středa 12. března 2008

Ultraběhy: Ženy (vs. muži)

Přeruším na chvíli nit mé "ultrahistorie" a nastíním otázku: Proč to mají muži lehčí v ultra?
Psát o rozdílech mezi muži a ženami? Jak příznačné, když ležím na gynekologickém oddělení sokolovské nemocnice. Ten nápad jsem měla už před několika měsíci, ale až teď mám na jeho sepsání trošku času. Nehodlám se zabývat oblečením, make-upem, ani tělesným pachem. Mám na mysli mnohem odvážnější (možná pro někoho i víc šokující) téma přirozených rozdílů, které náš soukromý blog určitě snese. Co se zdá být na tratích do maratónu drobnou překážkou, na delších tratích má mnohem větší význam.

Chlapci a chlapi, ani si nejspíš neuvědomujete, jakou máte při čůrání ohromnou výhodu. To je vždy vidět několik set metrů po startu půlmaratónu či maratónu v Praze. To my, ženy, musíme svorně počkat, až se poběží kolem nějakého toho křoví. To je ale jen malý diskomfort oproti tomu, co musím (nejen) já podstoupit při ultrazávodu. Borci na 24 hodinovce močí za běhu nebo se alespoň nezdržují tím, že by odkráčeli z trati byť jen 5 metrů. Žádnou borkyni jsem ale na svých dosavadních bězích neviděla dřepět a ulevovat si na trati. Že bych začala být průkopnicí? :) I tak ovšem zůstávám v nevýhodě, protože ve stoje to neumím (zatím :). Takže můj výkon při ultra je trošku zkreslený několika dřepy, ze kterých se musím zvednout i po 20 hodinách závodu (a že jsou stehna zásadně proti) a zase se rozeběhnout.

A co teprve, dámy jistě potvrdí, naše oblíbené měsíčky. Jistě, při kratším závodě se mi zhorší čas jen o 1 až 1,5 minuty a MS Wörschachv posledních dnech měsíčků běhám na úrovni svých osobáků. Takže je to jakýsi přírodní doping. S očekáváním takového přírodního dopingu a zaběhnutí svého lepšího výkonu jsem nastupovala na druhou 6 hodinovku ve Stromovce. První tři hodiny jsem žádný rozdíl kromě "přebalování" nepociťovala. Bohužel, pak jsem se musela jít převléct do stanu a stehna mě důrazně začínala varovat před příchodem křečí. Udržela jsem to až do konce závodu na hraně. Tělo jsem měla dost dehydrované a obvyklé ionťáky moc nepomáhaly. Skučela jsem 3 hodiny v závodě a pak ještě na masážích. Od té doby mám zase jednu zkušenost. Chystám-li se na nějaký svůj závod, okamžitě vypočítávám, jak mi vyjde mé každoměsíční pouštění žilou, abych si ho případně mohla "posunout".

Ještě se zastavím u věku a výkonnosti v ultrazávodech. Možná se bude zdát, že to s tématem nesouvisí,ale věřte mi, opravdu je to jen zdání. :) Kdy je ten pravý věk pro nejlepší výkony v ultrazávodech? Ultra běhají dobře vyzrálí jedinci, a to jak fyzicky, tak duševně. Pro ostatní sportovní disciplíny (snad s výjimkou střelby :) jsem už ve svých téměř 35 letech za zenitem. Ne tak pro ultrazávody. Jestliže se o první místa v běhu na 24 hodin pravidelně perou ženské nad 40 let, mám perspektivu. Svým výkonem 171 km za 24 hodin jsem přičichla k úspěchu. Dokázala jsem to po pár měsících tréninku. Po narození syna se mi návrat na dlouhé tratě nedaří, ani když trénuji o dost víc a déle. To, co platilo před těhotenstvím, na mě najednou nezabírá a nefunguje. Říká se, že těhotenství není nemoc. Tím si ale nejsem tak jistá. Nabývám pocitů, že ultra se dobře běhají ženským před narozením dětí a dlouho (řadu let) po narození dětí. Až se prostě z těhotenství zcela "vyléčí". Zatímco muži mají šanci na systematické budování tělesné kondice a nějaké plánování, žena asi musí počítat s tím, že jí každý potomek takovéto snahy přeruší.

