úterý 20. listopadu 2007

Konečná

Tak jsem skončil...
Tedy ne úplně, ale úplně teď běh odložím na tři týdny. Mé problémy s holeněmi ukazují na compartment syndrom, proto potřebují přestávku. Stejně tak jsem pro letošek skončil se závody. I když... Třeba se najde nějaký, který si v prosinci tréninkově střihnu. Rozhodně ovšem pro letošek skončily závody Ligy běžců regionu KV+So. Ale o tom někdy v dalším článku. Teď se budu věnovat závěrečnému závodu této Ligy, Karlovarskému krosu.

V pátek 16.11. by se nejspíš běželo lépe. Celý den bylo pod nulou a trať by v ten den byla pevnější a rychlejší. V sobotu se ovšem mírně oteplilo a povrch doznal výrazných změn. Podotknu jen, že ne k lepšímu. Start v jedenáct hodin nás všechny odsoudil do rolí kaček blátotlaček.

Něco přes dva kilometry dlouhý okruh, který se běží třikrát, zahajuje asi osm set metrů dlouhé stoupání. Než si ho ale vyběhneme, dám vám jednu hádanku. Co dostanete, když smícháte sníh, hlínu, nějaké to listí a k tomu trochu vody? Správná odpověď zní: povrch trati Karlovarského krosu. :o)

Pokračujme ale do kopce. Běží se mi docela dobře. Pohybuju se v slušně velké skupině běžců, jen mě malinko děsí, že to jsou běžci, s kterými jsem naposledy běhal v říjnu. Nemám pocit, že bych přepálil, ale mé pocity mě v poslední době dost klamou. V půli kopce mě předbíhá Martin Mikeš, bývalý elitní český duatlet, dnes běží za Triatlet, tudíž je nasazen "na mě", aby mi ubral další z potřebných bodů do bodování týmu. Nevím, jestli mě má štvát to, že přijdu o další bod nebo těšit, že na mne bylo nasazeno takové eso. ;o)

Po výběhu nahoru následuje otočka téměř o 180°. Tady na mýtině, která trochu připomíná severskou tundru, můžu přes oči zaslzené vinou studeného větru odhadovat, kdo ještě vybíhá kopec za mnou. Kopec se pomalu překlápí na druhou stranu a my začínáme sbíhat zpátky k prostoru startu a cíle. Voda, bahno, sem tam sníh. Kopec se naklopí ještě víc. Tančit v krosovkách mezi listím a šutry tohoto seběhu rozhodně není nic příjemného. Natož se pokoušet o totéž v tretrách. To poznal i Vláďa Sýkora. Naštěstí si jeho škobrtnutí vyžádalo jen pár nepublikovatelných výrazů. Na konci prudkého seběhu následuje skorovracečka a pokračování blátivého sešupu. Pak už jen diagonální přeběh zasněženého fotbalového hřiště a už je tu cílový transparent, který říká: "...a stoupej znovu!"

Dáša běží první okruh před Ivetou Vyšínovou, která ovšem dopředu avizovala svůj plán rozebíhat pomaleji, a pomalu se přibližuje Martině Čmolíkové, dalšímu členu Triatletu nasazeného do závodu s cílem naší bodové újmy.

Do druhého kola ještě vbíhám obklopen početným běžeckým polem. Jenže kopec náhrdelník naší skupiny přetrhne a postupně vyvléká jednotlivé korálky. Já jsem vyvlečen téměř nejdál od šňůrky. Jak se povrch trati rozšlapáváním desítek nohou zhoršuje, zvýrazňují se i rozdíly v kondičce teď již bývalé skupiny běžců. Nahoře na mýtině se ale můžu podívat, že za mnou teprve stoupá Jarda Nový, který mě celou sezónu s přehledem porážel. Ten na tom musí být dnes hodně špatně. Mou formou to rozhodně nebude. Můžu také sledovat souboj o druhé místo v kategorii žen do 34 let mezi Terezou Uhlíkovou a Petrou Mikešovou. I když je Petřin návrat k běhu po druhém těhotenství skoro dech beroucí, já musím fandit Tereze, neboť Petra běží za Triatlet (jak jinak) a je to právě ona, která přispívá body do konkurenčního týmu.

V seběhu se zjevuje Jirka Vyšín odněkud z výšin a rychle mizí v dáli. Prostě a jednoduše mě převálcoval. Ostatně převálcovala mě i většina korálků bývalého náhrdelníku, které jsem ještě udržel za svými zády a dokonce i některé, co k našemu náhrdelníku ani nikdy nepatřily.

Ve druhém kole se Dáša dotáhla na intervalově běžící Martinu. Zdálo by se, že jí to musí dodat sebevědomí, jak se říká, vytáhnout jí to nahoru. Opak je ovšem pravdou. Naopak ta ženská, co dělá tak malé kroky, jak byla Dáša Martinou nazvána, byla zdeptána. Když totiž běžíte stabilní tempo a kolem vás se pohybuje někdo, kdo chvíli sprintuje, chvíli jde, drží se za bok a naříká a vy ho pětkrát (vlastně neúspěšně) předběhnete, protože je to někdo, koho je zapotřebí porazit... No nedeptalo by vás to?
Ve třetím kole a tudíž i ve třetím kopci běžím už vyrovnaným tempem. To znamená, že se mi všichni vzdalují. Naštěstí zezadu se přede mne nikdo netlačí. Konečně už jsem na kopci a na řadě je už jen seběh. Zkusím to trochu pustit a docela se přibližuji. Jenže morálka na závěrečný finiš mi schází, zjišťuji, že sesbírat bych mohl pouze pár veteránských korálků. Body by mi to nepřineslo, proto přes zasněžené hřiště jen mírně protahuji krok a dobíhám 6200m dlouhý kros v čase 29:02. Srovnávat s loňským výsledkem raději ani nebudu. Za prvé jsem loni na rozdíl od letoška trénoval a ...za páté měla trať výrazně příznivější povrch. On by mne totiž loňský čas 25:23 klidně mohl vyděsit stejně jako "Vítkovka". :o)

