čtvrtek 15. listopadu 2007

Zámeckými parky I

Po posledním běžeckém zážitku jsem se tohoto víkendu dost obával. Čekaly mě dva závody a já v týdnu opět netrénoval. Hodina v bazénu a půlhodina na rotopedu jsou v tomto ohledu zanedbatelné položky. Navíc předpověď počasí nebyla zrovna přívětivá.
Jako první byl na pořadu sobotní Běh 17.listopadu v Ostrově nad Ohří. Martin přijel o den dříve a my se probudili do mokrého sněhového rána. To mou obavu ještě umocnilo.

V Ostrově se běhá v zámeckém parku, který loni upravovali, proto se tehdy běh nekonal. Jinak kam až má paměť sahá, při hnusném počasí byl vždy šeredný podklad. Doufal jsem, že po úpravě zámeckých cest to bude lepší. Leč marně. Proklusáním seznamovacího kolečka jsem zjistil, že po závodě budu mít bláto až za ušima.

Nejprve si svou porci bahýnka (5200 m) vyrazila užít Dáša bojuje na trati v OstrověDáša. Stále ještě se potýká se ztrátou kondice po prodělané nemoci, ale tentokrát má na konci startovního pole soupeřku, a tak musí dost bojovat. Nástup střídá nástup, chvíli je jako na gumě Dáša, chvíli její soupeřka, ale nakonec Dáša tento boj prohrává, když si s ní soupeřka v druhé půli posledního ze tří kol udělá, doslova co chce. Dáša je ale spokojená a mně se ten souboj taky moc líbil. Možná, kdyby Dáša každou chvíli nemávala na Matouška... :o) Ale to jsou jen kdyby.

Dáša se ještě nestihla vrátit z prostoru cíle do prostoru startu a už byl odstartován běh mužů. Naštěstí jsem ji viděl přicházet a Matouš spal, tak jsem si troufl nechat kočárek pár vteřinek bez dozoru a vyběhl jsem na 8700 m dlouhou trať s ostatními. Bylo by více než dobré, kdyby pořadatelé mezeru mezi startem ženského a mužského běhu ještě alespoň o pět minut natáhli. Celkem rozvleklému programu už by to stejně neuškodilo. Zdá se, že pořadatelé by byli rádi, aby byla tato akce jakýmsi generačním běháním (usuzuji na to podle programu, ve kterém je možnost, aby se na start /150 m/ mohli postavit i malé děti s rodiči). V tom případě by takovým rodinám moc pomohlo i těchto pár minut. Ne každá maminka uběhne více než pět těžkých kilometrů za 30 minut a ještě se stihne vydýchat a vrátit na start, aby mohl odstartovat tatínek. A kde pak mají běhající rodiče shánět hlídání (jsem myslel, že budu muset první kolo běžet s kočárkem :o). Přece si nebudou na Běh 17.listopadu vozit tým jako na olympijské hry.

Od startu vyběhli všichni jako k ohni. (Přitom, pokud vím, hasič mezi námi nebyl :o) Nechal jsem se strhnout a hamtal jsem v blátě s běžci, s kterými jsem běhal na přelomu září a října. Jenže od té doby jsem výrazně ztratil na "výkonnosti", a tak bylo nasnadě, že jsem brzy od téhle skupinky odpadl. V cíli prvního kola jsem si nějak zapomněl zmáčknout hodinky. No co, stejně to žádný zázrak nebude. Ve druhém kole se ke mně postupně dotáhl Olda, freneticky povzbuzovaný svými svěřenci. Ve třetím kole šel Olda přede mě a já se pokusil zavěsit. Jakžtakž jsem ho uvisel do konce kola, kde ovšem přišla na řadu další vlna triatleťáckého povzbuzování a Olda se mi začal vzdalovat. Jakoby nestačilo, že je na tom Olda momentálně s formou lépe než já, ještě si k tomu zasurfuje na takovéhle hlasové vlně, které ho unáší pryč nevídanou rychlostí. :o)

