úterý 16. září 2008

Podruhé noční Prahou

Už podruhé jsem se nechal nalákat na noční běh Prahou.
Původně jsem zamýšlel běžet nejen Metro běh pro muže, ale i charitativní Tesco běh pro život. Myslel jsem to tak, že jako 3,8 + 10 km je skoro těch čtrnáct, co potřebuju běžet při hodinovce, a tak to bude ten správný trénink. Ale zrovna při vyzvedávání startovní igelitky byl v expo stanu výrazně neorganizovaný chaos, honili nás tam a zase zpět a já pak nějak ztratil chuť vyřizovat další registraci. Soustředil jsem se tedy jen na desetikilometrový běh.
Pořadatelé se z loňska poučili a na místo do úzké Železné to naše stádo správně nahnali do široké Pařížské. Bohužel, řazení probíhalo úzkým koridorem z Celetné a výkonnostní koridory nebyly nijak řešeny. Tak se stávalo, že plůtky přelézali joggeři, kteří pak téměř ucpali i tu širokou Pařížskou. Organizace se oproti loňsku rapidně zlepšila (například konfirmační dopis mi přišel sotva dvě hodiny od zaplacení a odeslání přihlášky), ale tohle musím pořadatelům vytknout. Měl jsem za to, že kvůli tomu, abych byl správně zařazen, uvádím na přihlášce svůj čas. Nemám nic proti pomalejším běžcům, ani nepotřebuji nutně startovat zepředu, ale rád bych vybíhal s běžci, kteří mají zhruba stejnou výkonnost jako já. Na krátké trati, jakou desítka je, to je obzvláště důležité. Takhle jsem byl v Pařížské nucen doslova prorážet hradbu těl těch, kteří už za třetím kilometrem chodili nebo běželi více jak šestkovým tempem.
Ale dost už nářků (i když nevím, jestli se jim úplně vyhnu :) a vyběhněme vstříc noci Pařížskou ulicí. Tedy prvních třicet, možná čtyřicet metrů za startovní bránou jen jdu. Čekám až se rozestoupí dav, který plyne stejně volně jako tóny Smetanovy Vltavy. Teprve pak můžu konečně začít klusat. Po sto metrech mi nějak docházejí nervy. Chci běžet hodinovkovým tempem, tedy 4:17, ale zatím tu klušu přes pět na kilák. Musím se rozhodnout. Buď si nechám zmařit výkon pomalejšími běžci, anebo nasadím ke slalomu, přepálím první kilák a výkon si zmařím sám. Rozhoduju se pro druhou variantu. Raději si to podělám sám. :)
Pořádně zaberu a proplétám se dopředu mezi běžci. Vyhledávám každou skulinu. Mít hůlky, záviděla by mi i Kosteličová. :) Trvá to celkem dlouho, než se dostanu do davu běžícího pro mě přijatelným tempem. Už na metě prvního kilometru začínám značně cítit únavu. Kouknu na stopky a únavě se ani nedivím. Po proklusané první stovce metrů je čas 4:08,5 na kilometr šíleně rychlý.
Zpomalím a před náběhem zpátky do Pařížské (tzn. na druhém kilometru) jsem za 4:14. Nějak zhruba tak, bych to potřeboval udržet. Už ale vím nebo spíš cítím, že to nepůjde. Třetí kilák promotám po Staromáku, kolem Stavovského divadla do Celetné skoro za 4:19. A cítím, že tvrdnutí ještě zdaleka není konec. Čtvrtý kilometr 4:25. Přesto i teď sbírám jednoho běžce za druhým. Přichází taneček přes čtyři mosty. Štefánikův, Čechův, Mánesův, Karlův. Konečně se na nějakém tempu stabilizuju a jsem schopen i mírně zrychlovat.
První pětku mám za 21:29 čistého času. První pětku se proplétám mezi běžci asi pět metrů za optickým vodičem v červeném tričku s nápisem Hurley na zádech. V šestém kilometru se mi začíná vzdalovat. Přestože i já postupně zrychluju.
