úterý 27. května 2008

Bóžovo čtyřicetjednička: I cyklisté se dají předběhnout

Už nějaký ten rok jeden z hlavních pořadatelů tohoto závodu přiznává v jeho názvu svůj věk. Netradičního klání běžců a bikerů jsem se zatím zúčastnil dvakrát (vždy jako běžec). Když bylo hlavnímu organizátorovi 35 a 36 let. Letos je mu tedy 41 a já jsem znovu přijel prošťouchnout svou nechuť běhat do vrchu.
Start 5,2 km dlouhého závodu je v Doubravě u minerálního pramene ve výšce 502 m n.m. Cílovou čáru potom protneme nedaleko rozhledny na vrchu Háj (Hainberg) v nadmořské výšce 758 metrů. Podle loňských výsledků odstartují cyklisté na horských kolech se ztrátou 3:14 min. Trať je letos suchá, takže je nespornou výhodou použití bicyklu. Ale, jak už jsem se zmínil, já jsem přijel trénovat běh do vrchu.
Běžců moc na startu není. Zprvu jsem se obával, že poběžím jen s pár dětmi a několika ženami. Nakonec dorazili i plnoletí běžci. :o) Bóžovo 41 - startV 10.15 nás pokyn startéra vyšle vstříc oněm 256 metrům převýšení. Dopředu vyrazí převážně děti. Je jich přede mnou snad deset (nejspíš prostě všechny). Ještě na konci prvního krátkého stoupání (asi 300 metrů od startu) je nechávám až na jednoho klučinu za sebou. I toho později předbíhám a ocitám se na třetím místě. Daleko vpředu Jakub Kršňák a kousek přede mnou Jan Kmoch. Ještě před dalším z kratších stoupání mě předbíhá Michala Jáglová. Zkusím se jí chytit a jde to.
Pomalu už je čas, aby nás začali předjíždět první bikeři. A je to tady. Jeden za druhým se přes nás ženou. Ozývají se výkřiky. Jeden výkřik by nás rád předjel z pravé strany. Druhý se asi pomátl a nabízí něco za výhodnější cenu.... Ne! On jen chce udělat místo zleva. Nejvíce bikerů nás předjíždí zrovna z kopce k hrázi přehrady. Abych jim udělal trochu místa, musím si nechat ošlehat obličej smrkovými haluzemi. Taky by si pod ně mohli zajet oni. Na rozdíl ode mne mají přilbu a brýle. :o)

Za hrází přehrady je poslední kousek střídavého profilu a pak už následuje to pravé vytrvalé stoupání na Háj. Do háje! Strmost stoupání je opravdu slušná. Dech se krátí, ale když se ke strmosti kopce přidají nějaké ty nerovnosti, kořeny, kameny, větve či šišky, není divu, že brzy doháním jednoho z bikerů a na dvě stě metrů se za něj hákuji. Stále běžím s Michalou, ale za chvíli se objeví další cyklista. Michala před něj hbitě skočí, kdežto já pouze zopakuji předchozí akci, tedy cyklistu zahákuji. Je vůbec možné předběhnout cyklistu? Tělo by mohlo, ale mysl tomu odmítá uvěřit. Než se rozhodnu k předběhnutí, udělá si Michala snad padesát metrů náskoku. Tyhle metry určitě později rozhodly.
Po nějakém tom prováhaném čase tedy bikera předběhnu a pomalu se mu vzdaluji. Řeknu vám je to neskutečný pocit předstihnout cyklistu během. Zvlášť, když se mi to moc často nedaří ani na kole. :o) Když se v jednom přehledném úseku otočím za sebe, vidím zajímavého hada. Za mnou cyklista, pak běžec, opět cyklista a zase běžec. Za běžcem dva jezdci na horských kolech, za nimi osamocený běžec a opět dvě kola.
Odbočíme zpátky do lesa a zanedlouho předbíhám dalšího cyklistu a po něm i cyklistku. Tentokráte bez závěsu. Prostě je přefrčím a téměř okamžitě mám náskok čítající desítky metrů. To je paráda! Tohle hned zvedne sebevědomí. Před sebou sleduji, jak se Michala dostává před Honzu Kmocha a oba pak před další cyklistku. Když cyklistku doběhnu já, už je z ní jen chodec tlačící kolo. Bóžovo 41 - před cílemPředbíhám jí, ale za chvíli se trať na nějakou dobu narovná a ona si, opět v sedle, bere svou pozici zpět.
Ovšem ne na dlouho. Je tu závěrečné stoupání ke sjezdovce a pak horní částí sjezdovky. Předháním bikerku a snažím se dotáhnout Honzu Kmocha. Vybojoval bych tak neoficiální druhé místo v běžcích a v absolutním pořadí těch, kteří nepoužili dvou kol, bych se protlačil na bednu. Nakonec se nedaří. Ještě bych tak 200, možná 300 metrů potřeboval. Ale není důvod si zoufat. Neoficiální třetí místo v kategorii mužů běžců a zlepšený osobní traťový rekord o devatenáct vteřin se dají označit za úspěch. A co víc: Dneska se mi ty kopce po těch letech zdály nějaké menší. :o) Cesta k mistrovství světa započala. :o)
koyama

