úterý 2. října 2007

Vrhačský pětiboj: litry vody, kila bahna a tuny dobré nálady

Asi by bylo dobré hned na úvod zmínit nějaká pozitiva, protože příspěvek sám o sobě by mohl vyznít zbytečně negativně. Jednoznačným pozitivem byla organizace. Organizátorům z AK Sokolov není co vytknout. Navíc dokázali i v zimě, která k nám dorazila, vytvořit hřejivou atmosféru. Za odměnu jsme za ně alespoň startovali. ;o) Dáša ve své kategorii zvítězila s neuvěřitelným náskokem 717 bodů. ;o) A já jsem porazil jediného zahraničního účastníka, Peruánce Vladimira Escajadilla. O tom jakého borce jsem s přehledem nechal za sebou se můžete přesvědčit třeba ve výsledkové listině letošní Mattoni Night Grand Prix. ;o) (Pro ty, kterým se nechce příliš hledat, 13.místo absolutně hovoří za vše.)
Když jsem se v pátek ráno probudil, bylo po dešti. Chodníky a silnice začínaly pomalu osychat a já si pomyslel, že počasí vyšlo úplně skvěle. Až podezřele. Sotva jsme ale vyrazili k lehkoatletickému stadiónu, začalo mrholit a mrholilo až do startu celé akce. Jakmile byl pětiboj odstartován, rozpršelo se. Start byl v 11.00 a kdosi utrousil, že podle regionální předpovědi by mělo přestat pršet okolo druhé hodiny. Do čtrnácté hodiny jsme stihli odházet dvě disciplíny. A skutečně! Přesně ve dvě přestalo pršet. A začalo chcát! Neuražte se, ale slušnější termín opravdu neznám.

Vraťme se ovšem na úplný začátek. Ke kladivu. Sedm a čtvrt kilogramová koule, zavěšená na řetězu s madlem, vytrvalý déšť, Kladivo 2007 mokré odhodiště tvořící jednu velkou ohraničenou kaluž a tvořící se bahnitá břečka okolo vrhačského kruhu (protože se házelo na cvičné louce, abychom fotba- listům nepoškodili jejich druholigový pažit), z toho letošního vrhání a házení příliš velkou zábavu neudělali. Zkušení vrhači se proměňovali v metaře a my nezkušení v brodící se nemotory. Zatímco metaři a nemotorové házejí, ženy byly prozatím odklizeny na tribunu a v suchu čekají, až se ještě víc rozprší, aby se mohly také popasovat s povětšinou čtyřkilovým kladivem.

První pokus jsem vyloženě zabil. (Také co jiného dělat s kladivem, že?) Házel jsem z opačné ruky, než jsem měl, tedy z pravé, a kladivo dopadlo někam ke čtrnácti metrům. Potom mi naštěstí někdo ze zkušenějších připomněl, že odhodová ruka je ta, která vede kladivo déle. V mém případě tedy, při otočce doleva, levá. Přitom mi také došlo, že se levými rukavicemi, které jsou tu jediné k dispozici, nezvýhodňují leváci, ale naopak. Oživených znalostí jsem ovšem ve 2.pokusu nedokázal využít. Mohl za to Pavel Altschul, který se, spolu s dalšími "vrhači", vyptával zda je dotek rukou mimo kruh přešlapem. Po připomenutí pověstného Železného přešlapu tričkem, si Pavel A. rovnou připsal přešlap celým bokem od lýtek až po rameno. Tahle rybička do bahýnka mě tak rozhodila, že jsem ve 2.pokusu raději také (i když jen obyčejně) přešlápl. A to jsem ještě netušil, že se něco podobného povede i Dáše. Ve 3.pokusu jsem se konečně trochu lépe trefil. Nebylo to onen pověstný Kladivo 2006úder kladivem rovnou na hlavičku hřebíčku, ale kladivo alespoň plesklo do bahna na 15 metrech a 67 centi- metrech. Oproti loňsku o 80 cm méně = nespokojenost. První disciplínu opanoval výkonem 52,79 metrů nejen vrhač, ale v zimě i bobista Jan Bartůněk z Nového Města nad Metují, který měl k nespokojenosti zásadnější důvod než já. Za svým osobákem totiž zaostal o deset metrů.