Okolo přebíhá Karel Helmich. Tedy předbíhá mě o kolo. Vymetu nějakou díru. Au! Můj kotník! Ale docela se to rozbíhá a po chvilce bolest přechází. Čvachtám si to dál skrze bahenní koupele. V každém kole je nutno Marast v Ostrověobkroužit stromek a vyběhnout val. Klouže to tu. Čím více nohou to tu rozdupalo, tím horší to je. Počtvrté se vracím z nejvzdálenějšího konce parku. Moc lidí už za mnou není. Kolega Jirka K a Michal H. Vypadá to, že ty už za sebou udržím. Ve vlásence, kterou je trať vedena za potok, ale zapadám do bahna a vyzouvám botu. Naštěstí mi zůstala viset alespoň na špičce nohy, proto její nasazení netrvá příliš dlouho. Vybíhám z vlásenky a směřuji do cíle čtvrtého kola.

Poslední páté kolo. Mokré sněhové vločky mi pleskají do tváří, boty se špunty vydávají čvachtavé zvuky. Kouknu před sebe do parku. Olda se mi stále pomalu vzdaluje, ale před ním je ještě někdo. Vypadá tuze tuze. :o) Milan P. Toho bych mohl ještě dorazit. Trochu se zmátořím. Alespoň natolik, že můj pohyb opět připomíná běh. Světe div se, vzdálenost se skutečně zkracuje. Dokonce i Oldovi jsem trochu blíž. Pak ale Olda Milana dorazí, ten se ho chytí a společně zrychlují a následně už finišují do cíle. V poklidu dobíhám i já.

Procentuální srovnání s mými předchozími výsledky mé statisticky úchylné já nemůže nabídnout, protože trať je téměř každý rok jiná. Jednou se tu běželo dokonce šest kol. Dnes bylo každé kolo odhadem o 50-100 metrů kratší než přede dvěma roky. Není tedy divu, že jsem tu zaběhl zatím svůj nejrychlejší čas. Objektivnější pro posouzení, zda jsem se odrazil ode dna, je srovnání procentuální ztráty od ostatních běžců, kteří běželi i na "Vítkovku". Zkrácení odstupu za nimi (popřípadě zvýšení náskoku před nimi) o 3 - 10% mě naplňuje optimismem. Jedinou výjimkou je Bohdan. U toho to dělá "jen" 1,4%. Buď mu "Vítkovka" taky nesedla, anebo mu (řekl bych, trochu pozdě) roste forma. Odraz jsem ale provedl, snad už bude jen líp.
koyama

7 komentářů:

  1. A to bylo strachování co se to děje, a to ti jen minulý závod holt nesedl. A teď opět budeš lítat jak srna :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Lepší raněná srna než medvěd v zimním spánku /tím je myšlen moje maličkost/. ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Srna usne zimním spánkem v sobotu po Karlovarském krose. :o) Zhruba na tři týdny, po kterých se probudí taky jako medvěd (s těma kilama navíc). :o)

    OdpovědětVymazat
  4. TO KOYAMA:Já běhám jako medvěd celý rok a teď přes zimu, to bude ještě drsnější, protože bych měl spát....

    OdpovědětVymazat
  5. To já raději přestávat ani nebudu, těch kil navíc se moc moc bojím a ani si to nedokáži představit, že bych třeba 3 týdny nic nedělal :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Přelom listopadu a prosince dávám běžeckou pauzu každý rok. I když nejdelší byla zatím 12 dnů (nejkratší osm). Teď to musím ovšem natáhnout, aby mě přestaly bolet holeně. Ale nebude to, že bych tři týdny nic nedělal. :o) Budu víc chodit plavat, musím totiž trochu natrénovat na kemp do Chrudimi, abych nebyl úplně nemožnej.

    OdpovědětVymazat