úterý 30. listopadu 2010

Tři Kadaně

Do Kadaně se na běžecké tratě vracím rád. Ani ne tak kvůli závodům samotným, které jsou většinou pod taktovkou místní pořadatelské celebrity Čeňka Filingra a tedy mnohdy velice...ehm... (jak to říct kulantně?) nesnadné. Mé návraty sem mají na svědomí z části přátelská atmosféra mezi běžci, z části tajemná krása historického centra města a v neposlední řadě také úchvatné přírodní scenérie Doupovských hor. Nikdy si nenechám ujít možnost udělat si alespoň krátkou procházku městem nebo, to v případě, že mám více času,  si vyšlápnout na Svaťák, Úhošť či Mravenčák. Kdybych si měl vybrat, kde budu žít v Ústeckém kraji, byla by Kadaň jedním ze dvou v úvahu přicházejících míst.
V průběhu listopadu se mi shodou okolností podařilo vrátit se do Kadaně celkem třikrát. Jako první jsem si vybral jednu z nejsnadnějších Filingrovin. (Filingrovinou se rozumí velmi náročné běhy s výrazným převýšením. Pokud obyčejný běžec vnímá trať jako značně vlnitou, jde podle Čeňka o rovinu; pokud běžec nad kopci významně kroutí hlavou a sám sobě spílá, na co se to zase dal, teprve tehdy Čeněk označí trať za vlnitou; a pokud se na trati vyskytují kopce, které běžný smrtelník nemá šanci vyběhnout a i přestože tyto kopce jde, má srdce v krku a tepoměru hrozí kolaps, tak teprve potom Čeněk uzná, že jsou na trati kopce. – pozn. autora) 6.listopadu konaný běh, nazvaný Cyklostezkou podél Ohře.

Kdo by však čekal nějakou selanku stále s Ohří na dosah, hrubě by se mýlil. Kromě několika ne zrovna příjemných hrbů přímo na cyklostezce je potřeba také vyběhnout z údolí řeky Ohře do Suchého dolu a pak zase v Zásadě seběhnout zpátky na cyklostezku. Nicméně je to jeden ze dvou závodů v Zimní Běžeckém Poháru pořádaném Čeňkem, který z mého hlediska lze označit jako vlnitý (tedy vzhledem k poznámce výše vlastně Filing-rovina).

Tenhle závod se mi (na mé momentální poměry) celkem vydařil. Padesát metrů převýšení k Suchému Dolu je tak hrana, co dokážu v nějakém slušném tempu bez tréninkových výběhů kopců, které mě iritují a navíc nepříjemně škádlí mé achilovky, zvládnout.


Podruhé jsem se v Kadani ukázal na Běh 17.listopadu  pořádaný kluky z SKMP Kadaň. Kluci mají (většinou) tratě rozumnější. Tak jsem si přijel zaběhnout nějaký solidní čas na pětku. Bohužel, žádný další z listopadových závodů už mi nevyšel. Tady jsem si tu středně náročnou pětku protrpěl za 22:01. Jediné pozitivum, které jsem z tohohle výkonu schopný vydolovat je pravidelné tempo (1. 2500m 10:58; 2. 2500m 11:03). Byť to pořadatelé nedělají dlouho, závody se povedly, takže cesty do Kadaně jsem nelitoval. (Navíc jsem vyhrál čelenku v tombole. :)


Naposledy jsem si v Kadani střihnul předevčírem Běh kolem kláštera. Tady už na svém výkonu nemůžu pochválit vůbec nic. Ani to rovnoměrné tempo jsem nebyl schopen udržet. Pravda, čtyřokruhová trať s rovnou stovkou schodů v každém z okruhů není nic pro mě. Vytáhnout mých osmdesát kilo na vrchol schodů a následně ještě k vrcholu stoupání u kláštera a zároveň se udržet v běhu nebylo v mých silách. Stehna se vzepřely a ani plíce nebyly takové námaze zrovna nakloněny. Ještěže je konec sezóny. Nejen běžecky budu s nadějí vyhlížet rok se dvěma jedničkami na konci.


koyama





1 komentář:

  1. Kadaň město zaslíbenéKoukám že máš na Kadaň podobné názory jako já. Vždy v uličkách pod náměstím přmýšlíme s Janičkou který barák by jsme zde koupili protože si dovedeme představit že zde budem žít. Je to pěkné město se starou duší. Život v takovém pěkném prostředí utváří i jeho obyvatele a proto je zde i taková fajn běžecká komunita do které se rád vždy vracím.

    OdpovědětVymazat