čtvrtek 30. července 2009

Zátopkův zlatý maratón: Horký Plzeňský II

Pylová alergie a astma. Ještě stále je to můj problém číslo 1. Rozhodují o tom, zda vůbec poběžím a případně jak poběžím. Poslední běh (11600 m) ve čtvrtek. Další dny se šetřím, jak se dá. V neděli se rozhoduji, že v pondělí na maratón do Plzně pojedu. Večer zabedním byt, aby průvan neroznášel po bytě pyl či spóry plísní. Přesto ráno v 6:00 hod. sípu a musím si fouknout. Jirka odchází před 9:00 hod. na rehabilitace, já s Matouškem posnídáme a připravujeme se na výlet do Plzně. Bude vedro, chystám si oddílové tílko. Jirka mě pošťuchuje, že to bude ostuda dát v oddílovém dresu maratón za 5 hodin. V Plzni jsme poprvé navštívili Dinopark a s Matouškem poprvé i zoologickou zahradu. V restauraci v ZOO jsem poobědvala těstoviny s kečupem a sýrem. Ideální jídlo pro maratónce, to se jen tak v restauracích nevidí. Poté jsme se přemístili k místu závodu.
Tak nějak to opět vyšlo, že jsem se na start dostala dost na poslední chvíli. Start byl v 15:30,  já se prezentovala cca půl hodiny před tím. Stejně bych se ale nijak zvlášť nerozebíhala. Hlavně pořádně fouknout Ventolin, uložit si ho na občerstvovačku, abych ho měla každé kolo po ruce - Jeden Ventolin už jsme tam s Jirkou viděli. Zapomněla jsem si hodinky a tak jsem si říkala, že musím rozebíhat velmi opatrně. 2,5 km okruh jsem uvítala, protože mám tak vlastní občerstvení k dispozici každou chvíli. Při prezentaci jsem dostala startovní číslo 100 - že by šťastné? Běží se 16 velkých kol a potom 1 zkrácený okruh 2195 m. Čas nám měří čipy. Na startu 71 maratónců a několik běžců, kteří si zaběhnou 10 km. Po odstartování se dav rozebíhá a já myslím jen na jediné, abych běžela dost pomalu a neuhnala si záchvat. Celkem blízko před sebou vidím Martinu Němečkovou, říkám si, jestli bych neměla zpomalit, ona obvykle rozebíhá maratóny celkem rychle. Při probíhání místem startu a cíle nešlo přehlédnout světelnou tabuli s časomírou - bohužel tam nebyly čísla běžců a počet uběhnutých kol, ale aspoň tam byl čas uběhnutý od startu. První kolo jsem měla pod 15 minut. To by znamenalo 16 okruhů, tj. 40 km, za 4:00 hod. + malý okruh + nějaké to vytvrdnutí a mohlo by to být celé i kolem 4:30 hod. Tempo jsem vyhodnotila tedy jako akorát. Vedro ale bylo příšerné. V každém dalším kole jsem si brala houbičku a mačkala si jí na hlavu a pořád si otírala obličej - nos i pusu, abych nebyla tak vysušená. Vodu do žaludku jsem v každém kole nesnesla. Tempo jsem držela pořád něco pod 16 min. A protože jsem neběžela nijak na doraz, pěkně jsem si prohlížela běžce okolo. Co taky jiného dělat na tak krátkém okruhu, že? Na "naší" dvojici Honza Sokol - Míra Švehla, byl pěkný pohled, kluci v dresech, šortkách a kšiltovkách jak dvojčata, nejen vypadali, ale dlouho i spolu běželi.
A uběhla hodina a někteří maratónci už kvůli vedru vypadali, jakoby to měli celé za sebou. A uběhla druhá hodina a někteří už to zabalili a byli i tací, kteří už chodili. A tak se mi kupodivu dařilo se propracovávat od posledních míst trošku dopředu. Za 9. okruhem jsem si foukla, zdálo se mi, že se mi dýchá tak nějak povrchně a nehodlala jsem čekat, až se mi záchvat rozjede jako při závodě na Klínovec. Běžela jsem  kousek před Martinou, náročný TMMTR o minulém víkendu byl na jejím projevu znatelný. Taky jsem zaslechla, jak si Jaroslav Bohdal postěžoval spoluběžci, že ho trápí pylová alergie a astma. No, tak nejsem v poli sama. Tentokrát to určitě za 3 hoďky nedá. (Ale 3:19 hod. je super :)
Přemítám, jestli to vydržím. Jako jídlo jsem do sebe dostala půlku kolečka jedné sušenky. Žaludek nic moc, ale hlad nemám, ani energie mi nechybí. Samozřejmě jsem ráda, že nejsem poslední. Takže já, narozdíl od jiných, vítám pomalejší běžce.
Vítězem je Mulugeta Serbessa za 2:30:57 hod., což je v tomto vedru veleúctyhodný výkon. Na třetím místě běží Honza Sokol, který se již odpoutal od svého dvojčete Míry a běží si pro pěkný čas a skvělé umístění. Akorát se nesmí nechat zmást komentátorem, který mu říká, že už je v cíli a Honzovi přitom chybí ještě kolo. Naštěstí komentátora neposlechl, to by asi o třetí místo přišel. Běželi jsme s čipy a přitom nám nic (žádná tabule) a nikdo nehlásil, kdy máme svých 16 kol a máme běžet už jen krátké. To považuji za velké mínus, ne-li dokonce za průšvih. Ale vypadalo to, že i samotný organizátor Vlasta Šroubek, který maratón rovněž běžel, okusil absenci této základní informace, tak snad příště bude nějaké vylepšení.
Po uběhnutí 12.kola už vím, že to dneska zaběhnu a bude to dobré. Náladu mi zvyšuje i fakt, že jsem nijak výrazně nezpomalila jen cca 1 min./kolo, dobří běžci už jsou v cíli a ti co jsou na trati, v tempu výrazně polevují a viditelně trpí. Mně se daří běžet celkem lehce. To je moje chvíle, připadám si jak hvězda. :) Tak abych rychle nevyhasla, dávám si Enduro-snack, gel je to jediné, co žaludek snese. A odpočítávám. Posledních 7 kilometrů, to už je přece jak nic. Kvůli tomu se mi normálně nevyplatí ani vybíhat z domu. Už abych byla v cíli! Při průběhu do posledního malého kola si říkám, že bych to pod 4:30 hod. mohla stihnout. Ale na finiš sílu nemám, s blížícím se cílem polevuji v tempu. Když se dostanu na malý kopeček, z kterého je to cca 100 m dolů do cíle, vidím, že pod 4:30 to nebude a že mi běží naproti Matoušek. Chytnu ho tedy za ruku a doběhneme spolu s úsměvem do cíle.
V cíli dostávám pěknou medaili, tašku s prima ručníkem. Jsem velmi spokojená. Při vyhlášení se na mě také dostane, jsem třetí na Mistrovství Plzeňského a Karlovarského kraje a taky první ve své věkové kategorii (neptejte se z kolika:). Dostala jsem bronzovou medaili a za umístění ve věkové kategorii Gelactiv. Když mi ho Vlasta předával, zdálo se, že je trošku v rozpacích, ale já měla radost, to rozhodně při běhání ultra užiju.
Jsem ráda, že mám celkem blízko další maratón (nejbližší máme v Jirkově, pak v Plasích). Tak doufám, že se zase organizace v dalším ročníku trošku vylepší. Počítat 17 okruhů ve vedru, pokud nemáte stopky s mezičasy, je fakt náročné.
Jsem 45. z 61 doběhnuvších. Obvykle je za mnou tak 10% startovního pole. To je jednoznačný úspěch. Evidentně jsem se lépe vyrovnala s vedrem než řada závodníků. Je to ale především tím, že jsem neměla žádné ambice, jen jsem chtěla dokončit bez astmatického záchvatu. Po protrpěném běhu Perštejn - Klínovec jsem si chtěla normálně zaběhnout.
Čas 4:30:38 hod. (loni taktéž ve vedru 4:42:04 hod.)
Ještě bych chtěla zmínit jeden pozoruhodný výkon. 3:03 hod. Tomáš Ulma. Samo o sobě to není u Tomáše nic výjimečného, ale on tento maratón běžel 9 dní po ironmanských distancích na Slovakmanu!
lady koyama