Původně první otázka článku zněla: Proč to mají ženy těžší v ultra. To mi ovšem neznělo dost pozitivně. V čem to pánové máte těžší? Uvědomuji si snad jen větší počet závodníků ve startovním poli. A možná, že i to je výhoda. Větší konkurence dělá lepší výsledky.

Pokud vám celý příspěvek přišel příliš depresivní, tak se omlouvám. Věřte, že depresemi netrpím. Ale někde jsem se z frustrace (z další operace) vykecat prostě musela. :)

lady koyama

17 komentářů:

  1. Ahoj Dášo,jak já těm chlapům závidím :-((A mě ještě při těch \"měsíčních radostech\" bolejí záda-no jako prase (snad ten neslušný výraz Váš blog unese) a jak je člověk-ženská v určitých partiích odřenej, to je potom \"počůráníčko\"...Musíme to brát s humorem, nic jiného nezbývá, za tohle ti chlapi opravdu, opravdu nemůžou.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za článek o tématech, o kterých se málo píše. Já měl nedávno debatu s nejmenovanou mladou sportovkyní a ta byla překvapena, že by menstruace mohla negativně ovlivnit výkon. Dala si totiž do googlu \"menstruace sport\" a našla spoustu užitečných rad typu \"hýbejte se i v době menstruace\", \"není to nemoc\" a podobně. Reálné zkušenosti bylo hodně těžké najít...

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, moc pěkný článek, já se taky vzpamatovávám z těhotenství (a to dost pozdního) a musím Ti dát za pravdu, že je to dřina. Já navíc ještě bojuji s váhou, ať běhám, jak běhám nehýbe se... připravuji se na Pražský maraton, takže budu asi nejtlustší maratonkyně v poli... Ale nepřestávám bojovat. Lehký krok Ti přeje pavlina

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj,přeji brzké uzdravení a rychlou regeneraci, radím neuspěchat. Jako \"podpantoflový\" manžel a člen stejnojmenného klubu bych měl hlásat opak, to je že muži to mají těžší apod. Ale tohle je téma, které je bez diskuze, jsou věci, které prostě máte těžší (dole funkčně, nahoře kineticky). Močit skoro na dráze, to bys nebyla průkopnice, myslím, že P. Redklifová (soukromý blog fonetický přepis snese) myslím pohoršila celý svět při olympiádě svou pauzičkou.Když se podívám na televizní reklamy, tak mám pocit, že se na své dny těšíte a není nic úžasnějšího. Chtělo by to něco s křidélky, ty by tě poponesly dál a rychleji, ne? Redbul a Always ti dá křídla.:-)))))

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, jo hezká zmínka, fakt se o tom nemluví moc. I k tomu druhému komentáři - nejsem zdaleka ultra, můžu se s trochou nadsázky považovat za \"koloběhnu\", víc kolo asi než to běhání, ale i při těch mnohem kratších tratích a při jakémkoliv intenzivnějším pohybu se možná druhé půlce lidstva těžko vysvětluje, jak ta hormonální hladina dokáže houpat. Neskutečná únava před krit. dny, vše jak s koulí u nohy, lepší se občas vrátit domů, větší náchylnost ke zraněním nebo přetíženým vazům, u někoho ta záda, atd.... a ta narůstající křídla poté, spíš už úplně poté, asi vlivem vyšší hladiny estrogenů v prvé půlce, v týhle době asi vyhráváme i se sebou samými. Jo, pánové a mladé sportovkyně (on ten prementr. syndrom postupuje s věkem), je to fakt tak.

