úterý 6. listopadu 2007

Může být dno ještě hlouběji?

Nevím, po kolikáté už si zase budu stýskat. Nečekal jsem žádné zázraky, ale to co se mi podařilo vykouzlit během sobotního běhu Přes Vítkův vrch, předčilo veškerá má pesimistická očekávání.
Běh Přes Vítkův vrch je celkem náročný závod. Hlavně se jedna z jeho částí běží dost výrazně do kopce a to nemusím, ani když mám nějakou formu.

Startuje se u karlovarského letiště. První kilometr je celkem po rovině, kousek v mírně členitém profilu. Asfaltovou rovinou jsem nevyrazil jako Tupolev. Spíše jako tupý lev. Raději opatrně, zadrženě, nikam se nehnat. Po náběhu do terénu totiž přichází na řadu celkem prudké klesání. Nejprve lesními cestami pokrytými převážně šotolinou, později pak po asfaltce schované pod barevným podzimním listím. Šetřím se v seběhu, i když seběhy jsou momentálně to jediné, co mi jde. Jenže já doufám, že až se na pátém kilometru trať zlomí v prudké stoupání, ušetřené síly mi pomohou, abych 2,5 kilometru s převýšením okolo 240 metrů zdárně zdolal.

Kolem mne se pohybuje čtveřice triatlonistů (mezi nimi i účastník havajského Ironmana Tomáš Báča), kteří pojali tento závod jako tempový trénink. Doufám! Protože jestli to byl regenerační výklus, mé sebevědomí by se zmenšilo do velikosti zrnka rýže.

Dole na pátém kilometru jsem celkem v pohodě v čase okolo 21 minut. Vyberu si špatnou cestu kam odbočit, ale přítomný pořadatel a i Míra D., který běží se mnou, mě včas upozorní. Když ona ale ta chybná odbočka poskytovala daleko lepší vyhlídky v podobě pouze mírného stoupání. :o)

Jakmile cesta přejde opět do terénu a začne stoupat, můj pocit pohody se okamžitě změní do stavu výrazného diskomfortu. Ušetřené síly mi nejspíš někdo zcizil. Postupně se mi ztrácejí všichni čtyři debatující triatlonisti i Míra D. Zezadu mě pomalu dotahuje Iveta V., a když se otočím o dvě stě metrů později, vidím kousek za ní i oddílového kolegu Jirku K. Chvíli s ním jdu, chvíli se snažím běžet, ale když se na "Vítkovce" trať narovná, nejsem schopen se pořádně rozeběhnout a Jirka se mi pomalu ale jistě vzdaluje. Tři kilometry, které čítají výše zmíněné dvouapůlkilometrové stoupání, mi trvají skoro dvacet dva minut.

Běžně dokážu v závěrečných stovkách metrů výrazně zrychlit, dnes už se mi nedaří zmobilizovat síly a i poslední kilometr po rovině běžím téměř pět minut. Celou trať jsem neměl problémy s dechem, ale mé nohy připomínaly betonové sloupky a ve stoupání i poté po rovině se odmítaly rozeběhnout. Po doběhu mě dost bolí svaly. Nejen nohou, ale i rukou. Dechově jsem více než v pořádku. Celý závod jsem nejspíš běžel v aerobním pásmu. Škoda, že jsem nepoužil tepák.

V cíli jsem byl nakonec v čase 50:58. Když se srovnám s Jirkou K., kterému jsem minulý týden ve Slavkově i přes doznívající nachlazení nadělil 3 minuty a dneska jsem naopak od něj dostal přes půl minuty, je ten pád hodně tvrdý. Ale kdybych se srovnával se svými třemi předchozími časy, natloukl bych si ještě víc. Dvakrát jsem tu totiž běžel těsně nad 45 mVítkovka co nevyšlainut (45:21 a 45:08). Je pravdou, že jsem tenkrát vážil 71, resp. 69 kg. Dnes vážím téměř osmdesát a vytáhnout na Vítkův vrch devět kilo navíc je docela fuška. Výkon z mé nejlepší sezóny v roce 2004 se sem skoro zdráhám napsat. Úplně se mi při tom rozklepaly ruce. 42:41. Panebože, takový ústřel! Já se zhoršil o více než 8 minut. Doufám, že za to mohou ty kila navíc, slabost po nemoci a nedostatek tréninku. Doufám, že za mým výrazným zhoršením nic jiného nestojí.

