středa 30. prosince 2009

Koyama is back

Ano je to tak...i když ne docela.
Koyama ještě neskáče přes kaluže (spíš po nich momentálně bruslí), nemá kondici  (ani ty jarní výkony nešly nazvat formou) jako v první polovině roku a už vůbec se jeho forma nepřibližuje letům nejlepším. Ale  BĚHÁ. A ten přítomný čas je opravdu na místě.
Nemám za sebou jeden výběh, ale po dnešku už běhů pět. Pravda, zatím je to spíše přemáhání. Žádné endorfiny, žádné libé pocity. Pouhopouhé překonávání sebe sama. Před každým "tréninkem" nekonečné přemlouvání. Už od prvního asi nejtěžšího běhu. Ten pro jistotu (asi aby to opravdu nebylo jednoduché) proběhl při -15°C. A ještě mě na něj Matouš vyslal s povzbuzující větou: "Stejně Tě bude bolet achilovka." No neměli byste z tak přejícího děcka radost?
Musím to však zaklepat (ťuky ťuk), ale achilovka zatím nebolí. Horší je to s kotníkem nebo spíš s jeho okolím. To mne trápí už řadu let, ale vždy po třítýdenní až měsíční pauze jsem o něm asi tak tři měsíce nevěděl. Teď mám za sebou pauzu téměř sedmiměsíční a kotník se ozval už při prvním čtyřkilometrovém běhu (a občas se k němu přidruží i ten druhý). Já ale doufám, že se to zlepší s nějakým tím úbytkem váhy. Toho zbytečného špeku, co s sebou musím vláčet. Zajímavé, že tak kvalitní potravina, jakou čokoláda bezesporu je (serotoniny jsou prostě bez běhání potřeba :), se promění v prachsprostý plovací kruh, který je navíc v bazénu absolutně k ničemu. Vážně. Nekecám! Mně neroste břicho jen vepředu, ale i na zádech!  Manželka to lakonicky shrnula: "Z táty bude jablíčko." A to tedy ne! Já vím, jablíčka bývají k nakousnutí, ale já se nehodlám po běžeckých tratích kutálet.
I když ono by to kutálení právě v tuto chvíli bylo zaručeně rychlejší. Po svých běžeckých trasách se ploužím sotva rychlostí 6:00/km (časy si raději neměřím, jen kouknu na hodiny když odcházím a když dorazím domů) a když jsem si v neděli dal něco svižnějšího, sotva se to blížilo k 5:30. A to se po těch šesti kilometrech nausea hlásila velmi usilovně. Ani se není čemu divit. Od června, kdy jsem přestal běhat, jsem si navlékl takový malý osmikilový batůžek a to už mi tehdy k optimální běžecké váze scházely tři či čtyři kilogramy.
Tudíž si raději ani neplánuji žádné zvláštní cíle. Vím, blíží se čas nekonečného množství předsevzetí, ale mně bude stačit, když budu prostě a jednoduše běhat. Běhat, pokud možno bez zdravotních problémů. A pokud se tohle bude dařit, možná začnu i trénovat. A jestliže začnu trénovat, pak asi jediným mým cílem pro příští rok bude, co nejvíce se přiblížit hranici 40 minut na deset kilometrů. A lhostejno zda to bude 41 nebo 43 minut. Prostě co nejblíže to půjde. Rozhodně mě opustily všechny bláhové myšlenky na uběhnutí maratónu a s největší pravděpodobností nepoběžím v příštím roce ani žádný půlmaratón. Je to zbytečně dlouhé a já nebudu své achilovky pokoušet. Jen ať mi dovolí běhat a zároveň si přitom odpočinou.
Všem nám přeji jen to nejlepší v novém roce a hlavně to zdraví. 
koyama

6 komentářů:

  1. Sláva, další soupeř se blíží na start ! Tak hlavně - vždyť to znáš - spěchej pomalu ! Přeji Ti ať ti achilovky a kotníky spolu se zbytkem těla drží po celý rok 2010 a plovací kruh odhoď - plavat už snad umíš ;-)milans

    OdpovědětVymazat
  2. Hodně štěstí do nového, věřím, že kompletně běžeckého roku!

    OdpovědětVymazat
  3. Vítej zpátky :) 10za40 už se třese :) Hodně štěstí..a hlavně zdraví :)

    OdpovědětVymazat
  4. Držím palce. Já si zatím běhám desítku v poklidných časech kolem 60 minut. Cílem je pro nový rok můj první maratón.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky všem za přání, palce i doporučení.:)Bartondo 10za40 se momentálně třese jenom zimou. Kvůli mé osobě k tomu nemá (a nejspíš ještě dlouho nebude) mít důvod. ;)

    OdpovědětVymazat
  6. koyama : kdesi jsem zaslechl že je třeba mířit vysoko, protože člověk velmi často přestřelí :) Takže vzhůru do tréninku...:)

    OdpovědětVymazat