Dáša byla nakonec převálcována (stejně jako já) jedním ze členů rodiny Vyšínů. ;o) A utrhla se jí i sprintchůzenářeksprintující Martina. No, nebudu to zaobalovat. Z žen skončila Dáša poslední.

A jak dopadla celá Liga? Jak by mohla dopadnout, kdybychom bývali udělali něco nebo bychom bývali něco neudělali? To a možná i některé další informace o letošním ročníku Ligy běžců regionu Karlovy Vary a Sokolov se můžete dozvědět z příštího příspěvku.
koyama

12 komentářů:

  1. neboj, bude ještě mnohem hůř.

    OdpovědětVymazat
  2. Blbost. :-) Jen to chce pečlivěji vybírat závody. Raději delší, pomalejší, tam uplatníme léty nabité zkušenosti. Krátké a střední tratě bych přenechal dětem. V takovém krátkém, kopcovitém závodě s tím karlovarským povrchem musely holeně dostat zabrat.

    OdpovědětVymazat
  3. milan:V příští sezóně si hodlám závody více vybírat. Nevím ovšem, jestli budou delší a pomalejší, abych mohl uplatnit své zkušenosti... :o) Budu konečně svobodný, nespoutaný žádnou dlouhodobou soutěží. :o)Holeně se trochu ozývaly, ale protože mezi posledními závody už neběhám, bolest pomalounku ustupuje. Navíc mě při závodech moc netrápí. Asi jak se vyplaví \"litry\" hormonů. V tréninku je to horší, tam jsem nějak hormonůchud.

    OdpovědětVymazat
  4. To Koyama:Přeji ti, aby ti nezněl v hlavě úryvek z Tvé básně:Škoda, že holeněnucen jsem vyléčit,nemohu během sena sněhu vyvenčit.A přeji Ti aby jsi se dostatečně vyléčil a pak vyvenčil :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ->vefis:Díky. Musím se dát rychle do pořádku a začít hodně makat, abych měl šanci s tebou soupeřit. Protože, když jsem viděl tvůj výsledek na Běhu přes Strážiště, tak klobouk dolů.

    OdpovědětVymazat
  6. To Koyama:Na Tebe nemám!! Děkuji za poklonu. Zlepšil jsem se od minulého roku o minutu a půl. Na to, že jsem byl po noční jsem spokojen. Přeji hodně psychických sil při hnusném nic nedělání a léčení.

    OdpovědětVymazat
  7. ->vefis:Ono to tak úplné nicnedělání nebude. Budu chodit 3x týdně do bazénu, abych se na kempu v Chrudimi neutopil. :o)

    OdpovědětVymazat
  8. Taktika a strategie je taky SPORTAhoj Jirko a Dášo,ANO, přiznám se, že již/nebo teprve/ v Klášterci ve mě začala zrát myšlenka, že v soutěži týmů není vše straceno a tak jsem přesvědčil naše mladší členky týmu, přípravky, aby v rámci rozvoje OV vyběhly /jsou to jen žákyně/ na tratě i ženských kategorií. Shodou oklností se jednalo o jedny z nejkratších tratí Ligy a tak jsem tak činil celkem v klidu, Martin běžel neboť slíbil Petře Mikešové/Šípové/, že si letošní KV kros zaběhne. Cílem, a byl bych špatný trenér a stratég, bylo třetí místo. Jak jste i viděli mohlo být vše jinak, Karel Hellmich po týdenních zdravotních potížích neběžel. Ale vypároval nás Petr Szász. A tak potom byl úkol na Martině Čmolíkové, ale také na Denise Pribičinové/startuje za AC Start, ale již téměř rok s námi trénuje, porazit Dášu. To se povedlo a děkuji za třetí místo především jim, ale i vám neb jste závěr podcenili. Ale vlastně o nic nejde a je to jen sport. Já jen v dětech pěstuji týmového ducha. Hlavně zdraví a na Novoročním ahoj. Olda Dvořák.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Oldo. Byl to souboj do posledního dechu. Přiznávám, trochu nás tahle těsná porážka mrzí. Ovšem, jak jsi správně uvedl, je to jen sport. Takže blahopřání Triatletu je na místě. Jen musím říct, že závěr jsme nepodcenili. Petr opravdu nemohl a my na víc, při stávající formě neměli. Spíš jsme to prokaučovali v průběhu sezóny. Což se lze ostatně dočíst z následujícího příspěvku.http://koyamasfamily.blogspot.com.cz/621513-liga-2007.phpJirka

    OdpovědětVymazat
  10. PětimíleJirko,příští rok je 29.3.HERVIS půlmaraton, tak termín Pětimíle bych viděl na 22.3. Čau Olda Dvořák

    OdpovědětVymazat
  11. Re: PětimíleS termínem 22.3. počítáme. Jen doufám, že nebudou na trase nějaké ledové plotny nebo něco podobného.

    OdpovědětVymazat