V následující dvou závodech snad své nejhorší časy nezaběhnu. V Ostrově jsem se jednu listopadovou sobotu rozklusával na nedělní maratón a jednou přidali pořadatelé trati jedno kolo, čímž jí prodloužili asi o jeden a půl kilometru. V dalším závodě, konaném v Klášterci, to potom vidím na osobní traťový rekord, neboť jsem jej ještě nikdy neběžel. :o)

Pak už jen závěrečný závod ligy - Karlovarský kros a po něm 2 - 3týdenní běžecká pausa. Abych se zbavil bolení obou mých týraných holení. :o)

Dáša se pomalu připravuje na svůj další cíl, který hodlá absolvovat na začátku prosince. Po nemoci věděla, že to nebude žádný zázrak, ale tušila, že body do ligy získá slušné a navíc kopce bude potřebovat. Po nemoci se tipovala na hodinu a čtvrt, ale nakonec se jí podařilo seběhnout z "Vítkovky" a zase na ní vyběhnout (a částečně i vyjít) za 68 minut. Umístila se přitom na druhém místě. (Že jen ze dvou účastnic, na to se historie ptát nebude. ;o)
koyama

26 komentářů:

  1. Občas se tak cítím zejména díky dietnímu nebo pitnému hříšku. A kdybych přidal pár kilo navíc v kopcovitém terénu.... Teď už jen mohutný odraz ode dna.

    OdpovědětVymazat
  2. Milane,díky. Je možné, že dietní hříšky se do po nemoci slabého organismu také nasčítaly. Pitný (bezalkoholový) režim dodržuji. :o)Teď si jen přeji, aby výsledky posledních tří závodů ligy nebyly tak tristní, pak odpočinek (vyplněný nejspíš plaveckým \"řáděním\") a hned po něm hrrr (opatrně) do tréninku.

    OdpovědětVymazat
  3. nechci být zlomyslný, ale fakt jsi mě tímto článečkem potěšil. Apoň vidím dalšího bojovníka s kily:-). Docela mne pobavily obavy, co jiného by za zhoršením mohlo stát krom váhy, rekonvalescenčního stavu a méně tréninku:-).Jenom pro ilustraci: někdy v roce 94 jsem vyhrál pólistickou desítku časem kolem 45-ti minut a předloni šel tu samou trať za 58, takže poslední kilák pod 5 bych bral všemi deseti (i teď).Hlavu vzhůru, já už taky pomalu hubnu a taky mi to vůbec neběhá. Prej když shodím \"batoh\", bude mi to lítat (psal Milan po Otrokovicích:-))), takže u Tebe to jistě bude podobné.

    OdpovědětVymazat
  4. Jako zlomyslnost to neberu. Mě taky někdy psychicky pomůže, když se někdo potýká s podobnými problémy, jaké mám já.Jinak mi nejde ani tak o zhoršení jako takové, s tím jsem počítal. Zděsilo mě ovšem tak výrazné zhoršení vzhledem k závodům absolvovaným v minulých týdnech. Bylo (slušně řečeno) až příliš výrazné.

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem také jeden z věčných bojovníků s kilogramy, u kterého rozhodně neplatí nepřímá úměra mezi treninkovými objemy a tělesnou hmotností.Aktuální situace je toho dokladem, spíš začíná platit přímá úměra. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc Vám to s Dášou na té fotce sluší :-) Když to chvíli neběhá, jak má, je to blbý, ale důležitý je to celkový směrování...běhat, běhat, prostě se hýbat.

    OdpovědětVymazat
  7. milan: Pro neběžeckou populaci jsem se 79-80kg při výšce 184cm \"hubeňour!. Ale když vím, že nejlépe mi to běhalo okolo 74kg.... Batoh jako J.M. sice ještě nemám, ale plovací kruh už na sobě pozoruju. :o) Bohužel v plavání mi vůbec nepomáhá. :o)Největší motivací ke zdravé a dietní stravě byl před pár lety prodělaný zánět slinivky. Tuhle motivaci ovšem ze zřejmých důvodů nemíním opakovat.

    OdpovědětVymazat
  8. mapo: Díky za podporu. Jednu výhodu tyhle mé potíže, a z nich plynoucí odpočinek, mají. Dáša bude mít o trochu více času na trénink. :o)

    OdpovědětVymazat
  9. Také jsem rád, že nejsem jediný, kdo se potýká s váhou. Mě stačí když se podívám na zákusek a mám kilo navíc. U mě o běžecké přestávce 3 týdny nemůže být ani řeč, hned by bylo min 5 kg navíc a po odběhu aspoň nemám takový hald :-). A při mých 180 cm a + - 83 kg váhy taky nic moc. Za rok běhání jsem shodil jen asi 2kg. Naštěstí se to projevilo ve velikostech oblečení. A ten plovací kruh už snad budu mít do smrti :-D.Co nadělám, když jediné co po delším běhu můžu je pivo :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Aldaman: ad váha a hubnutí) Budeme se muset zeptat Vefise, jak to dělá, že dokáže shodit 4 kila za měsíc.ad běžecká pauza) Já nechci, já musím. :-(

    OdpovědětVymazat
  11. koyama: ty se ztrácíš před očima, nebo nejseš nemocnej?. Tak tohle slýchávám dost často. :-)) Přitom jsem stejnej +-3kg už 20 let. Ty kila navíc jdou dolů u mě rychle, chce to jen neskutečnou vůli. Přestat žrát..

