PRD

aneb Pražská Relativní Desítka

Mohlo by se zdát, že když jsem tento závod už kdysi běžel, zhroutí se můj imaginární dům osobních traťových rekordů v každém letošním startu, vystavěný "jistě na pevných základech". Ale chyba lávky. Tento závod jsem běžel brzy po mém prvním běžeckém zranění a čas 44:40 jsem dnes neviděl jako zcela nepřekonatelnou překážku. Navíc se tady čas přepočítává koeficienty za vypitá piva a na ideální běžeckou váhu sedmdesáti kilogramů. Ne, že bych si troufl při běhu na pivo (už dlouhou dobu si na něj netroufám ani mimo běh), ale při svém prvním startu jsem vážil vychrtlých 75 kg. A při své momentální váze někde okolo osmdesáti kilogramů jsem tušil, že by mohl na traťový rekord stačit i pomalejší čas. Nicméně byl bych blázen, kdybych se opět nepokusil dostat se pod 45 minut. :)

Nejdříve jsme ale na trať vyslali malého koyama-boye. V pár jeho loňských závodech jsme zjistili, že nejspíš po tátovi nebude, protože rychlé stovky mu moc nejdou. Je to takový kochací se typ běžce, strašně ho zajímá, co se děje kolem, a tak jsme ho tentokrát zkusili otestovat na trati dlouhé 300 m. Nějak se mi nepodařilo při startu zmáčknou stopky, a tak jeho čas neznáme. Ovšem to vůbec nevadí. Stejně je nad slunce jasné, že má na víc, protože se dost dlouhou dobu kochal okoloběžícími dívčinami, aby jim v závěru utekl. A výsledek? Ten mluví za vše. Páté místo z dvaceti účastníku jeho kategorie (r.n. 2005-2007). No laťku jsem dostal nastavenu hodně vysoko. :)

Přestože jsem plánoval útok na třičtvrtěhodinovou hranici, rozhodně jsem nechtěl překopnout začátek. Proto jsem se upíchl v zadní části startovního pole, což jak jsem později zjistil, nebyl dobrý tah. Sice jsem nepřepálil, ale dostal jsem se ke druhému extrému. Čas na první třístovce byl téměř o deset vteřin pomalejší, než by bylo potřeba. Přidal jsem trochu v tempu, ale problémem bylo v tom 140-ti hlavém poli protlačit se dopředu, abych mohl tempo držet.

Po první zhruba pětistovce jsem měl čas 2:13 a zbývaly už "jen" čtyři okruhy okolo 2400 metrů. :) Ty jsem tedy promptně  přepočítal na 10:42, plus nějaké to menší zrychlení v závěru.

První kolo se držet tempo docela dobře dařilo, běžel jsem v početné skupině a čas 10:39 byl více než slibný. Bohužel na konci okruhu se začali běžci odpojovat do depa s pípou, a tak jsme postupně zůstali jen ve třech a já navíc běžel v čele této miniskupinky.

To se projevilo na čase druhého okruhu. A to se ještě někdo za mnou v jedné ze dvou dlouhých rovin ozval, že utichl vítr a nefouká proti. V zápětí začal fičet a já se zmohl jen na poznámku proceděnou skrz zuby směrem vzad: "Stozakřik." Čas 10:58 a třičtvrtěhodina se začínala pomalu ztrácet v nedohlednu.

Nevím, jestli jsem v dalším kole své souputníky odpojil nebo zaskočili sami na gáblík, ale ve třetím kole jsem byl najednou sám. Trochu jsem zrychlil, snaže se dotáhnout na skupinku přede mnou. To se mi sice nepodařilo, ale alespoň jsem zrychlil. Nicméně ne dost. 10:46.

Dvacet dva vteřin by se ještě dalo během téměř dvou a půl kilometrů stáhnout, počítal jsem si pro sebe v začátku posledního okruhu. Jenže to by mi muselo zbýt mnohem více sil. Sice jsem předbíhal spoustu běžců, ale ti byli většinou už značně společensky unavení a proběhnutí kolem nich mi vždy připadalo, jakobych právě proběhl skrze hospodské záchody. Mé síly už evidentně na dlouhých 2,5 km zrychlení nestačily. Zbyly jen na zrychlení v posledních čtyřech stech metrech. Na nic víc. V cílové zatáčce a rovince jsem tak ještě přefrčel pár běžců (jednoho přímo na pásce) a čas okruhu 10:28 podtrhl a sečetl celkový výkon na 45:04. Škoda pěti vteřin, ale zlepšení oproti Rožmitálu je to výrazné.

Navíc mě váha (ne)zklamala a mých 80 kg dalo relativní čas 39:26 (oproti 41:42 z před pěti let), takže jsem opět odjížděl s OTR. :) Výsledkově jsem se pochlapil a navázal na našeho mladého, když jsem obsadil 19. místo ze 118 mužů (v relativu jsem skončil 24.)

V neděli jsem pak byl připraven na to, že konečně přidám na hromádku svých letošních výsledků jeden nerekordní, protože na pětce při Chodovské tretře, kam jsem se chystal, mám osobák 19:44, tedy něco momentálně z říše snů. Ovšem asi mám opravdu běhat jen osobáky, protože se ozvala nějaká podkolení šlacha a já nebyl schopen bez bolesti ani chodit, natož abych nazul tretry a vyrazil na tartan. Tak snad to brzy přejde.

Výsledky - děti, muži, ženy.
Fotky.

koyama