středa 18. května 2011

Běh Lapákem: Splněn i přísnější z limitů :)

Koncem týdne před dnem D a závodem Z jsem intenzivně přemýšlel, jestli vlastně bude o čem psát.
Z mnoha zdrojů jsem se doslechl, že forma se před závodem může projevovat tak, že bolí svaly nohou. Nu dobrá tedy! Třeba je to forma, protože svaly nohou se ozývaly velice úpěnlivě. Žádné zdroje však neuvádějí, že by se měl zároveň se svaly rozbolet jeden z kotníků. Ale třeba i tato bolest je příznakem toho, že se pohybuji někde na hraně, za kterou už se nachází přetrénování. Nicméně nikdo už mi nenamluví, že forma způsobuje odumírání mozkových buněk a odírání nejen odumřelých kožních epitelů do hloubky. (Abych to vysvětlil: povedlo se mi při přelézání svodidel postavit tak šikovně a následně ještě šikovněji zvednout nohu, že jsem si kůži na koleni sedřel tak hluboko, div na mě nevykouklo jablko.) A kdybych i snad nakrásně připustil, že vinou tvrdého tréninku, by mohlo dojít k nedostatečnému zásobení kyslíkem jistých periférií těla a nato k výše zmiňovaným následkům, kdo mi řekne, jestli vycizelovaná forma způsobuje také popálení nártu nohy v kuchyni od prskajícího oleje, vytrvalou bolest zubu či tiky v oku. Jestli ano, pak bych s klidným svědomím mohl na vrub této formy připsat i kradmo se rozrůstající pleš. :) Zkrátka, abych to shrnul, jak je vidno, na Závod s velkým ZET, jsem byl připravený všemi částmi organizmu.

V den D mě na místě samotném prakticky nic nepřekvapilo. Počasí bylo tak akorát. Pravda. mohlo by být klidně o něco chladněji, ale protože bylo oblačno, dala se teplota snést. Lapák celkem znám, byť jsem v něm dnes měl běžet poprvé. Ovšem jako častý Dáši doprovod na Kladenském maratónu či čtyřiadvacetihodinovce na Sletišti ho mám celkem prochozený. Jedinou, ne úplně milou zprávou tak bylo neznačení kilometrů. Mám tendenci začátky přepalovat, a tak by se mi značené kilometry k eliminování tohoto mého nešvaru více než hodily.

Nicméně nezbývalo nic jiného, než si nasadit sluchátka MP3, aby mi svižná hudba pomohla překonat případné krize a s lehce přepracovaným osmitýdenním plánem Josefa Smetany v zádech se postavit odhodlaně na start.

Trať Běhu Lapákem čítá na svých deseti kilometrech náběh ze Sletiště, tři okruhy Lapákem a stejnou cestu jako na začátku také zpět. Po zhruba třech minutách běhu dobíhám na začátek prvního okruhu a už je mi jasné, že jsem jako tradičně opět překopl začátek. Jsem kousek za Karlou Mališovou, což pro mě nevěští nic dobrého. S Karlou jsem totiž běhával, když jsem ty desítky v pohodě dával okolo čtyřiceti dvou minut. A zatímco se Karla od té doby vůbec nezhoršila, o mě se totéž říct nedá.

Jenže krotit se mi dnes nějak nechce, běží se mi celkem dobře, a tak pokračuju v nastoleném tempu. To se tedy později ukáže jako špatné rozhodnutí, ale v téhle chvíli o důsledcích svého rozhodnutí nemám ani tušení.

První část okruhu je z mírného kopce, pak se odbočí za levou rukou a běží se víceméně po rovině, aby se posléze opět odbočilo vlevo a po asfaltové stezce mírně stoupalo na začátek okruhu. Cestou zahlédnu na stromech nejprve trojku a zhruba o kilometr dál čtyřku. Předpokládám, že to je značení z Kladenského maratónu nebo alespoň něčí tréninkové značení. Každopádně jsem přesvědčen, že jde o jeden kilometr, a tak už vím, kde se ve druhém okruhu ujistím, zda neběžím stále příliš rychlým tempem.