    OdpovědětVymazat
  6. První dva dny menstruace jsem ráda, že se doplazím z práce domů a tréninky zásadně vynechávám, třetí den už lehce potrénovat můžu. Jirka se trpně dívá na to, jak tréninkový plán, který mi v dobré víře sestavil, dostává zabrat. A to můžu být ráda za správnou antikoncepci, která mi problémy (bolesti a tak) minimalizuje a měsíčky mi chodí přesně jak hodinky. Dokonce jsem po narození Matouška začala uvažovat o jiných metodách, které chrání před početím a kdy bych se mohla menstruaci vyhnout úplně (že bych si oddechla a mohla pořádně potrénovat na nějaký pořádný závod bez tobogánu hormonů), ale zkušenosti mých známých (a moje náchylnost ke gynekologickým obtížím) mě postupně odrazují.

    OdpovědětVymazat
  7. To Pavlina: váha je prevít - neukazuje nakolik se změnil poměr tuků a svalů, ukazuje vždycky jenom jejich součet. Mnohem důležitější jsou pocity (tepovka) a výkony. Co je mi platné, když budu vedle tebe vypadat jak hubeňour, když mě na PIM předběhneš? A že tvoje tréninkové časy jsou jako moje v době mé nejlepší formy.

    OdpovědětVymazat
  8. Jéé, díky, stejně bych raději vypadala jako \"zamlada\", ale v tomto věku je to i o stravě a já miluji sladké... Takže na jednu stranu jím dost zdravě, na druhou stranu neodolám... Jinak, ráda čtu Vaše příspěvky, líbíte se mi jako taková normální \"praštěná\" rodinka... Kupříkladu loni \"desetiboj\" - no to jsem se nasmála. Jen tak dál...

    OdpovědětVymazat
  9. Takže Pavlino, v předpředposlední větě Tvého komentáře vypusť slova asi, nejtlustší a v poli, a pak to bude opravdu správně. Hodně sil do tréninku přeje Dáša.

    OdpovědětVymazat
  10. Hopla! :) Samozřejmě myslím Tvůj první komentář. A k Tvému druhému: \"praštěná\" rodinka se bude snažit. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Dane, to, že je Paula průkopnicí výše zmíněného jsem netušila, zrovna tenhle přenos mi utekl a mrzí mě to, protože člověk by se měl učit od nejlepších. :)

    OdpovědětVymazat
  12. mapo: Chlapi si při čtyřiadvacetihodinovkách (a přípravě na ně) taky prožijou svý, ale my toho svýho máme trochu víc. :)

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj,já jsem viděla v Holandsku čůrat Japonku. To jsem zírala. Lehkým krokem mě předběhla, ukročila stranou, přidřepla (ani ta to ve stoje nezvládla), poodhrnula nohavičku a konala. Já jsem ji doběhla a kousíček předběhla, ale ona po pár vteřinách uháněla daleko a daleko dopředu. Myslím, že zdrženi bylo asi 15 vteřin.

    OdpovědětVymazat
  14. pavli, tak už holt první nebudu. Až se budu rozhodovat o výběru běžeckého oblečení, budu testovat i tuto možnost. Jó, v dlouhých legínách to asi moc nepůjde.

    OdpovědětVymazat
  15. Mne to bez \"mesicniho nadeleni\" vyslo az pri tretim maratonu. A bezelo se mi sakra lip. Ale mam spis tendence se moc nezkoumat. Jen mivam obcas blokovanou bederni pater, ale spis pred menstruaci a se zacatkem to zmizi. Ostatni bolesti, co jsem mivala v puberte (bricho, prsa), odstranila antikoncepce. Nevim, jestli se vrati, az zacnu uvazovat o mimcu. Doufam, ze ne.

    OdpovědětVymazat
  16. dees: Tím třetím myslíš to skvělé Kladno?

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj .Až teď jsem se dostal konečně k internetu, koupili jsme si chatku se zahradou a začátky zabírají trochu více času, než jsem myslel. Potřebuji občas vypadnout z paneláku a relaxovat, ale než si vše upravíme dle svých představ, bude to ještě trochu trvat, ale to u nás vytrvalců nehraje roli :-).Ale trénuji dále...Po přečtení Tvého článku musím konstatovat, že to mají ženy opravdu těžké.Držím Ti palce, myslím si, že až přečkáš tohle pro Tebe ultra dlouhé období, budeš zase oslňovat svými výkony.

    OdpovědětVymazat