čtvrtek 1. listopadu 2007

Dvacítka dotazů zodpovězených z Marsu

Tenhle sportovní dotazník přivedl na svět Niktomuž na svém běžeckém blogu. Našel se i názor, že by z něj mohla být skvělá řetězovka, za kterou by se nebylo nutno stydět, ale jediný článek řetězu připojil zatím Forest. Takže jestli z tohoto dotazníku má opravdu vzniknout řetězovka, je potřeba přidat další články... Tak já jeden přidávám.
otazníkNejoblíbenější sportovci: Michael Milon, Emil Zátopek, Hicham El Guerrouj a můj děda (skočil 330cm o tyči v době, kdy se skákalo ještě do hromady písku nebo pilin, ale odkaz na video nemám :o).

otazníkNejméně oblíbení sportovci: Mike Tyson, Tomáš Řepka.


otazníkNejvětší sportovní úspěchy: 2.kyu v JKA karate, desítka za 38:52, tři dokončené desetiboje (relativně :o) ve zdraví.


otazníkNejvětší sportovní zklamání: Kvůli problémům se zády jsem to nedotáhl v karate na 1.dan.


otazníkNejvětší sportovní zážitky (na vlastní oči): Budo Gala 1992 - Bratislava, MS a ME v běhu na 24 hodin Wörschach.


otazníkNejvětší sportovní zážitek (v TV): Nemůžu se rozhodnout, jestli MS v atletice Helsinky 1983 (Kratochvílová, Kocembová a spol.), ZOH 1984 Sarajevo (Jeriová, Paulů a spol), ZOH 1998 Nagano (hokejisti) nebo ZOH Turín 2006 (Neumannová, ale hlavně nezapomenutelní komentátoři).

otazníkNejoblíbenější televizní pořad o sportu: Adnatura - Eurosport.


otazníkNejoblíbenější sportovní časopisy: Budo journal (v 90.letech), Svět běžců, Maratón na vlastní nohy ;o).


otazníkNejoblíbenější filmy o sportu: Prefontaine (Zázračný běžec), Bloodsport (kýč, ale mně se líbí).


otazníkNejoblíbenější píseň o sportu: Běžci dlouhých tratí (Rangers).
otazníkPrvní knížka o sportu: Klabzubova jedenáctka (E.Bass).


otazníkPoslední (zatím) knížka o sportu: Gallowayova kniha o běhání.


otazníkNejcennější sportovní artefakty: podpisy Emila a Dany Zátopkových na jedné pohlednici, ale vzdálené od sebe 34 let. Program Budo Gala 1992 podepsaný (nejen) Jeanem Frenettem.

otazníkNejtěžší sportovní zranění: zlomený nos z prvního kumite, utržená šlacha na palci pravé ruky z tréninku karate.


otazníkNejvětší sportovní omyl: předpoklad, že když mi jde většina sportů slušně na první pokus, bude to tak i s plaváním.


otazníkNejvětší sportovní hřích: že jsem se běžeckých závodů začal zúčastňovat až tak pozdě.


otazníkNejbizarnější sportovní zážitek: asi když jsem si dal svůj první orienťák v dospělosti v místě svého bydliště, vybral si nejkratší trasu 60-ti letých pánů a díky znalosti místních terénů doběhl do cíle v nejrychlejším čase - bylo to fakt divný. Asi ještě divnější než, když mě jeden z českých reprezentantů při kumite vypráskal během sedmi vteřin.

otazníkNejvětší sportovní sny (kdysi): 1.dan, desítka pod čtyřicet a vyzkoušet ledacos nového.


otazníkNejvětší sportovní sny (dnes): vrátit se na časy zaběhnuté v roce 2004 a vyzkoušet ledacos nového.


otazníkNejvětší sportovní sny (v budoucnu): uběhnout za hodinu 15km (nebo 15km pod hodinu :o); půlmaratón pod devadesát minut, maratón pod 200 minut, dokončit Ironmana a vyzkoušet ledacos nového.
koyama

13 komentářů:

  1. Zlomený nos nepovažuji za zranění. To je talisman pro štěstí:-) Nejlépe to funguje po několikanásobném zlomení:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Aha. Takže, když mi to křivě srostlo a doktorka nabízela další zlomení (kvůli narovnání), měl jsem vlastně souhlasit? Proto mi občas trochu toho štěstíčka chybí. :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Hmm zlomený nos? Já naštěstí zlomený nikdy neměl ale známej měl a když slyšel o nějakým rovnání utekl z ordinace, že to nepotřebuje :-).Cílé jsou to reálné pro takového mladíka jako jsi ty, máš na to času dost :-).

    OdpovědětVymazat
  4. Aldaman: Tak nějak jsem reagoval taky. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, měl:-) Já mám skóre zlomené 2x, operace (nejen narovnání) 1x. Zatím:-)

    OdpovědětVymazat
  6. vl001: Z basketbalu? Strašně nebezpečný sport. :o) Ono to mé druhé zranění je totiž taky z basketu - z karatistického, zcela bez pravidel. ;o)

    OdpovědětVymazat
  7. Vidíte a já za dobu co hraji fotbal cca 17 let ani jendou zlomený nos. Jen dvě zlomeniny ruky jednou kůstka v dlani pod malíčkemm, a pak loketní kost (ulna).A jednou se mi opdařilo protihráči nos zlomit. Samozřejmě ne úmyslně!! Bojovali sme o balon a on se do toho připletl a já ho neviděl a chtěl jsme se rychle otočit a on naběhl rovno na loket. jen jsem cítil jak mu křuplo v nose a všeude krev. Měl ho prý skoro do pravého úhlu. Teď když si na to vzpomenu, jak jsem cítil uhnutí jeho nosu pod mým loktem mi nahání husí kůži.

    OdpovědětVymazat
  8. Aldaman: To já zase, kromě toho nosu, neměl zlomeného nic.(klepy, klep) 12 let jsem sice chodil z tréninku karate otlučený jako píšťalička, ale vesměs to byly jen zhmožděniny apod.

    OdpovědětVymazat
  9. Poprvé jsem měl nos zlomený jako dítě, spadl jsem na schodech. To jsem ještě basket nehrál. Podruhé to bylo až poté, co jsem s basketem přestal. Omylem jsem narazil na cizí pěst:-) Uznávám, že můj pohyb nebyl zcela vhodný, ale když to byl tak vyspělý kickboxer, mohl svůj pohyb zastavit, ne? Když už měl tak rychlé ruce:-)

    OdpovědětVymazat
  10. To víš, kickboxeři nejsou naučeni údery zastavovat. Na rozdíl od nás karatistů. :o) O to větší problémy pak máme při skutečné bitce na ulici.

    OdpovědětVymazat
  11. A to já žádné problémy nemám...:-)

    OdpovědětVymazat