2 komentáře:

  1. Podle Tvého komentáře to bylo jako takové letní proběhnutí ;-) Ja už druhým rokem ukončil zátopkův týden po 5ce a nenašel jsem ani trochu odvahu ať jen přemýšlet o rozšíření i o 3ti etapu. Blahopřeji a musím říct, že článek mně přece jen k přemýšlení o roce 2010 přivedl ;-)milans

    OdpovědětVymazat
  2. Milane ono to bylo sakra letní proběhnutí :o), alespoň tak, jak jsem mohl já závodníky sledovat. Dáša už tu někde psala, že letos chtěla absolvovat celý seriál, protože jí přijde jako svým způsobem drsňárna. Bohužel, nebyla schopna se dopravit do Domažlic a na rovinu, i kdyby byla, nevím zda by to s rozjetým astmatem zvládla. Když, tak nejspíš prachbídně. I mně přijde nápad na Zátopkův týden jako zajímavý, jen si nejsem jistý, jestli tomuhle seriálu prospívá otrocky lpět na přesných datech a časech startů. Podle mě by bylo daleko lepší to, s čím přišel jeden kamarád, a to uspořádat závody volně okolo helsinských dat. Například vždy v sobotu desítku, ve středu pětku a v sobotu maratón. A hlavně maratón pak přesunout na ranní (dopolední) čas. Na čem jsme se totiž s Dášou shodli je, že letošní trasa maratónu by při lepším klimatu byla opravdu rychlá. Je tu možnost mít každou chvíli své vlastní občerstvení a kvalitní servis. Navíc pořadatelé mysleli i na takovou drobnost, jakou je otočka, kterou zmírnili spíše v prudší zatáčku než klasickou točku. Jejda! To jsem se rozkecal. :o)

    OdpovědětVymazat