úterý 6. května 2008

Osmkrát pivovarem

Já už jsem nejspíš vážně na hlavu...
Nemyslím tím to, že jsem si týden po nevydařeném maratónu střihl opět půlku, ale spíše to, že jsem, bůhví z jakého důvodu, opět nemohl usnout. Přitom ještě v sobotu jsem se těšil na to, jak se druhý den proběhnu Plzní a v noci jsem pak nespal. Opět jsem byl nucen počítat ovečky. Tentokrát jsem napočítal do tří, možná dokonce i do půl čtvrtý.
Po zhruba třech a půl hodinách spánku přehodnocuji svůj cíl rozeběhnout na 1:38 a ke konci se zrychlením pokusit o překonání svého SB, na rozeběhnout pod 1:40 a kdyby to náhodou šlo, později zrychlit, kam až to tělo dovolí. Nakonec nedovolilo nikam, ale to už předbíhám.
Do Plzně dorážíme těsně po čtvrt na deset. Zaparkujeme hned napoprvé a hledáme budovu Sokola Plzeň 1. Naštěstí nás kamarádi už nasměrovali, a tak vchod k prezentaci schovaný za stánky asijských trhovců nacházíme také celkem snadno. U prezentace se objevuje první zádrhel. Fronta jako na banány v době, kdy jsme měli ještě obrovského přítele na věčné časy. Mohlo by se zdát, že tu frontu zavinili dopředu nenahlášení běžci. Ale po tom, co bylo oznámeno, že nejprve se odprezentují nahlášení a teprve po nich ostatní, se nás zhruba deset nenahlášených tísnilo v koutě, sledujíc jak fronta postupuje stále stejně pomalu. Jeden člověk u prezence je prostě málo. Nakonec se dostavil další, který si vzal stranou nás nenahlášené a protože prý došly trička, tak nás zaprezentoval za padesát korun. Nevím, jak měli pořadatelé připraveny čísla, ale to, které pro nedostatek jiných, vyrobili mně, je opravdu kuriózní. Přiděleno jsem dostal číslo 116, které ovšem v zásobě nebylo. Po dlouhém hledání tak dostávám číslo devět. A jakže se z něj udělá sto šestnáctka? Jednoduše. Otočíte ho vzhůru nohama a připíšete před něj dvě jedničky. Nakonec jsou nám nabízena i trička (velikostí L a M) k prodeji za 200,-. Prý zbyla. Funkční triko New Balance za dvě stovky? To musím vzít. Pravda oranžovou zrovna nemusím, ale na druhou stranu budu dobře vidět, až se zase budu potácet na nějakém maratónu. :o)
Start naštěstí pořadatelé posunují o čtvrt hodiny. Opouštěli jsme totiž prostor prezentace až v 10.10 a nepřevlečení. Takže bychom start na náměstí Republiky v půl jedenácté zaručeně nestihli. Takhle ano, i když jsem byl z časového presu trochu nevrlý.
Ve tři čtvrtě na jedenáct tedy pole čítající necelých 280 nohou vybíhá vstříc jedenadvaceti kilometrům. První kilometr je takové Plzeň 1kličkování okolo a skrz náměstí Míru než naběhneme na zhruba dvouapůlkilometrový okruh. Na prvním kilometru jsem za 4:23 (a to mi to ještě trvalo 3 vteřiny pod startovní bránu). Takže jsem zase přepálil. Umírním se a po prvním proběhnutí pivovarem vyhlížím druhý kilák, abych se ujistil, že tempo už je tentokrát v pořádku. Jenže druhý kilometrovník nikde. Ani trojku se nedaří nalézt a tak se takovým zevrubným přepočtem ubezpečuji, že tempo je pod 1:40 (a zase ne příliš výrazně) až opět v průběhu okolo kilometrovníku s číslem 1, tedy po cca 2,5 kilometrech.
Teprve za občerstvovačkou u stadiónu ve Štruncových sadech potkávám kohosi, nesoucího kilometrovníky. Mimo jiné vidím, že nese pětku. Než na pátý kilometr doběhnu já, tak on tam zaručeně dojít nestihne. Naštěstí u pětky stojí cyklista, který všem hlásí nejen časy, ale také to, že proběhli metou 5 km. Tempo je v pořádku. Tak akorát.
Nedaleko jedničky je i kilometrovník s šestkou. Tam jsem za 27:49. To už jsem ve třetím kole, ve kterém také poznávám, že kilometry už budou značeny jen po pěti kilometrech. Tedy desátý, patnáctý a dvacátý. Přestože pořadatel slibuje v propozicích značení každého kilometru. Naštěstí mám tohle lehce rychlejší než maratónské tempo celkem v nohách, a tak s jeho udržením nemám zvláštní problémy. Bohužel ale zjišťuji, že na rychlejší tempo mít dneska prostě nebudu.