Po nás následuje ženská část vrhačstva. Jak jsem už napsal, Dáša si hned v 1.pokusu klekla do bahna na všechny čtyři. Ve druhém už měla platný pokus a ve třetím se ještě o něco zlepšila výkonem okolo hranice osmi metrů. Ovšem ve výsledcích se jí objevil výkon 5,32 m. Samozřejmě jsme podali (jakmile jsme se výsledek dověděli) tajný neoficiální protest. ;o) (Ve výsledcích již opraveno na 8,32 m.) Jakýkoliv výkon však nic nemění na tom, že Dáša ve své kategorii kladivo (stejně jako všechny ostatní disciplíny pětiboje) bezkonkurenčně vyhrála. :o)

Po kladivu bylo rozhodnuto, že se rozdělíme na dvě skupiny podobně jako při desetiboji, abychom se v zimě a dešti netrápili příliš dlouho. Ženy všeho věku, junioři, žáci a veteráni jdou na disk a to, co přebývá (muži), půjde vrhat koulí.

Při rozhazování se zdá, že se počasí umoudřilo. Jen drobně mrholí. Ale zdání klame. Nejspíš by vrh koulí nebyl bez pořádného lijáku dostatečnou drsňárnou. V 1.pokusu pošlu kulatých sedm a čtvrt kilo těsně za sedm metrů. Vůbec nejlepší (nejen) z naší skupiny Miroslav Vachuta přitom vrhá téměř jednou tolik. To bude určitě tím magnéziem, kterým si neustále moučí krk. Já s sebou žádné nemám, takže čtrnáct metrů nepřichází v úvahu. ;o) 2.pokusem si málem vyvrátím zápěstí a železná koule dopadne sotva k sedmimetrové hranici. Přešlápnu, abychom se na dešti nezdržovali zbytečným přeměřováním horších než mizerných výkonů. Na poslední pokus mi Pavel A. půjčí speciální bandáž zápěstí a asi díky této pomůcce vrhnu o pětinu metru dál, než prvním pokusem. 7,33m. Přesto kdybych se šel včera opít, asi bych vrhnul dál. Za osobákem zůstávám o 43cm.

Mezitím Chčije a chčije Dáša metá kilovým diskem své tucty metrů. Přeci jen při 154 cm výšky není její rozpětí paží pro tuhle disciplínu zrovna ideální. Výsledná známka: 12,34m.

Přecházíme opět na cvičnou louku, tentokráte do diskařského kruhu a na antukové oraniště jdou nyní vrhat koulemi ženy, děti a starci. :o) Dobrovolně přiznávám, že disk mi dal opravdu zabrat. Daleko házející mazáci si utírají své nádobíčko do mikin a do poslední chvíle ho schovávají skoro až ve spodním prádle. Na to já (a nejen já) nejsem připravený. Nevzal jsem si zrovna to nejstarší a nejrozedranější oblečení a nechce se mi moc se špinit. Kdybych věděl, co nás čeká v další disciplíně, asi bych na to koukal jinak. Každopádně to, že jsem neměl dokonale utřený a suchý disk můj výkon příliš nepoznamenalo. Dokonce ani to, že jsem se musel před každým pokusem, stejně jako v ostatních disciplínách, vysvléct nejprve ze žlutého igelitového pytle Adidas z 1/2maratónu v Praze, potom z bundy a nakonec z mikiny. A ještě k tomu v rámci možností utírat a sušit disk. Stručně a jasně: Žádný Diskobolos nejsem. V 1.pokusu letěl disk do ochranné sítě. Pěkně si tam chvilku pohověl, jako v koši. Jde vidět, že jsem v mládí hrával basket. 2.pokusem jsem atakoval hranici dvaceti metrů. Chyběl metr. Nikoliv k hranici 20 metrů, ale do výseče. 3.pokus musel být zajišťovací. Postavil jsem se víc šikmo, abych měl jistotu, že ta kulatá placka sebou plácne do výseče a mrskl s ní bez obtěžování se technikou. Výsledek 18,10 mě moc neuspokojil (1,59m za PB), ale lepší než 3 křížky. (Stačí, že se táhnu na hrbu s těmi svými třemi.)

Dáša zatím na své poměry excelovala v kouli. První z vrhů se jí sice nevydařil, ale hned druhým pokusem si spravila chuť novým osobákem 4,98m. Postěžovala si, že jí rozhodčí taky mohla nahlásit 5 metrů. A když posledním pokusem vrhla (asi) 499,5 cm, rozhodčí nehnuli brvou a (s mrknutím ;o) nahlásili pět metrů. Nový OR!

ZOštěp 2007 vrhu koulí se ženy (a ostatní z "ženské" skupiny) přesunuly na oštěp. I tady to Dáše na oranžovém tartanu svědčilo, pokus od pokusu se zlepšo- vala a nakonec si připsala další osobní rekord 16,09.

