Bufo cross: Nejen běh

Původně měla v neděli 31.8., den po Lupenické dvanáctce, Dáša běžet Rychnov classic marathon. Jenže se po čtyřiadvacetihodinovce stále ještě necítí odpočatá a navíc ji obšťastnily každoměsíční, ne úplně pohodové dny.

Znamená to, že rodinné běhání musím zachraňovat já. :o) Bufo cross - 11 kilometrů náročným terénem Teplických skal. Určitě se nepoběží po placeném okruhu a povedou nás do jiných terénů, říkám si. Přesto se bojím, ale vlastně i těším zároveň.

Start je celkem brzy ráno. V devět hodin. Nechápu, proč takhle brzo. Ubytováni jsme patnáct minut cesty autem, přesto musím vstávat v šest. Když dorazíme na místo, ihned se mi dostává vysvětlení. To aby na prohlídkovém okruhu ještě nebyly davy turistů. Prohlídkový okruh. Tak to bude tedy maso.

Běh je pořádán v rámci horolezeckého filmového festivalu, takže je na startu spousta nabušených horolezců, horolezkyň a horolezčat. Celkem nás na startovní čáře stojí 145. Špalíry diváků lemují začátek trati. Proto první stovky metrů sotva běžím. Dopředu se nahrnul dav rozvášněných horolezkyň, které však brzo odpadají. Stejně se s nimi ale nehodlám strkat. Co kdyby z utajených záhybů svých běžeckých elasťáků vytáhly cepín. :o)

Asi po dvou kilometrech asfaltu a zvlněného profilu dobíháme ke vstupu na prohlídkový okruh Teplických skal. Začíná první stoupání na Ozvěnu. Pak pokračujeme s drobnými narovnáními pořád dál do vrchu. Písek, kameny, sem tam schod. Trať je značena oranžovými šipkami. Oddychnu si, když další ze šipek míří rovně a nechce po mně, abych zahýbal na hrad Střmen, kam jsem předevčírem na zádech vláčel Matese (viz. fota níže). :o)

Výstup na Střmen: Cože? Tam nahoru?

Výstup na Střmen: Jedna z jednodušších pasáží

Výstup na Střmen: Hrdost po dobytí vrcholu :o)

Brzy se dotáhnu na dvě děvčata, kolem kterých se pohybuje i několik mužů. Připojím se k jejich obdivovatelům. A že je co obdivovat. Kromě vysportovaných postav hlavně techniku běhu v tomto náročném terénu. S každou technickou pasáží (a že jich je tu požehnaně) se mi holky o deset metrů, které musím v běhatelnějších pasážích složitě dotahovat, vzdálí.

Na okruhu je plno schodů. Beru je vždy po dvou, ale v zásadě je chodím. Paradoxně tím na většinu okolo vydělávám. Ostatní se sice snaží běžet, ale na vrcholu schodů stejně většinou jdou. Ve výsledku to nakonec vypadá tak, že mi pár schodů odskočí a na vrcholu schodů je do- nebo i předejdu.

Když oběhneme Korunu a ještě kousek vystoupáme, trasa se otáčí v krkolomné klesání. Schody, břevna, prudké zatáčky, úzké skalní "průrvy", skalní výčnělky ve výši hlavy, prostě lákadla, kvůli kterým jsem všichni jezdí. Adrenalin přebíjí endorfiny a já letím dolů hlava nehlava. Doslova. V jedné z prudkých zatáček se do ní klepnu o skalní převis. Přesto mi holky utíkají. Chlapy beru postupně všechny, ale ty dvě běžkyně ne a ne doběhnout. Mají menší chodidla a nemusí tak každé schody běhat skoro bokem. Ale hlavně tu už museli běžet. Zdá se, že tenhle terén mají v nohách.

První z děvčat předbíhám až v seběhu z Ozvěny. Druhá se drží stále dost přede mnou. Ještě před ní však vidím chodit běžce, který by mohl být v mé kategorii. Do cíle zbývají dva kilometry. Zmáčknu se a zkusím přeřadit na vyšší rychlostní stupeň. Brzo slečnu dotahuji, unikám jí a v seběhu do Teplic předbíhám i chodiče. Za sebou ale slyším dupot. Někdo tu běží závěr daleko lépe než já. Odkudsi se zjevuje finišující borec. Musím se opravdu kousnout, aby mě těsně před cílem nedorazil. Naštěstí je cíl jen kousek a já můžu zvednout ruce nad hlavu z radosti nad časem 51:52 a hlavně nad 46.místem v kategorii (z 81 běžců) a 70.místem absolutně (ze 145). No, hlavně z radosti nad umístěním, čas jsem si přeci jen představoval o něco málo lepší.

Bufo cross není jenom o běhu. Je potřeba mimo jiné síla a také výborná technika zdolávání schodů, písčitých pasáží, úzkých úseků či dřevěných chodníčků. K endorfinům se vám přidá hromada adrenalinu a pokud máte rádi něco netradičního, tenhle závod si opravdu užijete. Běžcům, kteří nemají vachrlaté kotníky ho vřele doporučuju.

Výsledky.

koyama