Když mě bere o první kolo pozdější vítěz Keňan Boash Mayaka, běžím zrovna s Tomášem Dittrichem. Postěžuje si, že nás předbíhá nějak brzo. Mě spíš zaujme jak to ten Keňan divně šmatlá. Vůbec to na pohled není hezký styl. Přesto nás minul rychlostí, jakou by mě Valentino Rossi asi předjel, kdybych seděl na Matoušově odrážedle.
Až do patnáctky držím pěkně tempo. Pak mě ale stejné tempo stojí čím Plzeň 2dál tím více úsilí, až začnu na tempu postupně výrazně ubírat. Nejhorším místem je pro mě osminásobný průběh pivovarem. Jediný (pra)zdroj, který tu nacházím je zpomalení. Samá zatáčka, kostky, přeběhy chodníčků a na závěr kraťoučký hliněný minikopeček s okamžitou prudkou zatáčkou vpravo, ve které si několikrát málem rozbiju hlavu o ceduli upozorňující, že právě opět přebíháme Radbuzu. No nějak se holt ten okruh natáhnout musí. Na metě dvaceti kilometrů jsem za 1:34:39 a je mi jasné, že musím trochu zrychlit, jinak to pod sto nebude. Něco ze sebe vymáčknu, ale moc toho po tom maratónu ve mě k mačkání nezůstalo. Naposledy oběhnu stadión plzeňské Viktorky a podchodem zamířím směrem k náměstí Republiky. Cíl je v nějaké Dřevěné ulici. Když jí uvidím, jsem z toho okamžitě dočista dřevěný. Hlavně nohy. Do finiše po kostkách a ještě do kopce se mi vůbec nechce. Tak zkusím jen malinko protáhnout krok a za chvíli už dobíhám do cíle. Zaplať pánbůh za ten přepálený první kilák. Jinak bych se ani pod těch sto nevešel. Chci si vzít občerstvení, ale banány došly. Pití naštěstí zbylo - poslední láhev. V cíli je ale medaile, to je pro mě snad důležitější než jídlo. :o) Své improvizované číslo ani nemusím odepínat, už stejně visí jen na jednom malém růžku.
Čekám na Dášu. Plzeň 3Když jsem jí předbíhal o kolo vypadala na čas 2:06. Umí to ale ta moje kočka zrychlit v druhé půlce. Málem jsem jí ani nestihl vyfotit. Doběhla za 2:01:49 a ještě si stěžovala na ztrátu motivace, když jí po hodině a půl běhu řekli, že došlo občerstvení včetně vody.
Když jdu potom s Dášou k autu potkáváme pavli a trochu si popovídáme o dnešním běhu. Pak se ještě dávám do řeči se Šnekem. Stěžuje si, že mu to dnes nevyšlo, jak si přál. Ale upřímně: Takhle postavená trať, moc osobákům nepřeje. Kostky, samá prudká zatáčka a dokonce osm otoček o sto osmdesát. Počasí se mi sice nezdálo tak horké jako minulý týden, ale chladno vypadá jinak. Jdu se ještě vysprchovat, ale moc se to nedá. Běžci před námi vypotřebovali všechnu studenou vodu (prý se schválně koupali v ledové :o) a nám už teď teče jen skoro vařící.
Nečekám, že první ročník jakéhokoliv závodu bude prost much. Když pořadatelé do budoucna vychytají prezentaci a množství občerstvení, mohl by se Plzeňský půlmaratón zařadit mezi pěkné závody. Trať nebude přát příliš dobrým časům, ale pokud organizátoři nechtějí velkou uzavírku dopravy, jinak to asi v Plzni nepůjde. Když mi bude termín vyhovovat, zkusím se příští rok přijet přesvědčit, jestli pořadatelé sehnali nějaké pavouky na vychytání much. Plzeň - tabulka
koyama

13 komentářů:

  1. Gratuluju Koyamovic duu-Dáše to běží v nových NB 826 :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nějak se ty půlmaratony množí a to je dobře. Běhá vám to hezky. A to, že nemůžeš usnout je tvoje chyba. Málo piješ. Já po skleničce vína usnu hned. Bez ní už to možná ani neumím:-)

    OdpovědětVymazat
  3. ->mapo: Vypadá to, že Dáše 826-ky hodně sedly. Ještě s nima zkusí něco dlouhého a nejspíš objedná další.

