitní tréninky a tréninky v tempu maratónu. Naopak jsem zvládla přehršel regeneračních běhů.
Poučení: Když mám vysoké ambice, musím dodržovat i adekvátní přípravu. Nespoléhat se na to, že když jsem takhle běhala dřív a fungovalo to, že to tak bude i nyní.
Chyba v závodě: Nemožnost zkontrolovat čas každý kilometr. Pětikilometrové okruhy jsou příliš dlouhé nato, abych dokázala včas zareagovat.
Poučení: Poběžím-li zase někdy maratón s cílem vylepšení OR, budou tam značené všechny km.


Zdraví: Už jsem měla v sobě vira? Před startem jsem se cítila výborně, byla jsem plná očekávání. Do 5.km jsem se cítila dost teple oblečená, dokonce jsem se bála, že vyleze sluníčko a přehřeju se. Pak se situace obrátila a já si přála, aby sluníčko vylezlo a pořádně mě zahřálo. Neadekvátní vyčerpání na 10. km mě mělo dostatečně varovat. Pravděpodobně bolest rukou při běhu mohla být také způsobena projevem nějaké virózy. Přijela jsem domů a Jirka už se motal ve víru nachlazení. Další den se již nachlazení projevilo i u mne - přičítala jsem to promrznutí při závodě. V pondělí jsem přišla o hlas - přičítala jsem to studenému vzduchu ve Stromovce. V dalších dnech mě skolilo postupně několik zkombinovaných příznaků nachlazení a viróz a můj názor na nemoc se posunul. Myslím, že jsem už nějakého vira měla na startu a ten mě při závodě několikrát varoval. Nejsem člověk, který zabalí závod. Takže otázka je, jak to poznat před startem?


Velké očekávání - velké zklamání.
V práci mám ráda systém, když ho dodržím, výsledky se dostavují. V tréninku se mi nedaří dodržet potřebný systém, a tak jsou výsledky nejisté. Abych si neudělala z koníčku povinnost a neúměrnou dřinu, měla bych slevit ze svých očekávání. Téměř všechny své nejlepší výkony na tratích maratónu a delších jsem zaběhla, když jsem to neočekávala. Tehdy jsem neznala své hranice, teprve jsem je stanovovala. Teď už je znám a tak je to těžší. Přestávka v těhotenství mi však jejich překonávání ještě ztížila, a můj optimismus po 16 měsících tréninku už dostal dost podpásovek právě na těch dlouhých tratích, na kterých mi tolik záleží.

Na další starty se tedy zase budu stavět, jako bych běžela poprvé, čili na pohodové tempo od začátku s cílem absolvování závodu jako takového (bez jakéhokoliv limitu).
fotky od vítěze Daniela Orálka
lady koyama

18 komentářů:

  1. Zkusím přidat ještě jeden možný důvod: dva maratony během šesti týdnů. Nemohlo to být také příčinou horšího výkonu, než jaký jsi očekávala?Samozřejmě to střílím od boku, protože nevím, jestli máš s maratony s relativně malým odstupem zkušenosti. A ani nevím, jak jsi trénovala v mezidobí.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Dášo,u mě velkou roli hraje psychika. Před rokem jsem taky zveřejnila svůj plán na Kladno pod 3:50 hod. a dopadlo to neslavně. Během závodu jsem stále musela odbíhat do křoví, až jsem se tak vyčerpala, že jsem dokonce maraton vzdala. Moje sebevědomí značně utrpělo, tak jsem šla začátkem října Benešov u Semil s cílem doběhnout a nevzdat. No, a byl tu i kýžený čas. Takže, až přijdu na to, jak tu psychiku přelstít při plánování dalšího OR, tak se ozvu.

    OdpovědětVymazat
  3. Aspoň podle sebe považuju za podstatné tempové běhy na cílený čas. Klidně 2-3x v posledních třech týdnech. Přemíra regeneračních běhů mě spíš zpomaluje. O to je větší problém stanovit a udržet plánovanou rychlost. Menší objem a začínající viroza taky na výkonu nepřidá. Přesto všechno jsi dokončila, Tvoje vůle je obdivuhodná. Příště to výjde.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Dášo,nebuď smutná...příště to bude lepší. Myslím, že po porodu máš dobře \"našlápnuto\", budeš rychlejší a rychlejší :-)) Byla to spíš souhra náhod než nějaká chyba.Ať Ti to běhá.

    OdpovědětVymazat
  5. Začít první kilometr výrazně rychleji než plán by mně osobně tempo rozbilo. Já potřebuji první 1-3km trochu volněji, zvlášť, když se nerozklusávám (a to před maratonem opravdu nedělám:-)).Ale fakt nemá cenu to moc rozpitvávat. Příště to určitě vyjde líp.

    OdpovědětVymazat
  6. Bude lípVidím, že máme trošku podobný zážitek: nedosažení vytyčeného cíle. Prostě se to musí zase zkusit. A fakt asi ten pocit, že právě teď musím, trochu svazuje...

    OdpovědětVymazat
  7. to Niktomuž: Před těhotenstvím u mě maratóny relativně brzo po sobě fungovaly více než dobře. V roce 2004 jsem si zaběhla OR na maratón (4:03 hod), za 2 týdny jsem v pohodě uběhla 50 km v Mníšku v OR 5:03 hod., 5 týdnů po Mníšku jsem zaběhla PIM za 4:07 hod. A v mezidobí (dva týdny po Mníšku a tři týdny před PIMem)jsem si zaběhla OR na půlmaratón. 3 týdny po PIM jsem zaběhla na mě slušných 54,4 km při 6-tihodinovce. Jak to u mne funguje po porodu, zatím stále zkoumám. Možná už ne tak skvěle. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Pavli, nepřímo potvrzuješ mou \"chybu\" číslo 7 - velké očekávání. Stejně tak potvrzuješ mou úvahu nad možným řešením, tj. vymanit se svým ambicím.

