pátek 9. května 2008

Druhá stovka

Tak mě tu máte zase.
Chodovská tretra - Matouš startPo necelých sedmi měsících velmi rozmanitého tréninku mě maminka s taťkou zase přihlásili na závod. Taťka je ale v poslední době trochu divný. Místo toho, aby se pochlubil mými úžasnými tréninkovými parametříky, chlubí se jakýmisi podivnostmi, které vydává za mé úspěchy.
Já to ale řeknu stručně. Rozmanité tréninkové prostředky slavily úspěch. Tady se můžete podívat, jak jsem dopadl poprvé. Teď jsem se vrátil na místo činu. Tedy na stejný stadión, na stejnou rovinku, jen při jiné akcičce. Tentokrát šlo o mítink Chodovská tretra.
Na start jsme s taťkou dorazili akorát. Pěkně rozklusaní a zahřátí. Jenže se startem pořadatelé otáleli a pustili nejprve holčičky. Celé se to nějak vleklo a mně se na startu vůbec nechtělo stát. Ani taťkovi za krkem jsem nechtěl sedět. Stejně z téhle mé improvizované rozhledničky nebylo kolem dokola nic k vidění. Sotva mě udržel na startu tím, že mi slíbil, že až někdo vystřelí z pistolky, poběžíme s těmi ostatními klučíky za maminkou.
Co bych vám povídal? Trvalo to strááášně dlouho. Nejspíš měl startér zvlhlé náboje. Pak konečně zazněl výstřel. Vyběhli jsme s taťkou za maminkou, která od nás byla asi třicet metříků. Chodovská tretra - Matouš běžíBěželo se mi dobře, pěkně jsem si to šupajdil. Jenže, když jsme doběhli těch třicet metrů, chtěl taťka, abychom běželi dál. Teda! Vždyť jsme měli běžet jenom k mamince. Ale maminka se rozeběhla a znovu to k ní teď bylo asi dvacet metrů.
No tak jo, tati. Ale až k ní doběhneme, tak konec. K mamince jsme doběhli, ale taťka po mě pořád chce pokračování. A maminka si zase kus přeběhla. Teda, to je podraz. Chce se mi plakat, natahuju, očíčka se mi mlží a tak i zakopnu. Taťka mě pevně drží, takže neupadnu. Ztrácím motivaci a už jen rychle ťapu. Když se konečně dostaneme k mamince, rozeběhne se potřetí, ale teď běží vedle nás. Tak mě rodiče dotáhnou do cíle. Tam musím stát ještě frontu na placičku, kterou všichni dostávají, ale mě se chce tam doleva na písek a na trávníček. No nakonec za mě tu frontu vystojí spíš taťka.
Chodovská tretra - Matouš v cíli
V cíli je potřeba doplnit tekutiny.
Stovka je na mě pořád ještě moc dlouhá. Možná tak ta šedesátka. Ale i tak jsem si výrazně zlepšil osobáček. Taťka má na stopkách 51 vteřin. Pořadatelé mi sice přiřadili jakýsi nesmyslný čas 1:01,6, ale chybička se nejspíš vloudila. Taťka si stopuje pořád něco a s těma šťopkama to fakt umí, takže spíš věřím jemu. Ať tak nebo tak, zlepšil jsem si osobáček o hoooodně vteřinek a už teď rozmýšlím další závod. Nejspíš se postavím na start 13.9. v Kladně. Na trénink mám celé léto.
koyama-boy

5 komentářů:

  1. liga 100Gratuluju k další stovce-to vypadá na ligu stovkařů...mamka už pár stovek má, koyama-boy taky, tak ještě taťka :-) ten určitě taky nějakou má.A mít par stovek v kapse-to taky není špatný.

    OdpovědětVymazat
  2. Nemám slov. Máte tam prostě skvělou zábavu. Ta maminka je fakt hrozná, pořád utíkala dál. To musela být zrada :-(S chutí jsem si přečetl i ten starý článek o první stovce. Tak ať ty stovky přibývají.

    OdpovědětVymazat
  3. A ještě jsem zapoměl z úvodu. Ta podivnost, kterou se chlubí taťka, je taky pěkná. Jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
  4. Mapo v peněžence nějakou tu stovku mám. A pokud jde o to zaběhnout stovku (metrů), tu můžu střihnout z fleku kdykoliv. Ale na stovku v kilometrech potřebuju alespoň osm dní. :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Já někdy dospělým vůbec nerozumím. Oni toho nadělají kvůli obyčejnému h.....

    OdpovědětVymazat