    OdpovědětVymazat
  4. ->vl001: Já bych byl rád, kdyby každé krajské město mělo takový významnější půlmaratónek. No a jestli nám to teď běhá hezky, tak to budeme muset ještě vypracovat, aby nám to běhalo krásně. :o)A v pitném režimu :o) to mé špatné usínání není. To je v hlavě.

    OdpovědětVymazat
  5. ahoj mám pro tebe typ na maraton a blíííízko http://www.marathon-chemnitz.de/ tak se mrkni

    OdpovědětVymazat
  6. ->3COP: No medaile pěkná, ale je to moc brzo po předchozím maratónu. Maratón půjdu (tedy doufám, že poběžím :o) asi až na podzim. Chemnitz možná příští rok.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj, běželi jsme spolu asi poslední 2 a půl kola než si mi kilometr před cílem utekl. Doběhl jsem za tebou cca 45 sek. a voda ještě byla, banány taky, jablka i pomeranče. I když tak od každého kolem 10 ks. tak je mi divný, že na tebe nic nezbylo :-) Jinak si mi pomohl abych nepolevil a jsem rád, že jsme se chvilkami střídali ve vedení :-))

    OdpovědětVymazat
  8. to koyama: Možná to neusnutí nebude jen v hlavě, ale i v tvém novém oblíbeném nápoji cappuccino s čokoládovými kousky. On potvora obsahuje i 4% instantní kávy.

    OdpovědětVymazat
  9. ->Roman V: Jsem rád, že jsme si vzájemně pomohli, i když můžeš se mi připomenout, v čem jsi běžel? :o) Protože v posledních okruzích mám takový neurčitý pocit (už jsem na tom nebyl zrovna ideálně :o), že se kolem mě pohybovali dva běžci.K občerstvení: Voda na stolečku skutečně byla poslední, když jsme si ji bral. Asi dorazili s další. Za banány ruku do ohně nedám, ale když jsem se nahnul do bedny, viděl jsem jen jeden, který bych nepoužil ani na koktejl. :o) Jablka a pomeranče ty skutečně byly. Nic to však nemění na tom, že pro Dášu už nezbylo prakticky nic, a to ani voda na občerstvovačce. :o(

    OdpovědětVymazat
  10. Njn, je vidět, že lady koyama chodí spát těsně po večerníčku. :o) Cappuccino večer už dávno nepiju. Teď si ho přece dávám ráno.

    OdpovědětVymazat
  11. Běžel jsem ve stejném triku jako Ty a v bíle kšiltovce, černé elasťáky :-)Mám tě na dvou fotkách a není problém ti je poslat. Je pravda, že banány a vody ještě asi doplnily. Pro kámoše, který přiběhl o 15 min. později už taky nic nezbylo :-(( Daroval jsem mu banán a půlku vody. Měj se... a ať ti to běhá :-)

    OdpovědětVymazat
  12. ->Roman V: Tak už, myslím, vím. Ale pro jistotu pošli fotky. :o) Ne, dělám si legraci. Budu rád, kdybys mi mohl fotky poslat.Mail na mě je: hurka(tečka)jirka(zavináč)seznam(tečka)czDíky.

    OdpovědětVymazat
  13. Čauky. Díky za pěkné půlmaratonské počtení.Díky Tobě jsem si Plzeňský půlmaraton proběhla znovu (jako už v duchu asi desetkrát)....budu na něj myslet asi do smrti, byl můj první....já totiž vždy nenáviděla běh a v březnu jsem si řekla, že to zlomím....začala jsem běhat (podle knížky M.Škorpila) a jako cíl si dala DOBĚHNOUT....to jsem splnila...dokonce na špici pelotonu...i když na té úplně druhé:-)....v běhu pokračuju....nenávist se překuluje v lásku:-)Zdravím Tě! Silva

    OdpovědětVymazat