pátek 13. června 2008

Rendez vous s Krušnými kopečky: Jirkovský crossmarathon

Jirkovský crossmarathon jsem si dala za odměnu.
Po Stromovce jsem dobře zregenerovala a v Jirkově to byla taková duševní procházka krajinou s nádhernými výhledy a pouze jedním okruhem, na kterém se pohybuji vlastně sama. Navíc jsem nebyla jediná z bláznů ze Stromovky, kteří se odměnili čtyřiceti dvěma kilometry s převýšením téměř osm set metrů.
Zároveň to byl maratón v tréninkovém tempu. Nekvalifikovala bych ho jako výklus, jak ve svém článku uvedl Vefis. Taková frajerka zatím nejsem. :) Ale byl to běh s délkou, ke které se v obyčejném tréninku nepřiměji.
Na start jsme přijeli, bohužel, na poslední chvíli, a tak mi dost chybělo rozklusání. Jen tak tak, že jsem viděla start maratónu na horských kolech, který proběhl pět minut před startem našeho běžeckého maratónu. Po startu se vybíhal mírný kopeček, do kterého se všichni euforicky hnali. A já s davem. Tepajícího srdce jsem pak dlouho měla plnou hlavu a tepovka mi nechtěla klesnout. Až na 45. minutě se mi najednou ulevilo. Obvykle se rozebíhám kolem osmého kilometru, což čtyřiceti pěti minutám běhu celkem odpovídá. Od teď se mi běželo snadno, přestože to byl slušný stoupák. Měla jsem strach, co si na mě nohy po dvanáctihodinovce vymyslí, ale byly OK. Nohy běžely.
Původně to vypadalo na slušné vedro, ale už po čtyřiceti minutách, jakmile jsem vběhla do lesa přírodní rezervace Jezerka, stromy vytvořily pěkný chládek. Po pár dalších minutách jsem uviděla dvě cyklistky se startovními čísly tlačící své bicykly. Předběhla jsem je. Mohutné a vysoké stromy tu vyrobily velké zásoby stínu a chladu. Začala mi být zima. Jsem tak zimomřivá nebo se našel ještě někdo, komu tu bylo chladno?
U občerstvovaček jsem nespěchala. Na třetí (na rozcestí pod Liščím vrchem), kde už jsem měla za sebou největší stoupání, byla informace, že do cíle zbývá 28 km. Ohromné číslo na to, že jsem na trati už přes dvě hodiny. To jsem rozeběhla možná až moc opatrně, budu ráda, když vůbec do cíle doběhnu pod 5 hodin. Jenže já pořád čekala nějakou zradu. Nějaké následky po dvanáctihodinovce. A ono nic. 
Nahoře už nebránily mohutné a vysoké stromy v nádherných rozhledech do podhůří s malebnými vesničkami a větrníky (pak že hyzdí krajinu). Svítilo sluníčko, opalovala jsem se, ale přesto mi vedro nebylo. Foukal studený vítr. A cesta stále mírně stoupala.
JCM - výškový profil trasy
Na 903 metrů vysokém vrcholu Lesné, nejvyšším místě tratě, začalo strmé klesání. Pak přišel krátký stoupák a pak zase dolů a tak dokola až k pátému občerstvení. Mezitím mě z kopce předjely ony dvě cyklistky a pozdravily mě. Taková maličkost a jak potěší. Vidina času přes 5 hodin mě přiměla ke zrychlení. Náladu mi vylepšil i moment, kdy jsem jeda velmi lehoučce předběhla 2 běžce veterány. Na obloze se začínala kupit tmavá oblaka a já si vzpomněla, jak před 3 lety začalo pršet, když mi zbývalo do cíle 12 km. Pro jistotu jsem ještě zrychlila. Ještě za sucha jsem začala dobíhat jednoho chodícího běžce (s botami v rukách), kterého předcházel druhý běžec. Snažila jsem se je povzbudit. Po několika stech metrech mi proběhlo hlavou, že by možná bylo účinnější jim ukázat mračna a říct, že kdo bude v cíli dřív, míň zmokne. Historie s počasím se opakovala, letos začalo pršet o pár km později, 7 km před cílem. Silnice vedoucí z kopce mě sama rozebíhala rychleji a rychleji. Déšť mě hnal taktéž. Za další 4 km jsem mraku utekla a pán u občerstvovačky mě ocenil hláškou, že vypadám, jako bych běžela teprve na začátku maratónu. Rychlé tempo se mi podařilo udržet až do cílové rovinky (posledních pět kilometrů jsem běžela průměrným tempem 5:05 na km), takže jsem jen tak tak zaběhla letošní nejlepší čas na maratón, který jsem si přivezla před týdnem ze Stromovky. Ó, kde jsou ty doby, kdy jsem všechny maratóny v roce dala nejhůř do 4:15 hod. 
Z organizačního hlediska musím obzvlášť pochválit občerstvovačky, protože byly plné dobrůtek i pro nás běžce na chvostu startovního pole. Je zde zajímavý systém odpočítávání odběhnutých km, resp. na občerstvovačkách je vždy údaj o počtu km, které zbývají do cíle. Ze začátku je to sice depresivní, ale ke konci to už pěkně ubíhá a člověk si ani neuvědomí, že je vlastně na 35. km a že by měla přijít krize. Sledovat si mezičasy stejně nemá smysl, tento závod je absolutně neporovnatelný. Přesto se tu dá zaběhnout pěkný čas, i já tu mám 4:11 (v porovnání s osobákem 4:03 je to opravdu dobrý čas). Rozhodně jsem i letos zaběhla přesvědčivý negative split. Druhá půlka byla v mém podání výrazně rychlejší než první (i když jsem si nevšimla, kde vlastně ta půlka byla).
Výsledky.
lady koyama

