pátek 18. května 2012

Za pokladem pevnosti Terezín II

....pokračování

Dále míříme ke Komnatě okřídlených klíčů, ale jsme odtamtud z důvodu technických potíží rychle odlifrováni směrem k Prokletému Sisyphovi, kterého jeden z konkurenčních týmů briskně překřtí na prokletého Siphyla. :) Sisyphem se stává Martin a v podsvětí valí svůj obrovský kámen (v tomto případě gymball) chodbou vzhůru, přičemž má objevit cestou šest slov.  Když s obrovským úsilím dovalí kouli na konec chodby, rychle se otáčí a tahá ji za sebou zpět. Neslyší nás, ale tuší, že nemá času nazbyt. Když se objeví v našem zorném poli, vypadá to, že nikoliv Martina gymball, ale gymball Martina valí před sebou a kutálí ho dolů chodbou. Když se Martin celý zadýchaný a potlučený dostane ke stolku organizátorů a má k pěti slovům napsaným na papírkách přidat šesté, které je napsáno v chodbě, ale na stolku neleží, v časovém limitu to nestihne.

Nyní nás čeká Odysseova cesta. Bláznivých obrovských míčů se nezbavíme. Necháváme Martina odpočinout a misi se vydáváme plnit my zbylí. Michal má za úkol vyběhnout postupně se třemi gymbaly po schodech na val a naházet je do koše, který obsluhuji já s Petrou. Náš nezdar ve všech třech pokusech jsme připsali hlavně na vrub větru, který nutil Michala házet větší silou, než bylo k chycení míče vhodně, ale po zhlédnutí některých fotografií musím zodpovědně prohlásit, že chyba byla i dole v chytačích. Zatlouct volnou rukou míč odrážející se od obruby do koše nás vůbec nenapadlo.

Gordický uzel čeká opět na Martina. První část úkolu plní bleskově. Matku z dlouhé tyče se závitem, která drží krumpáč k přeseknutí uzlu, vytočí s neuvěřitelnou rychlostí a lehkostí. Je to grif, kterým by se v pravěku mohl živit. Klidně by mohl obcházet jednotlivé vesnice a pomocí tyče a troudu jeskyni od jeskyně, chýši od chýše zapalovat oheň za úplatu. Zprvu se zdá, že i druhou část úkolu splnil Martin velmi rychle. Ovšem přepůlení provazu podél není Martinovi uznáno. Prý musí být napříč& Martin se do toho pouští opět s vervou, ale ve zbylém čase se mu krumpáčem povede jen rozštípat organizátorům na třísky prkénko k podložení přesekávaného provazu. Začíná to být žalostné a pomalu nás dohání heslo: První vyhrání, z kapsy vyhání. Už čtvrtý úkol bez úspěchu.

Jdeme do Dantova pekla. Michal si vyhrnuje rukávy, aniž by organizátoři ještě nadzvedli látku, pod kterou čeká překvapení.  A potom nám ho ukazují. Pět sklenic, do kterých je nutno postupně zanořit ruce a na dně každé pohmatem zjistit číslici. Postupně mezi myši, moučné červy, potemníky (či, co to bylo všechno za brouky), kobylky a na závěr do kyblíku plného masa a vnitřností. To jediné se mi již od prvního nadechnutí v pekle hnusí. Michal všechny čísla nahmatá, ale pod tlakem má chvíli problémy je mezi sebou vynásobit. Už už se mu chystám napovědět, i když vím, že se to nesmí, když na poslední chvíli Michal vyřkne tu správnou cifru. Dostáváme první indicii a již radostněji kráčíme k další misi. K Minotaurovu labyrintu.

Tato mise připadá na mne. Těší mě, že začátkem úkolu, alespoň podle vysvětlení organizátora, bude má oblíbená disciplína, běh. Skoro si z kapsy vyndávám hřejivou masážní emulzi, abych si promasíroval svaly nohou. :) Poběžíš tady za roh, doběhneš k lávce, dotkneš se jí a doběhneš nazpět. Já mezitím kolegovi vysvětlím, co vás čeká dál. Představuji si, jak do toho několikasetmetrového běhu dám všechno. Jsem odstartován, vyrážím spurtem, zahýbám za roh a v tom&stojím na lávce. Chvíli přemýšlím, jestli není dál ještě nějaká, ale pak se otáčím a běžím zpátky. Martin už drží v ruce kovovou kuličku a i s ní běžíme do chodby, kde na nás čeká, resp. na onu kuličku, dřevěný labyrint. Chytíme labyrint do rukou a až na jedno místo, kde se na chvíli zadrhneme, jím kuličku proženeme solidní rychlostí. Za chvíli jsme opět na startu u přesýpacích hodin a můžeme se podívat na druhou indicii.
Posledním členem, který ještě nemá splněné tři mise je Petra. Misí poslední je vynechaná Komnata okřídlených klíčů. S celkem šesti klíči po jednom vyskákat z okna pevnosti, odemknout tři zámky a pak vtáhnout škvírou dovnitř provaz s indicií. Petra začíná bleskově. V tomhle tempu by hravě zvládla vyzkoušet všech šest klíčů. Navíc první dva do zámků pasují. Po třetím klíči - prvním, který nepasoval -  je už vidět na Petře únava a má problémy vytáhnout se nazpět oknem dovnitř. Drží se ale statečně a čtvrtým klíčem odemyká poslední zámek a brzy máme další indicii.

Přesouváme se směrem k Pokladnici a spekulujeme nad heslem, které nám otevře cestu k pokladu. Napadá nás dost možností, ale nakonec se asi nejpravděpodobnější jeví heslo slunce, které navrhuju. Přeci jen brýle s vymáčklými skly mi byly od začátku podezřelé. Šlo zaručeně o brýle sluneční, k tomu lze přidat hodiny a už nepasují jen dvě slepené kostky, jež spolu s každé strany ukazují sedmičku. Ty nám prostě do hesla nezapadají. Obětujeme tedy jednoho člena, abychom získali další nápovědu. Tou jsou slunečnicová semínka a vše je jasné.

A je tu finále. Tým Ad Mortem Festinamus jde vyloupit pokladnici. Nažhavte se tou správnou hudbou. :) Nejprve nám již známým heslem otevřít kryptex, ve kterém je uložený klíč k pokladnici. Původně jsem myslel, že Martinovi, který otevírání dostal na starost, pomůžu natočit alespoň poslední dvě písmena hesla, ale víc jsem překážel, než pomáhal. Jakmile jsem dal ruce od kryptexu pryč, měl ho Martin otevřený. Kupodivu se mi ani netřásly ruce, když jsem odemykal zámek. Většinou mám s odemykáním čehokoliv pod stresem problémy. A dál už jsme jeli jak stroje. Petra byla jako velkorypadlo. Její útlé ruce byly pro úzké otvory bedny s dřevěnými kolečky jako dělané. My s Martinem jsme pak byli jako Dampry, které ten náklad odvážely. Vynosili jsme skvělých 4860 gramů dřevěných mincí a zvítězili ve svém dvanáctičlenném turnusu. Celkově jsme pak obsadili jen těsně (o 30 g, tedy o pouhých 6 mincí) čtvrté místo z 36 týmů.

Video, kde můžete shlédnout, jak vypadaly jednotlivé mise.

koyama

1 komentář:

  1. Tak gratuluji ke svelemu umisteni. Nejhorsi by pro me bylo asi to nahmatavani cislic ve vsemmoznem :-)

    OdpovědětVymazat