14 komentářů:

  1. Vy máte tam u vás neobyčejně vysoké množství zajímavých závodů. Nebo je to tím, že tak dobře píšeš?!

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to se čte dobře, asi to ze sebe po nemoci už taky začnu pořádně ždímat. Zkusím 5 km pod dvacet. Co mi můžou udělat..

    OdpovědětVymazat
  3. ->Šnek: To bude nejspíš těmi závody. Ona je jich ostatně spousta zajímavých po celé republice. Proto, mimo jiné, taky rád čtu jiné (nejen) běžecké blogy. Nikdy nemůžu předvídat, v jakém koutu naší vlasti se ocitnu a runbloggerská doporučení pak jako když najdu.

    OdpovědětVymazat
  4. ad [4] Radost každopádně. Dnes jsem zkoušel desítku a způsobil jsem si sacharidový kolaps. Asi budu muset zařadit nějaký ten spánek jako regeneraci..

    OdpovědětVymazat
  5. Gratulace, mezi běžci na bedně, tak po tom taky toužím ve snech. A kopce, ty jsou úžasné...

    OdpovědětVymazat
  6. je to neskutečný pocit předstihnout cyklistu běhemTen pocit jsem zažil z druhé strany při terenním tt. Hrnu to s otevřenou pusou na kole do mírného kamenitého kopečka rychlostí asi 12km/h a slyším, že se někdo zezadu přibližuje, ale neznělo to jako horské kolo. Znělo to jako.... běh? Když mě předbíhal, usmíval se. No ostuda. Celý zbytek trati jsem se musel uklidňovat, že byl o hodně mladší, jistě vrcholový, už ta kombinéza Ekol, že ten kopec byl docela i prudkej, hodně prudkej, kameny veliké atd. Kluci a holky, nedělejte to! Předbíhat cyklistu se fakt nemá. Co si chudák protrpí(m)... :-)

    OdpovědětVymazat
  7. ->dan67: Kopce jsou úžasné. Když se z nich rozhlížím po okolí. Jenže ta děsná dřina dostat se nahoru... A to tenhle byl oproti Lysé, jak by asi řekl Šnek, jen takový hup. :o)

    OdpovědětVymazat
  8. ->rk: :DObčas je potřeba nějakého toho cyklistu předběhnout. Zvlášť když, jak jsem psal, se mi nedaří cyklisty moc předjíždět na kole.

    OdpovědětVymazat
  9. Hele a co trošku i plavat? Dnes jsem zkontroloval bazén v Chomutově a zase jsi tam nebyl! Jak pak chceš na tom ironmanu plavat??? :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Jéé, tak to sorry. Vědět, že tam budeš... A já pořád, co máš za zaměstnání? A ty kontroluješ bazény. Kdy ho přijedeš zkontrolovat do Sokolova? :o)

    OdpovědětVymazat
  11. Myslím, že teď mám v rozpisu kontrolu v Brně a pak možná Plzni:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Plzeň je pro mě ještě víc z ruky než Chomutov. Budeš se muset domluvit se Šnekem, aby si šel zaplavat. :o)

    OdpovědětVymazat
  13. Šnek s plaváním definitivně skončil!

    OdpovědětVymazat