13 komentářů:

  1. Maratony se obecně celkem špatně porovnávají, ale negative split si zaslouží ocenění. To se mi ještě nikdy nepovedlo, a to tak, že zdaleka.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak přijeď příští rok do Jirkova Maratonská rychlokvaško. Negative split je skoro jistý. A když přidáš nějaký ten dlouhý běh na jaře, tak ti NS můžu prakticky zaručit.

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluju k negative splitu Dášo, utéct před deštěm-to je správná motivace :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Musela jsi být strašně hodná, že sis dala takový maraton za odměnu:-) No a až vydržíš být hodná týden, dej si za odměnu třeba něco rozumně dlouhého - teď jsem si prohlížel pár akcí typu sto mil, třeba by sis něco vybrala:-)))P.S. Já to fakt jen prohlížel:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Před deštěm jsem utekla Martino, ale před nachlazením ne. Rýbu báb jak tráb a šéf prohlásil, že mluvím jak stará cikánka. To Jirka byl milosrdnější. Ten mě přirovnal k Rodu Stewartovi.

    OdpovědětVymazat
  6. to vl001: Dobrá, věřím Ti. :) A kde sis ty akce prohlížel?P.S. I když od Tebe jsem spíš čekala konstatování, že nejlepší odměna je IM. :)

    OdpovědětVymazat
  7. ad [2] Letos asi dám poprvé během roku víc než jeden maraton, něco tam zkusím zrychlokvasíit na podzim. To se pak možná někde potkáme - budu se těšit :) Machy alias Maratonská rychlokvaška

    OdpovědětVymazat
  8. Měl jsem velmi podobné pocity. Rozběhl jsem se po 40 min. a čekal jsem, kdy přijde pořádné stoupání, nebo nějaká krize. A ono nic. Ale měl jsem z toho trochu obavy, tak jsem radši běžel opatrně. Asi jsme se ve Stromovce dobře rozběhli. Tak se mi to zalíbilo, že si dám ještě 22.6. Visegradsky maraton. Nepotkáme se tam?

    OdpovědětVymazat
  9. Ne Štefane. Na Visegradskem maratonu se, bohužel, neuvidíme. Další maratón zvažuji opět kopcovitý, tentokráte v Německu Fichtelgebirgs Marathon 12.7. Nicméně Ti přeji příjemný běžecký zážitek a je mi jasné, že touhle cestou budeš na srpnové Kladno opravdu výborně připraven.

    OdpovědětVymazat
  10. 2 Lady K - prohlížel jsem si obecně, co se kde v Evropě běhá a v jakých časech. Zvažuji něco na podzim zkusit, pochopitelně ne 100 mil. Ale nechce se mi začínat nadmaratonské vzdálenosti šestihodinovkou, nemám rád kratičké okruhy, hledám něco se zajímavou trasou, i kdyby to měla být víc chůze než běh.

    OdpovědětVymazat
  11. to vl001: Něco jako tohle: http://www.albmarathon.de...dex.phpči tohle: http://www.palermosupermarathon.com... ?Záměrně uvádím padesátky, které si myslím, že jsou pro začátek nejlepší, když se ti nechce kroužit na krátkém okruhu.A vůbec, díval jsi se tady? http://statistik.d-u-v.org...ar.php

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za zajímavé odkazy, ano, něco takového hledám. Kdybyste někam jeli, dejte vědět, třeba se přidám:-) Troufám si i na malinko delší než 50km, i když vím, že by to znamenalo delší chůzi. Ale procházka je taky fajn:-)

    OdpovědětVymazat
  13. Zdravím lady Koyama:-)

    OdpovědětVymazat