    OdpovědětVymazat
  9. Milane, přesně tohle si myslí i Jirka. Tedy, že mým (pominu-li spekulace nad virózou) největším nedostatkem, byl malý počet běhů v tempu maratónu.Jak dlouhé běhy v tempu maratónu se ti osvědčily?

    OdpovědětVymazat
  10. Mapo, nejsem ani tak smutná, jako spíš naštvaná, frustrovaná. Jsem ještě nachlazená (vyležet se to s Matouškem nedá) a kdybych to mohla vrátit, do Prahy bych neodjela. Až budu moct zase běhat, naštvání pomine. Už mám v hlavě další akci, kde rozhodně nepůjde o čas, ale o zážitky.

    OdpovědětVymazat
  11. vl001: Mě se taky v Kladně osvědčilo rozeběhnout v pomalém tempu a pak zrychlit. Jenže tady by to pak znamenalo běžet výrazně rychleji než 5:40 a to je pro mě problém. :-O Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli ten 1.km patřil k maratónu, nebo k jinému závodu pořádanému ve Stromovce (někdy jindy). Zvolnili jsme a startovní čárou jsme zkrácený okruh probíhali za 13:23 min., z čehož jsem byla rovněž zmatená, protože to by bylo zase moc pomalu. Na desítce jsme zase byli podle plánu, tak nevím, moc se v tom nevyznám a trochu pochybuji o správnosti některých značek...A just budu pitvat. :o)

    OdpovědětVymazat
  12. (9)lady koyama : konkretně letos před Kladnem jsem předposlední víkend oba dny 15km v MT, s 1km na zahřátí a 4-5km výklus. Sobota vyšla na MT-7s/km, neděle MT+8s/km. Poslední sobotu před jsem šel totéž, v neděli fartlek. Přes týden většinou 10-15km s pomalým začátkem, stupňovaně, závěr vždy rychleji o 10-30s/km než MT. Každý běh jsem končil s pocitem, že na MT v pohodě mám a těším se na den \"D\". V letošním létě jsem běhal dost pomalých běhů (abych měl aspoň nějaký objem) a když jsem se měl trochu rozběhnout, moc to nešlo. Prostě potřebuji občas zrychlit, mám to odzkoušené. Určitě na to příjdeš, každý máme svoje.

    OdpovědětVymazat
  13. Podobný zážitekSváťo, myslíš Ostravský maratón, kde zvažuješ stejně jako já, jestli jsi měl dostatek dlouhých a tempových běhů a přemýšlíš jestli tě příliš nezbrzdila ona terénní vlna s převýšením 2,5 metrů v každém z okruhů? To je opravdu podobný zážitek. :) Tak to zkusíme a snad bude opravdu líp.

    OdpovědětVymazat
  14. [12] Milane, díky. Něco podobného jsem zvládala v roce 2004, v roce svých osobáků. Tentokrát, když si tak listuju svým tréninkovým deníkem, jsem to vlastně nezvládla. V týdnu příliš krátké běhy a o víkendu sice třeba jeden dlouhý, ale většinou daleko za tempem maratónu. Pro svůj příští pokus o OR se určitě nechám inspirovat.

    OdpovědětVymazat
  15. Myslím, že přepálit úvodní kilometr skoro o třicet vteřin je docela dost. To by odrovnalo daleko ostřílenější borce. Je jasné, že ti chybí odhad tempa. Když běžíš, měla bys být schopna odhadnout jak asi běžíš rychle. Pak by tě nemohlo rozhodit ani značení po pěti kilometrech.

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj, myslel jsem si, že to moc detailně rozebírám ... ty jsi to však vzala od základů. Holt PM se nezapře! ;)Nevím, jak významný byl u tebe bod 7, ale u mne byl zásadní (i když obráceně). V Kladně jsem strašně moc chtěl, ve Stromovce jsem byl v klidu a běželo se mi mnohem líp.Rozhodně mých 25s nemohlo být způsobeno společným během. To bylo ještě moc brzy, chleba se lámal po 30. kilometru.Tak se rychle dej dohromady a třeba v Unhošti složíme oba reparát!!! :D

    OdpovědětVymazat
  17. pro ducha internetu [15]: Několikrát jsem zmínila, že jsem šidila tempové běhy, tudíž tempo jsem skutečně zažité neměla. (Ale kolik hobby běžců na 4:00 hod. trefí dokonalé tempo?) Přesto si stále myslím, že značka byla dřív než na 1.km. Při kecacím tempu si těžko dokážu představit, jak běžím km za 5:03, když můj osobák na 10 km je 48:58 min. A že jsme toho napovídali.

    OdpovědětVymazat
  18. BuckTheBug: Bod 7 asi trochu způsobil bod 5 při závodě. Z velkého natěšení jsem byla dost výřečná v prvních km a neodhadla správné tempo. Prvních 5 km s průměrem 5:21 min./km, když jsem chtěla běžet tempo 5:40-5:45 asi bylo pro mě největším zabijákem. Poučení pro příště: jen vlahé a stručné pozdravení se spoluběžci, aby mě to nesebralo síly a neodvádělo pozornost od tempa. Vše nechat až za 10.km nebo do cíle.

    OdpovědětVymazat