    OdpovědětVymazat
  12. Dno je, když jsi zraněný a nemůžeš běhat. Tohle byl jen nepovedený závod.

    OdpovědětVymazat
  13. DnoVlastně máš pravdu. Už jsem vícekrát zažil běžeckou pauzu a při mé nejdelší (téměř 9 měsíců, kvůli problémům se zády) jsem byl opravdu na dně. Jen bych dodal, že ten závod byl VÝRAZNĚ nepovedený. :o)

    OdpovědětVymazat
  14. Milan: to se lehce řekne přestat žrát. Jenže manželka moc dobře vaří a mě moc chutná jsem takový všežravec a navíc když já po jídle to pivo musím mít, dělá mi to dobře na zažívání :-), třeba po šťávě, Cole a podobných nechutnostech mi bývá zle :-D.A nejhorší je to večer když sedím u TV a honí mě mlsná, to chodím pořád do kuchyně a hledám co bych snědl.A Vefise se určitě zeptáme jak to dělá, taky bych to chtěl vědět :-).

    OdpovědětVymazat
  15. Aldaman:Vždyť milan psal, že to chce neskutečnou vůli. :DJá pivo nepiju, ale zase občas ujíždím na těch sladkých nechutnostech.Tak to tedy chce nesedět u TV. (že to ale říkám zrovna já :o)Vefisi, tak povídej! ;o)

    OdpovědětVymazat
  16. koyamajist muzes jak a kolik chces, ale musis o to vic behat, plavat, jezdit na kole :)ja jsem od zacatku behani po pul roce (mesic jsem mohl jen lezet :( ) valeni se a jezeni shodil cca za rok nejakych 9 kg. slo to pomalu ale jiste. vliv na to mel zvysujici se bezecky objem a urcite disciplina v zivotosprave.jenze jsem mnohem mladsi a tim padem mam rychlejsi metabolismus jako treba ty a milan.blbe je ze uz mam zase z tech 9kg nejake 4kg zpatky. utesuju se tim, ze az je zase namahave shodim, budu behat jako vitr :D

    OdpovědětVymazat
  17. koyama: když sedět u televize, tak jedině na rotopedu.:-)luckyboy: máš pravdu, s přibývajícím věkem se kila ukládají lehčeji a tak nějak nesouměrněji. :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Nejsem si zcela jist, jestli v tomto případě bude na vině váha. Moje (nevelké) zkušenosti s kily na víc jsou, že pak to spíš \"neudýchám\". No, já se ale v podstatě nevážím...Každopádně bych doporučoval moc to neřešit. Výkony jsou někdy lepší, někdy horší. Já dosahuji dobrého pocitu z většiny svých výkonů tím, že od sebe moc nečekám:-)

    OdpovědětVymazat
  19. Luckyboy: Podle Beaufortovy stupnice momentálně běhám jako větřík. Tak doufám, že až se mi zhojí běžecké bolístky a já začnu zase pořádně trénovat, dostanu se k rychlosti slabého větru. Na rychlost mírného větru to nevidím nikdy. :o)Milan: Když \"jízda\" na rotopedu je tak nechutně nudná. :o)

    OdpovědětVymazat
  20. vl001: Já jsem od sebe v podstatě málo očekával, ale až takhle málo.... :o)Dobrá tedy, od příště se pokusím čekat ještě méně. :o)

    OdpovědětVymazat
  21. rotopeb je mozna nudny, ale misto poradani nejakych pamlsku a podobnych veci si hodku zaslapat a nebudes se stacit divit, jak z tebe kila padaji :)

    OdpovědětVymazat
  22. Hoďku? :-o Ještě jsem nevydržel déle než 40 minut. Fakt mě to - ani u TV - nebaví. Ale zkusím se přemoct. :o)

    OdpovědětVymazat
  23. To já mám jednodušší já doma rotoped nemám :-D. A začal jsem tím, že Bohemia chips jsem vyměnil za Popcorn-prý to je jen kukuřice a ta neškodí :-). A na striktní dodržování životosprávy jsem už rezignoval :-). Přes den to ještě jde, ale večer, navíc jestli přijde návštěva dá se nějaká ta slivovička a je nachystaný nějaký to pohoštění padá to do mě jako do žumpy :-). naštěstí to není tak často, jinak bych snad musel běhat denně min. 3 hodiny :-)

    OdpovědětVymazat
  24. rotopedtak a co jineho u tv delas? jestli sedis, tak je jedno jestli tocic nohama nebo je mas natazeny ne :). ja mit rotoped, tak skoro kazdej film co si poustim na PC protocim...

    OdpovědětVymazat
  25. rotopedKdyž na tom sedle se nesedí tak pohodlně jako při gaučingu. :o) Ale jak jsem psal výše, zkusím se přemoct a napravit to. :o)

    OdpovědětVymazat