Jenže, než se vůbec dostanu ke zjištění mého tempa, začíná toto silně upadat. Jakoby už nebyl začátek okruhu z kopce, jakoby na tu cestu někdo mezitím najel buldozerem a srovnal jí.  Chytám se každého stébla, které se v okolí nabízí. V jednu chvíli je to hudba v MP3 přehrávači, v jednu chvíli zase sedinka běžkyně, která mě před chvílí předstihla. Lapák 1Za chvíli přebíhám okolo stromu s trojkou a ač by to od něj mělo být nejprve z kopce a potom po rovině, ke stromu s namalovanou čtyřkou dobíhám až po čtyřech minutách a dvaceti osmi vteřinách. To není dobrý. Nohy mi začínají tuhnout a ten kopec za druhou odbočkou vlevo, který se v prvním kole jevil jako mírně nakloněná rovina, je teď regulérním stoupákem. Navíc mi někde za šestým kilometrem zdechnou baterie v přehrávači, takže žádný "zvukový doping" už se po zbytek závodu konat nebude.

Konečně mě bolavé nohy donesou do třetího kola. Bude to znít asi lacině, ale neodpustím si to: Jak tak běžím třetí kolo Lapákem, začínám lapat po dechu. Připadám si jak na vysokohorském soustředění (i když, jak jsem psal výše, trať je víceméně absolutní placka). Míjíme se ve vícečetné skupince. (Vážně po mně nikdo nemůže chtít, abych v kyslíkovém deficitu počet běžců v ní spočítal.) Tu předběhne někdo mě, tu někoho já. Rozhodně to ale není střídání v pravém smyslu toho slova. Spíše se o několik metrů před ostatními ocitne ten, který má momentálně nejvíce sil či neprochází nějakou tou krizí.

Vůbec tu nemíním s nikým závodit. Neměl jsem to v úmyslu ani před startem, natož teď, když sotva pletu nohama. Trochu se zmátořím, když míjíme skupinky nordickwalkerů a nordickwalkerek, jež tu mají taky nějakou akci. Přesto je čas od stromu s číslem popisným tři ke stromu s č.p. čtyři přesně 4:35. Tak to je průšvih! Takhle bych se mohl propadnout až pod třičtvrtě hodiny.

Na konec třetího okruhu dobíhám v čase okolo 41 minut, tudíž mám do cíle asi tři minuty. Na začátku jsem stejnou vzdálenost za tři minuty zvládl, ale to jsem byl plný sil a běželo se mírňoučce z kopce. Inu, zase mi nezbude, než dát do závěru úplně všechno.

A tak dávám a nakonec se to vyplácí. Stopky zastavuji v čase 43:47 a naplno může propuknout má radost z konečně po dlouhé době solidně zaběhnuté desítky (viz. foto níže :).

Lapák 2

Plán je tedy splněn, a to dokonce jeho přísnější varianta. A tak mi už při výklusu běží hlavou otázky: A co teď? Kam dál? Stálo by za to ty čtyři kilogramy zhubnout. Pořád totiž zůstávám přesvědčený, že jedno kilo dělá 2-3 vteřiny na kilometr. A pokud by mi zdraví vydrželo, něco jsem ještě odtrénoval a přidal, resp. ubral k tomu ty čtyři kila, mohl bych se na podzim pokusit atakovat hranici 42 minut.

Jsem já to ale nenažranej. :)

Výsledky.

koyama

5 komentářů:

  1. 43:47 je slušný. Když vezmu v potaz mou momentální váhu, tak víc než slušný. Ostatně, jak teď s oblibou říkám, je to můj osobák v hmotnostní kategorii nad 80 kg. :) Ale nějakou extrémní euforii z toho času po někom, kdo už zaběhl desítku pod 40 minut, nemůžeš chtít. ;) :)

    OdpovědětVymazat
  2. Chtěl jsem se inspirovat a koukám na ten tréninkovej plán a je jenom pro předplatitele. Škoda.Obdivuju, že se dokážeš zlepšovat na desítce, která podle mě hodně bolí.

    OdpovědětVymazat
  3. RVM: Možná to bude znít divně, ale raději snáším po relativně krátkou dobu intenzivní pocity nepohodlí až bolesti, než po dlouhou dobu různé méně intenzivní bolesti kloubů, šlach a svalů při pomalejších bězích.

    OdpovědětVymazat
  4. No při mojí rychlosti a váze se možná do takového stavu dostanu relativně brzo :-/

    OdpovědětVymazat