Někde u pátého kilometru také probíháme kolem kolony stojících aut. Jedna ze spolujezdkyň stahuje okýnko a dost náruživě se dožaduje odpovědi na otázku, co že to je za závod. Všichni tady v té záplavě oxidu uhličitého lapáme po kyslíku i očima a ušima, takže ti určitě někdo odpoví, říkám si.
Šestý kilometr mám za 4:19 a sedmý těsně pod 4:17. Pak vbíháme na Karlův most. Divácká kulisa je tu skvělá, ale Karlův most se opravuje, a tak se to i tady na chvíli ucpe. Jen na chvíli, jenže i tak skoro zastavím. Navíc ten písek, co se tu povaluje, docela klouže (alespoň tu "písečnou bouři", co tu zažil vedoucí závodník, nemáme).
Cedule s číslem osm je nejspíš o kousek dál, abychom jí nenabrali v zatáčce za Karlovým mostem. Čas 4:34 (i s tím krátkým zastavením) by tomu napovídal. Zkouším mírně zrychlit. Běžíme na obrátku po Smetanově nábřeží. Trochu mi to připomíná běh po Strakonické, který mě vždycky děsně nebaví. Asi proto mi to až k obrátce nějak neběží. Když se ale otočíme, začínám mi to docela šlapat. Blíží se Pařížská, říkám si. Předbíhám další řádku běžců. Ještě než doběhnu k devátému kilometru zůstává za mnou i Hurley. Na devítce jsem za 4:05 a už se skutečně blížím k Pařížské.
Vběhnu do ní a protahuju krok. Jenže když ona je neuvěřitelně dlouhá. Někde v dálce svítí malé světýlko nad finišerskou bránou. Zvýšení frekvence ještě chvíli pozdržím. Pak vedle mě někdo začne dupat. Pootočím hlavu a vidím kohosi v modrém. Předčasný finiš, říkám si v duchu a ještě chvíli zůstávám v klidu. Modrý si udělá asi desetimetrový náskok a pak zrychluju já. Uvědomuju si, že by možná šla dohnat i ta ztráta na hodinovkové tempo. Dotahuju se na modrého. Chvíli se mě drží a předbíháme dalších pět šest borců. Pak už zůstává za mnou a já si šoupnu ještě dalších pět kousků, než se malé světýlko změní v obrovskou šajnlampu. :)
V cíli jsem za 42:42 (real time). Je to ono kýžené hodinovkové tempo (dokonce 4:16,2/km), ovšem nevím, jestli takovým fartlekem zvládnu na začátku října celou hodinu. :) Radost mi udělal, alespoň pěkný negative split (21:29; 21:13).
Jak jsem napsal výše, organizace se výrazně zlepšila. Běh noční Prahou má něco do sebe. Jde o řekněme trochu tajuplnou atmosféru nočního velkoměsta, snoubící se s celkem bouřlivou kulisou tvořenou svorně diváky, dobrovolníky a turisty. Ovšem řazení ke startu je hodně nevychytané a výsledný dojem rozhodně neumocňuje.
koyama

5 komentářů:

  1. Běh noční Prahou sice má něco do sebe, ale zaběhnout tam dobrý čas je s naší výkonností v tom davu skoro zázrak. Takže vlastně gratuluji:-)

    OdpovědětVymazat
  2. já měl úplně vykoukané oči, ale bohužel jsem tě nikde nezahlédnul, chtěl jsem ti pořídit foto, přišel jsem se po maratonu zregenerovat, ale u trati byla celkem slušná zima a tak jsem chvílemi běžcům záviděl, tvůj výkon je pěkný, na to že jsi strávil celý den se synáčkem na maratonu

    OdpovědětVymazat
  3. ->3COP: Neviděls mě? Nejspíš jsem kolem Tebe prolétl jako blesk. :o)Každopádně, přijít mrznout k trati po maratónu, to před Tebou klobouk dolů. Vím, jak se to nelíbilo Dáše.

    OdpovědětVymazat
  4. Hmm moc pěkné, nádherný slalom a čas také moc pěkný. To bude osobák při hodinovce ne?

    OdpovědětVymazat
  5. ->Aldaman: Moc doufám. A hlavně doufám, že bude začínat čtrnáctkou.

    OdpovědětVymazat