úterý 2. listopadu 2010

Jaké je to na dně

Nějak se nám v posledních letech nedaří. Loni jsem se domníval, že jsem na dně. Jenže já po tom dně, alespoň chodil. Stručně shrnuto, jen mě bolely achilovky. Letos ovšem Dáša na tom dně doslova leží.
Problémy začala mít už na začátku roku. Udělala se jí cysta a doporučení nenatřásat se vyústilo v přerušení běžeckého tréninku.  Cysta brzy zmizela, a tak byla Dáša schopna se jakžtakž připravit na MS v běhu na 24 hodin. Po něm začala řešit své problémy se žaludkem. Lékařům se moc nelíbily černé zvratky, které žaludek při dlouhých bězích produkoval. Navíc se Dáši žaludeční potíže začaly rozšiřovat i do běžného (nejen běžeckého) života. Postupně utlumovala trénink a když se objevila jako každý rok v červenci, pylová alergie a do toho znovu cysta, ukončila ho úplně.

Gastroskopie naštěstí neprokázala žádný fyzický problém, takže jednoznačně muselo jít o psychiku. Stresu měla Dáša naloženo letos opravdu hodně. V práci to byl jeden těžký úkol za druhým mnohdy s obrovskou zodpovědností. A co si budeme povídat, ani zodpovědnost startu v reprezentačním dresu není stresuprostá. Dva letní týdny dovolené snad napomohly tomu, že se Dáša pokusila některé věci, jak se říká, hodit za hlavu. Ona to sice moc neumí, ale snad se jí to alespoň trochu povedlo.

Na konci prázdnin se vrátila k drobnému poklusávání, ale po polovině září, přišly velké bolesti břicha a nástup do nemocnice. Tentokrát dvě cysty, ovšem poprvé výrazně bolestivé i v klidovém stavu. V Sokolovské nemocnici se však nic nedělo. Dáša tam strávila deset dní, píchali jí injekce (zprvu proti bolesti, pak thiaminové) a "pozorovali" jí. Ultrazvuk doktoři stále odkládali a když nakonec zjistili, že se cysty mírně zmenšily, uvolili se k propuštění domů.

Trénink byl opět tabu, minimálně do doby než se provede další kontrolní ultrazvuk, který by zjistil, že se cysty ještě více zmenšily nebo zcela zmizely. Ten byl naplánován na konec měsíce října. Jenže v Den vzniku samostatného Československého státu (či chcete-li na Šimona a Judu) namísto oslavit svátek Během na Blaťák, vyrážím s Dášou do (tentokrát Karlovarské) nemocnice. Dáša má nesnesitelné bolesti, takže si jí tam opět nechávají.

Dnes je v nemocnici pátý den a její stav se příliš nezlepšil. V neděli byl dokonce zdaleka nejhorší. Naštěstí přístup primáře Nesyby je diametrálně odlišný od přístupu gynekologů Sokolovské nemocnice. Komunikuje, vysvětlí a také nejen pozoruje, ale snaží se i řešit. Proto dnes Dášu čeká laparoskopická operace, při které by se měla zjistit příčina toho, proč ten její vaječník dělá takovéhle problémy a v plánu je samozřejmě i případné odstranění této příčiny. Což tedy v konečném důsledku, může znamenat i tu nejhorší možnou variantu.

Jak jsem se tak s ní dnes (vlastně včera) k večeru loučil, měl jsem pocit, že je smířená s jakýmkoliv zákrokem, hlavně pokud jí zbaví těch bolestí. A alespoň z mého pohledu to tak vypadá, že bolesti, která jí provázejí při ultrabězích jsou jen slabým odvárkem toho, co zakouší teď. Ono to možná tak nevypadá, ale i přes tu na první pohled relativně křehkou a drobnou schránku je u nás, alespoň pokud jde o bolest, tím silnějším Dáša. Já jsem byl vždycky bolestínek a Dáša se s bolestí dokázala vypořádat daleko lépe. Vždycky překypovala energií a to i když měla nějaké zdravotní problémy. V předchozích pěti dnech jsem jí skoro nepoznával. Jakoby z ní někdo vysál sílu beze zbytku.

A mně, ač nejsem věřící v pravém slova smyslu, nezbývá nic jiného než se pomodlit a zkusit jí na dálku poslat nějakou tu energii. Tahle bezmoc mě ničí....

koyama



17 komentářů:

  1. Držím pěsti...a hodně síly a štěstí...

    OdpovědětVymazat
  2. No to je děs, slova mi chybí, protože vím... Moc na ní vzpomínám a držím pěsti, ať se to zase srovná

    OdpovědětVymazat
  3. Veřím, že to bude všechno zase brzo dobré. Budu na vás myslet a držet palce, ať to všechno dobře dopadne. Teď to pro vás oba musí být strašně těžké, ale za nějakou dobu se to vyřeší a všechno bude zase dobré. A pozdravuj, jestli budeš chtít.

    OdpovědětVymazat
  4. Držím palce, ať to všechno dobře dopadne..

    OdpovědětVymazat
  5. Držím palce na rukou i na nohou, aby to dopadlo, co nejlépe. Kdybych měla adresu, naplním balík energií a nadějí a pošlu Vám ho.

    OdpovědětVymazat
  6. Určitě to dobře dopadne!!! Oběma to moc přejem (Sára ani nekráká, jak drží křídla i zobákem).

    OdpovědětVymazat
  7. Ahojte, držím moc palce, aby bylo líp.

    OdpovědětVymazat
  8. Oběma Vám držím palce, ať to všechno dobře dopadne ...

    OdpovědětVymazat
  9. Vsechno ma svuj cas, i hnusny veci.Ale pominou, jen to vydrzet.Vydrzte...

    OdpovědětVymazat
  10. moc držím palce, ať všcehno dobře dopadne a doktoři i Dáša se se všemi těmi špatnými věcmi poperou.

    OdpovědětVymazat
  11. Taky posílám svoji trošku energie a držím palce.

    OdpovědětVymazat
  12. Running Village Metrosexual2. listopadu 2010 19:10

    Odvahy máte oba dost, takže bude všechno OK.Až si uzdravím packu, odběhnu si za vás nějaký ten kilometr, nebo všechny.

    OdpovědětVymazat
  13. Všem díky za podporu. Věřím na pozitivní energii i takhle na dálku. Jen před několika desítkami minut mi dorazila SMS zpráva, že je Dáša po operaci a cítí se líp.

    OdpovědětVymazat
  14. Přeju hodně sil, brzké uzdravení a šikovné doktory s vědomostmi dr. House, ale osobním přístupem dr. Sovy ;)

    OdpovědětVymazat
  15. Bude opět dobře. Jen pozitivně myslet a věřit...

    OdpovědětVymazat
  16. Hmm dlouho jsem tu nebyl a přečtu si tohle. Přeji brzké uzdravení. Věř vše se v dobré obrátí :-).

    OdpovědětVymazat
  17. Chvili jsem se tu neukazala a nestacim se divit... Daso, Jirko - preji hodne sil a Dase brzke uzdraveni. Dita

    OdpovědětVymazat