čtvrtek 4. prosince 2008

O srdce runbloggerky

Udělám teď takový malý předěl. Takovou přestávku mezi Dáši prvním a druhým maratónem, mezi dvěma poločasy.
Sice primárně jsem byl do Ostravy určen jako dročkář, ale když už jsem do té Ostravy s Dášou jel, proč se nepokusit získat srdce jedné z mála runbloggerek v českém internetovém prostoru. Bylo mi dopředu jasné, že to její srdce nemám šanci získat. Určitě se najde několik zmizíků, kteří mě pěkně smáznou.
Na start se tak stavím s cílem dokončení dalšího závodu a přiblížení šedesátce. Tedy šedesátce letošních soutěžních podniků. Od startu ovšem letím, jakobych to srdce chtěl opravdu vyhrát. Dost mě taky žene Ota Pachmann, který je, sice jako jeden z mála, ale přede mnou. Jak moc rychle jsem vyrazil může doložit třeba to, že Dan Orálek mě předbíhá až někde na třístovce. Přitom on ten svůj druhý maratón dal v tempu 3:46/km.
Brzy na svou postartovní zbrklost doplácím. Motor se mi vaří a vnitřní chlazení nestíhá. Postupně se přede mne posouvá několik čtvrtmaratónců a celkem slušná řádka maratónců. Chytám se jednoho z nich - Vlasty Dvořáčka a kolem nás se tvoří celkem početná skupinka běžců. Hodně zčerstva fouká. Nebál bych se říci, že v nárazech jde skoro o sílu vichřice. To jenom potvrdí větev o průměru sloupku plotu, která padne asi dva metry před nás z osamělého stromu.
Brzy jsme na otočce a vracíme se zpět. Kolem osamoceného stromu probíhám se silnou nedůvěrou. Upřeným pohledem ho pozoruji a doufám, že ve snaze napodobit jelena neshodí ještě nějaké další paroží...chci říci větvoví.
Všichni ze skupinky mi postupně unikají. Rád bych to svedl na mou obezřetnost v průběhu okolo inkriminovaného stromu, ovšem je to tak, že na ně prostě nemám. Brzy jde přede mě Honza Škrdla. Upřeně mi hledí na číslo (čtvrtmaratónci měli čísla pro přehlednost vzhůru nohama), a tak ho uklidňuju, že běžím jen čtvrtku. Přesto se se mnou nemaže a brzy mi taky utíká.
Pomalu (a to příslovce je fakt na místě) se přibližuju cíli. Tedy cíl to bude, až tam doběhnu podruhé. Teď jen otočka (v čase 23:29) a běžím znovu pod železniční tratí a lávkou přes Opavu. Cyklostezkou až do bahenních lázní, i když ten marast zdaleka není tak hrozný, jako byl včera. Před obrátkou fičí drsně proti a když to otočím nemám pocit, že by to bylo jiné. Znovu proti. Přemýšlím, jestli raději neběžet pozpátku, abych měl vítr do zad. :o)
Přede mnou nikdo (tedy až na občasného maratónce). Otočím se a za mnou sotva padesát metrů někdo s číslem vzhůru nohama. Snažím se kmitat nohama trochu víc, ale není kde brát. Odpočinkové období zrovna velkou formu nezpůsobí. Už ani nějak nevnímám nebezpečný strom střílející svými větvemi po běžcích. Teď je důležité vybojovat tohle umístění. Ani nevím kolikáté místo momentálně držím, ale je moc moc! moc!!! důležité ho udržet. :o)
Kousek za bahenním marastem je soupeř za mnou už jen zhruba třicet metrů. Ale to už se fakticky přiblížil závěr závodu. Do cíle zbývá něco přes kilometr a z takovýchhle situací koyama málokdy odchází poražen. Vypínám bezpečnostní prvky a do cíle se "řítím" jako stižený úplavicí ke kadibudce.
Nakonec v čase 47:41 s přehledem své místo uhájím. Čas je sice děsný, ale pokud jde o pořadí mám takovéhle závody rád. Borci se rozmělní do několika tratí a já si pak konečně připadám jako běžec. No aby ne, při 8.místě z 26 účastníků. A navíc mě cetkaře potěšila doběhová medaile.
A že mám ve výsledkovce malinko spletený datum narození? No stane se...Jdu volat na WMA, aby ratifikovali můj svěťák v kategorii nad 100 let. :o)
koyama

5 komentářů:

  1. Vypadá to, že jsi ve svých 103 letech chytl druhý dech. Nebo třetí? Věším maratonky na hřebík, protože nechat se v příští sezóně předbíhat od stoletého dědy nemíním. Co by na to řekli doma?

    OdpovědětVymazat
  2. výsledkyKonečně jsem si projel ten nedělní čtvrtmaraton. Stejně bych zas s bednou utřel nos, pod 40 bych to asi nedal (a rozhodně ne se sobotní životosprávou). Tak jsem si s tebou alespoň na dálku zazávodil - v sobotu jsem měl poslední 2 okruhy za 42:06... Jinak jsem koukal na fotky - v neděli jste to s blátem měli už pohodové, akorát ten fučák byl dost horší.

    OdpovědětVymazat
  3. ->Machy: Už to vypadá, že jsem konečně dospěl. :o) Ale s tím druhým dechem nevím. Zatím se mi jen kazí druhé zuby a s třetíma moc počítat nemůžu. :o) Tedy alespoň ne s přírodníma. Když začnu šetřit, tak možná....

    OdpovědětVymazat
  4. ->forest: No ty jsi teď celkem nabušenej, takže s tebou budu i ve stejný den závodit jen na dálku. :o)A na bednu nebylo potřeba se dostat pod 40. :o)

    OdpovědětVymazat
  5. No jo, stačilo lehce nad 40. Ale já zrovna nejsem typ, že bych pokaždé měl morál na finiš. Což tak bylo i v sobotu, kdy jsem do cíle doběhl v tempu (narozdíl třeba od desítek, kdy občas poslední kilák dám k 3:30).

    OdpovědětVymazat