úterý 16. listopadu 2010

Povídání o Velké kunratické

Za třemi vrchy a čtvero potoky, v temném hvozdu kunratickém leží místo, které je mnoha stovkami pobíhajících bláznů zváno třemi písmeny - CÍL.  Cíl Velké kunratické. Tohoto bájného místa chtějí všichni ti blázni dosíci. Zajímavé na tom ovšem je, že to místo je zároveň zváno startem. Je to tedy také místo odkud chtějí všichni onoho pro ně bájného místa dosáhnout. Jak už jsme řekli – blázni.
My se však věnujme pouze jednomu z těchto bláznů. Ve virtuálním světě plném jedniček a nul se zve koyamou. Je to junák statný. Pokud by si přidal do kapsy velkou tabulku Studentské pečeti, váha by směle ukázala osm desítek kilogramů a ježibaba z perníkové chaloupky by při pohledu na něj ani nezkoušela prstík špendlíkem, nýbrž by neváhala rovnou zatopit v peci.

Koyama měl při své premiéře obrovskou kliku na počasí. Tak velikou, že by měl problémy se s ní posadit. Slunce zvesela zářilo ze šmolkové oblohy a jeho paprsky probleskovaly mezi větvemi hvozdu a pestře barvily již tak barevné listí. V takovém počasí je legrace postavit se i třem obrům, natož třem brdkům.

Nebudeme se dlouze zabývat tím, jestli a jak důkladně se koyama rozklusal a rozcvičil a pojďme rovnou na to nyní ještě obyčejné místo, než se změní v ono bájemi opředené. Je čtyřicet dva minut po polední a ještě půl minuty k tomu. Koyama vybíhá vstříc nedalekému čvachtavému, škorně uchvacujícímu  bahnu a potom prvnímu brodku. V něm osvěží soupeře, jehož doběhl o deset sekund a v následném brdku si libuje, jak to dnes krásně běží.

Nahoře za sebou nechává další dva nebo tři z několika stovek bláznů a s nadšením se vrhá dolů, aby smočil své dolní končetiny ve dvou dalších brodech. Potom co překoná tyto dva hradní příkopy, začíná samotné dobývání Hrádku. Zprvu se snaží jít bez použití lan, natažených po stranách kopce. Stále si libuje, tentokráte jak to krásně kráčí. Pak ale dožene (jak později zjistí) běžce, českým jazykem nevládnoucího, který pravděpodobně zasažen shora sprškou horkého potu visíc na laně, divže koyamovi nepodkopne nohy. Nezbývá než se také potupně chopit lan, neb na kaskadérské koulení se z kopců má koyama natrénováno ještě méně než na bystré kopců vybíhání.

Nahoře nechává cizince ihned za sebou a s mírně staženou řití se řítí z kopce dolů. Snaží se přidržovat natažených lan, ale ruce mu  brzy začínají doutnat a tak je nucen lana pustit a přeci jen riskovat možnost kaskadérského kutálení. Dole lze zchladit popálené ruce v dalším z hradních příkopů, ale nevyužívá toho a snaží se rozeběhnout rychleji. Chybovati je lidské, a tak nedbá na to, že jej brzy čeká ještě poslední, třetí vrch. Teď je tu rovina a je potřeba (dle něj) protáhnout krok.

V oboře za plotem přežvykuje jakýsi sudokopytník a pobaveně sleduje ze svého pohledu podivnou parodii na běh. Naproti po cestě míjejí koyamu maminky s kočárky, co si vyšly na baboletní procházku.

A pak je tu! Poslední z kopců. Zprvu zdá se, že bude podobným příjemným špacírem, jakým byl Hrádek. Ovšem už ve třetině kopce se koyamovy plicní měchy srazily v malé váčky a všichni, které koyama po dobytí Hrádku pracně předběhl, ho nyní snadno předešli. Chris, Vin, Chico, Bernardo, Lee, Harry i Brit. Ano, bylo jich skutečně sedm. A není divu koyama totiž nezměnil běh v chůzi. On přešel v pomalý cour. Kdyby se vzhůru pohyboval rytíř v plné zbroji, snadno by koyamu také nechal daleko za sebou.... A vlastně nač povolávat rytíře? I celý život nesportující babka se dvěma plnými nákupními taškami by si s koyamou vy...... udělala, co by si zamanula.

