čtvrtek 19. června 2008

Dlažbou i asfaltem historického Stříbra

V neděli potřebuje mít Dáša klid na práci. Tak beru Matouška, rodiče a jedeme za babičkou do Tachova.
Co by koyama s trochou sebezapření uběhl :o), je od Tachova město Stříbro. No a nezajeďte tam, když je to tak blízko a zrovna se tam koná běžecký závod. Běh historickým Stříbrem je celkem náročný běh s několika výživnými kopečky, nerovnou, řekl bych až prehistorickou dlažbou a jednou terénní vložkou. Kopečky ale běhat potřebuju. Tak proč ne?
Start je na Masarykově náměstí, ale nejprve je potřeba se tam dostat. Všude zákazy vjezdu. Takže po autokrosu místními úzkými uličkami parkuji v jedné z nich pod náměstím. Na náměstí se konala nějaká pijatika (slavnosti k 825 letům založení města). Ještě je to vidět na neodklizené haldě kelímků. Tak proto ta uzávěra. Zaregistruji se a zjišťuji, že prťata rok narození 2004 a mladší běží stovku. Prezentuji tedy i Matouše. Někdo tu naší workaholičku musí v počtu rodinných startů vypárovat.
Start je v deset hodin, ani se nestihnu pořádně rozklusat. Nejprve běžíme dva rovinaté okruhy v okolí náměstí. Ty čítají dohromady 1800 metrů a mně se je podařilo dát za 7:05. Hmm! Tempo 3:56/km, slušně překoplý začátek. V dalším, nejdelším okruhu (3,65 km) hned ze začátku sklesáme krkolomným klesáním po nerovné dlažbě kolem kostela do Hradební. Odtud pak Plzeňskou až k řece Mži. Tu překonáme po renesančním silničním mostu.
Na druhé straně řeky si proběhneme onu zmiňovanou terénní vložku. Běžím ve společnosti pěti běžců. Téměř všichni jsou veteráni. Tři z nich tu kolem mne dokonce bojují o první tři místa v kategorii nad 60 let. Vystoupáme až k železničnímu náspu. Tady se spolu s Karlem Ganajem pokusím odtrhnout od zbytku skupinky. Podaří se mi to, ale je mi to houby platné. Když za pomoci ocelové Červené lávky překročíme Mži nazpět, Karel mi utíká a šedesátníci se na mne dotahují.
Trochu povolím a v jejich závěsu si odpočinu před dalším krpálkem končícím až na Masarykově náměstí. Je vidět, že kopce v poslední době běhám. Skupince zase poodskočím a skoro se dotáhnu i na Karla G. Tohle náročné kopcovité kolečko jsem uběhl v tempu těsně pod 4:23 na kilometr.
Přichází opět klesání po nepříjemné dlažbě kolem kostela. Pěkně mě začalo bodat v pravém lýtku. Zvolňuji. Šedesátníci Stříbro - kousek před cílemzase se mnou a padesátník Karel opět dost daleko přede mnou. Tentokrát už neběžíme přes řeku, ale vystoupáme tím nejvýživnějším stoupáním zpátky na úroveň náměstí. Jak se říká: to nejlepší nakonec. Kolem hřbitova Smutečním vrchem. Když ho zvládnete máte za sebou polovinu stoupání. Druhá polovina už je Na výsluní. Tak se teď cítím já. Všem unikám, dotahuji i Karla Ganaje a vzápětí se mu vzdaluji. Zbývá závěrečná část po rovině. Lýtko se ozývá čím dál tím víc. Já ovšem navzdory tomu držím nasazenou rychlost a do cíle dobíhám v čase 29:18 (poslední okruh tempem těsně nad čtyři minuty na km). Je to druhý nejlepší čas tady a dokonce v roce 2004, kdy jsem měl nejlepší formu, jsem tu byl o dvě sekundy pomalejší. Osobní traťový rekord 28:47 jsem tu zaběhl v roce 2003, ale nejsem si jistý, jestli tenkrát nebyla trasa o něco kratší. Navíc jsem dnes skončil v lepší polovině startovního pole. Byť je to její konec. (40. z 83)
Brzy se stavím s Matoušem na start prťat. Ze sta metrů je asi 70-80, což nám ale vůbec nevadí. Stříbro - Matouš běžíNaopak, co vadí, je zbytečné zdržování s prezencí na startu. Jak máte takového malého dráčka udržet v klidu několik minut, jen aby se zjistilo, zda je to či ono jméno na startovní čáře.
Po dlouhých minutách je odstartováno. Koyama-boy se drží pěkně, zhruba v polovině davu. Někde na padesátce ovšem začíná vadnout a postupně přechází do chůze. Nakonec dochází do cíle asi čtyři nebo pět míst před koncem startovního pole v čase 45 sekund. Na to že byl jediný ročník 2006, velice slušný výsledek. Stříbro - Matouš jdeZřejmě slušnej oddíl. :o) Navíc nevěděl, že poběží, takže šel do závodu z plného tréninku. :o) Ladit prý bude až na Kladno.
No a nebyl bych to já, abych se ještě nezúčastnil Běhu naděje. V tomhle běhu nahrazujícím tradiční Běhy Terryho Foxe podpořím dobrou věc a navíc si připíšu další běžeckou akci. ;o) Lýtko sice trochu popichuje, že prý jako už nic, ale já si stejně něco přes půl kilometru vyklušu. Omezovat běh budu až v příštím týdnu. Snad se dá to lýtko brzy do kupy.
koyama

5 komentářů:

  1. Junior zřejmě lehce překopl začátek, ale jinak nádherný výsledek. Pravděpodobně v blízké budoucnosti nedá bez startovního čísla ani ránu. Po kom asi? :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ->milan:Padesát (až šedesát) metrů je juniorova pravidelná vzdálenost. Tam končí a zbytek je něco jako \"To si už doběhni sám táto.\"Budeme rádi, když bude sportovat. Jakýkoliv sport, nemusí to být nutně běh. I když v blízké budoucnosti asi nemá na vybranou. :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Že bych do kladenského ohně vložil taky ty naše dvě želízka? Ročníci jsou to 2005 a 2007, takže by se potkali v kategorii. :)A že bych se šel sám zkladnovat, hmm..?

    OdpovědětVymazat
  4. ->Machy: Jj, přijeďte. Já sám se sice budu pouze nočně Mattoničit, ale má drahá půle by ráda v Kladně zúročila objemy naběhané během (taktéž kladenské) čtyřiadvacetihodinovky.

    OdpovědětVymazat
  5. ad [4] Taky ještě uvidím, jestli půjdu na Mattonku nebo na Kladno. A možná, že jestli se to potká s dovolenou, nepůjdu na nic.. Hm.

    OdpovědětVymazat