My zůstali na cvičné louce, postupně se proměňující v močál. Spustila se regulérní průtrž mračen a navíc se ve vzdálenosti 5 - 8 metrů od odhodiště rozprostírala louže o velikosti zahradního bazénu. Hádejte do jaké vzdálenosti většina z nás nelehké břemeno házela?! Už jsem na jiném místě napsal, že břemeno je velice seriózní disciplína. Celých 16kg serióznosti. Když se takové náčiní utrhne ze řetězu, jako se to stalo Michalu Sekerákovi, zanechá stopu nejen na místě dopadu, ale také na zádech nešťastníka, který ho právě vytáčel. :o) Navíc je dobře, že železo nesaje vodu. Jinak bychom v nekončící průtrži mračen házeli břemenem minimálně padesátikilovým. Já jsem ve třech pokusech poškádlil "vzteklé" břemeno třemi technikami hodů. Roztočit nad hlavou a z půlotočky hodit, rozhoupat dvěma rukama a hodit a rozhoupat jednou rukou a hodit. Nejdále dolétlo šestnáct kilo hozených první technikou (6,06m), ale i ostatní techniky poslaly břemeno do louže k hranici šesti metrů. Bláto a ne zrovna čistá voda se z ní vždy v přímé úměře rozstříkly do dvojnásobku hozené vzdálenosti. Ohozený tak byl nejen házející, ale i všichni přihlížející, včetně rozhodčích. Sbohem čisté oblečení.

Na závěr jsme se s ženami vyměnili. Ony šly do bažin házet s desetikilovým břemenem a my se přesunuli k osmisetgramovému oštěpu, co ho někteří nazývali "tou tyčkou" a jiní "špičatou násadou". Deset kilo, stejně jako ženské břemeno, váží zhruba náš Matouš. Takže teď víme, že by ho byla Dáša schopna odvrhnout ;o) maximálně do vzdálenosti 3 metrů a 92 centimetrů, což by byl vyrovnaný osobní rekord. :o)

Já jsem nakonec hodil "tou špičatou násadou" 26,88m, hned 1.pokusem. Byl příliš plochý a rozhodčí museli přimhouřit určitě všechny oči, aby po dopadu naplocho vůbec našli stopu. Oba dva další pokusy byly technicky o něco zdařilejší, ale nebyl jsem schopen do nich dát žádnou sílu, prsty jsem měl příliš zkřehlé a oštěp se zabodl o jeden, resp. dva metry blíže. Ale porazil jsem v oštěpu vítěze koulařské části a třetího celkově. Kdy se mi to zase poštěstí, přehodit takovou rampu? Takže s oštěpem (i když 65 cm za osobákem) nakonec spokojenost.

Zhodnocení: koyama žádný osobák = není osobák ani v pětiboji; lady koyama 3 osobáky = osobák i v pětiboji.
Počasí: Kdo nezažil, nevěřil by.
Výsledky: zde.
Fotky: tady.
A ještě jedno krátké video z metařského a utěračského srazu. :o)

Pozn.: Druhé foto je z loňského vrhačského pětiboje.
koyama

7 komentářů:

  1. klobouk dolůTaková krásná akce,vylepšená navíc počasím musí být nezapomenutelným zážitkem.Video i fotky mluví za vše.Jen jsem možná přehlédl hod břemenem,jak taková 18kg věcička vypadá?

    OdpovědětVymazat
  2. Madlo, pár článků řetězu a na konci těžká koule nebo jakékoliv jiné těleso těžké skoro jako prase. :o)Obrázek z loňska:http://www.atletika-sokolov.com/foto/060928_vvv/img00065.jpgA naštěstí jen 16kg, ty dvě kila navíc, by mě mohly způsobit i nějakou tu kýlu. ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. Pro lepší představu ještě jedna fotka:http://www.atletika-sokolov.com/foto/060928_vvv/img00069.jpg

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za upřesnění,považoval jsem to za kladivo. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Kladivo a břemeno jsou příbuzná nářadí. Co vím, tak s břemenem trénují kladiváři hlavně v zimě. Jinak na obou obrázcích k článku je skutečně kladivo.

    OdpovědětVymazat
  6. Další zajímavá akce, v tom počasí to však bylo zralejší na zalezení do hospody:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Zalezení kamkoliv by asi bylo zralejší, :o) ale o to lepší byla teplá vana v pozdním odpoledni. :o)

    OdpovědětVymazat