Těsně pod vrcholkem pro koyamu smrtelného kopce kdosi volá, že už je načase se rozeběhnout. Ale copak může? Vždyť se zrovna cítí jako kapitán Flint, kterému právě z ramene vyrůstá nový papoušek. Ještě nahoře na rovině se musí koyama dobrých dvacet vteřin procházet. Tam také nejspíš okolo prošel někdo s butylkou šnapsu, protože se kromě ramene začala tlačit ven i koyamova játra. Tudíž podle toho vypadá i koyamův běh...tedy pokud se tomu v tuto chvíli dá tak říkat.

Až za mezičasovou časomírou se koyama konečně trochu rozebíhá a vlastně celých posledních pět minut tohoto dobrodružství dokáže stupňovat své tempo. To vyústí v čas závěrečného úseku, kterým by se směle mohl srovnávat s mnoha blázny, kteří se umístili i o pár stovek míst před ním. Alespoň tímhle si na závěr mohl udělat radost.

Bájného místa docílil koyama za jeden a půl tuctu minut a polovinu kopy vteřin. A jestli to nebyl vymyšlený příběh, tak ho nohy bolí ještě dnes.

koyama



10 komentářů:

  1. Takhle pěkný hrdinský epos jsem už dlouho nečetla :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Když jsem ji běžel poprvé, měl jsem prakticky stejný čas a prakticky jsem se \"zastavil\" na stejném místě... Dnes ji už sice běhám rychleji, ale stejně na posledním kopci vždy zkamením...

    OdpovědětVymazat
  3. Jeste, ze jsem bezela damskou trasu :D A asi se budu muset doucit, co je kopa :)

    OdpovědětVymazat
  4. Peggy: Pochvala od Tebe mě obzvláště těší.Jakub: Myslím, že jsem tak trochu zaplatil nováčkovskou daň. Až (jestli) se příště odhodlám znovu, jsem rád, že naděje na lepší čas existuje. :)s0c: Ona se mi ta dámská trať nezdá nějak výrazně snazší. Při délce té trati je to zase v o dost vyšší intenzitě. Takže smekám před tvým rychlým rozhodnutím VK běžet.

    OdpovědětVymazat
  5. Tady je vidět rozdíl mezi námi. Mě se běželo celou dobu výborně a stejně mám čas o tři vteřiny horší. A to ještě na mezičase jsem Tě dost porážel. Na konci jsi musel zabrat!!! Až se někde potkáme, dám pár rad (36 startů je znát) a za rok mi nandáš aspoň 2 minuty.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak vidím, že se u tebe vše v dobré obrací a to je dobře. Dokonce se u tebe projevují určité známky masochismu, když si dáváš takovéto trati:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Evžen: Rady by se šikly. Zatím jsem dostal jedinou: Že se musím už ve třech čtvrtinách třetího kopce rozeběhnout. Jenže já se pod ním tak zatavil, že to vážně nešlo. :D

    OdpovědětVymazat
  8. amater: Jirko, ale vždyť půlka z toho byla procházka.... :D

    OdpovědětVymazat
  9. Já se letos konečně po 10 startech podíval kam bych měl patřit, 14:10 a konečně v top 100. 3.kopec jsem vybíhal od cca 2/3, ovšem od mezičasu dolů pořád dost bída. Chce to být po Hrádku stále v pohodě, třetí kopec nehrotit a hnedka jak se srovnává přejít do tempa a finišovat už před padákem do cíle (což jsem teda letos nezvlád)

    OdpovědětVymazat
  10. Honzis: Už na tabuli u cíle jsme si všimli, žes byl hodně vysoko. Ta síla z cyklistiky v těch kopcích prostě musí být znát. Gratuluju.

    OdpovědětVymazat