úterý 2. března 2010

Jsem dobrej

Přesně tak. Musím to říct: Jsem dobrej! Tlustej, ale dobrej.
V sobotu jsem pro jistotu oželel náročný kros u nás v Sokolově, při kterém jsem si loni zhuntoval achilovky, a raději jsem v neděli vyrazil do Kadaně na Běžecký dvojboj, otestovat svoji pomalost. Přestože mě trápily rozvrtané zuby (které mi mimochodem asi dost "pomůžou" v mé snaze shodit nějaké to kilo), troufnul jsem si.
Běžecký dvojboj v Kadani čítal 3000 m a 800 m. Vzhledem k tomu, jak mi to od doby co jsem znovu začal provozovat pohyb, kterým se co nejvíce snažím napodobit běh, nejde, plánoval jsem čas na trojku někde okolo 14,5 minuty. Když to hodně dobře půjde, mohl bys to stlačit pod 14, říkal jsem si.
Přestože jsem organizátorovi říkal, že jsem skoro o deset kilo těžší a o sedmiměsíční pauzu marnější, on mě (nevím proč) "nalosoval" do druhého ze tří dospělých běhů. Se mnou na startu samí dříči a hlavně hubeňouři. Co já tak s nimi asi mám dělat. Rozhodnutí mohlo být jediné: Zkusit se prostě zavěsit za posledního z nich a viset usilovně jako oběšenec. Shodou okolností se jako předposlední běžec vyprofiloval Milan R., hubeňour, co za poslední dva roky na běžeckých tratích poztrácel 16 kilogramů. Tak jsem za něj svých deset kilo nadváhy zahákoval a funíc jako sentinel už po pár desítkách metrů, jsem se snažil nehty udržet. Zuby jsem raději z výše zmíněných důvodů nepoužil. :o)
Na metě prvního kilometru jsme asi za 4:10. Tak to je tedy maso, říkám si. Nějaký vetřelec se ze mě nejspíš tlačí ven a totálně mi blokuje plíce. Pár Kadaňáků si otevřelo okna a jak u vytržení kouká, co to tam venku provádíme. Asi jako moc dobrá reklama na běh nevypadám. Mám pocit, že po smrti možná budu vypadat zdravěji. Na konci druhého okruhu si to vetřelec rozmyslí a uklidí se zpátky někam do útrob. Tak jdu tedy před Milana, abych nebyl jako ten Northug, co ho právě pro to jeho klíštění vůbec nemám rád.
Druhý kilák za cca 4:21, i to je na mě asi přespříliš. Vetřelec už chce zase ven a nejspíš se dole ještě pořádně najed, anebo si s sebou přived bráchu. Brzy opět přepouštím místo Milanovi a zdá se, že v tomhle běhu skončím poslední. Milan si na mě udělal asi pět šest metrů náskok. Přece to ale nevzdáš, zkouším se ještě hecovat. Vždyť do cíle je asi půl kilometru. No být to ještě o nějakou stovku metrů dál, nejspíš pustím Milana k ledu. Takhle se ale vyburcuju k udržení té pětimetrové mezery, vždyť přece v cílové rovince nějaké to bílé svalové vlákno určitě najdu.
Nakonec ztrátu do rovinky udržím a tam skutečně, světe div se, jedno či dvě bílá vlákna dohledám. Pomyslnou cílovou pásku protínám v čase 12:50. Neuvěřitelné! Ještě předevčírem jsem nebyl schopen dostat se pod pět minut na kilometr a teď... Pravda, dost tomuto výkonu pomohl led, který se vytvořil na škvárové dráze kadaňského stadiónu. Díky tomu byl běh přeložen do ulic sídliště a asfalt jednoznačně nahrál lepším výkonům. No a samozřejmě bych se pod 13 nedostal nebýt Milana. Kdyby běžel jen o málo rychleji, nejspíš bych se trojkou protrápil sám daleko vzadu a v cíli se radoval z času pod 14 minut.
Nastává krátká, asi 20 - 25 minut trvající pauza, ve které mě i přes drobné poklusávání tuhnou stehna. Pak už stojíme na startu osmistovky. Když je odstartováno, vyrazím stejně jako téměř všichni ostatní zběsile vpřed. Už po pár desítkách metrů ale zjišťuju, že tohle tedy nepůjde. Nějak po té sedmiměsíční běžecké pauze nejsem schopen po delší dobu fungovat v anaerobním režimu. Tak se tam snažím vlát za zhruba šestičlennou skupinou. Nějak se mi podaří dovlát to až do cílové rovinky, ale v té už nejsem schopný předvést vůbec nic. Dvě bílá svalová vlákna už jsem použil ve finiši trojky a pokud ještě nějaká zbyla, vyplýtval jsem je teď cestou. Za použití posledních zbytků vůle zaříznu, alespoň jednoho ze zmíněné skupinky. Hned za cílem se cítím jako Sáblíková po dojetí pětky. Klusat nemůžu, chodit nemůžu, sundat boty si nemůžu. Manželka ovšem není trenér Novák a sundat mi je nechce, takže musím ještě jednou dnes zmobilizovat vůli. :o)
Čas 2:51 na půlku tedy není z říše snů (kde jsou ty časy, kdy jsem půlku dával v tréninku okolo 2:30), ale na druhou stranu ještě před týdnem jsem si ani nedokázal představit, že zvládnu jakkoliv dlouhou trať v tempu pod 4 minuty na kilometr. Takže z Kadaně odjíždím nadmíru spokojen. Teď už jen tempo té trojky protáhnout o sedm kilometrů. Nebo té osmistovky o 9200 metrů? ;)
koyama

5 komentářů: