Tak jsou tu zase. Zase mám dilema, jestli běžet či nikoliv. Tenhle závod mi k srdci nikdy nepřirostl, a tak tu podle toho vypadají i mé výsledky. Závod s ohromnou tradicí, která láká na start davy lidí a zároveň s neuvěřitelně fádní a ne zrovna lehkou tratí, kteréžto atributy některé a mezi nimi i mne, odrazují.
Gordický uzel mého zvažování opět rozetnou lidi z AK Sokolov, kteří uspořádají na 112. Běchovice autobusový zájezd, a tak mi (vlastně nám) výrazně zjednoduší logistiku okolo závodu. Tak, když je tedy ten autobus, já si pro ten odznak dojedu. Navíc mým vedlejším cílem pro tento rok stále zůstává rekord v počtu absolvovaných závodů nejlépe počtem 52 (tedy v průměru, co týden, to závod). Nicméně hlavním cílem je stále překonání hranice čtrnácti kilometrů při hodinovce, proto plánuji běžet maximálně tempem 4:17 na km, což je požadované hodinovkové tempo. Raději ještě o něco pomaleji.
Protože zmiňovaný autobus veze na start i pár děvčat (mezi nimi i Dášu), jsme v Běchovicích poměrně brzo. Do mého startu zbývají dvě hodiny. Tak se různě poflakuji a poklusávám po Běchovicích až najednou začne být čas se připravovat. Převléknu se do krátkého, protože na jeden den k nám zavítalo indiánské léto a jdu ke startu. Tady už jsou běžci v plné přípravě. Všichni se o něco opírají. Ten láme strom, tamten se pokouší zbořit dům a jiný se snaží odtlačit auto. Vypadá to, jakoby běžci přijeli Běchovice zdemolovat. :o) Přidám se k nim a snažím se zbourat nejprve nějakou zídku a pak i plot vedle ní.
Než zjistím, že na zboření ani jedné ze staveb nemám dost sil, přiblíží se start. Netlačím se ani moc dopředu, ale nechci ani zůstat na chvostu, abych se nemusel prodírat skrze davy běžců. Nakonec mi cesta na startovní čáru trvá šest vteřin od výstřelu.
První kilometr je hodně jednoduchý a navíc z velké části z kopce. Pro přepálení tu nikdo nejde daleko a ani já jsem se mu letos, přestože se snažím brzdit, nevyhnul. První kilometr mám za 4:01 čistého času. Přesto se přese mne hrnou doslova hejna běžců. Až mám skoro pocit, že už nemohu mít daleko ke konci startovního pole.
Druhý kilometr zpomalím na 4:12. Ještě stále je to moc rychlé, a tak do třetího kilometru zbrzdím ještě trochu. No spíš trochu víc. 4:22. Asi bych měl malinko zrychlit. Jenže je mi jasné, že to nepůjde. Necítím se na zrychlení, spíš to vypadá, že se ještě na tempu bude ubírat. A taky že jo. Čtvrtý kilák za 4:27. V tuhle chvíli dobíhám někoho, kdo se dusí ve vlastní šťávě za pomoci dlouhých elasťáků a dlouhé Moiry. To nějak nechápu! Pokud bych mohl, ještě bych se svékl.
Pátý kilometr. Podařilo se mi ustálit tempo. Na pětce jsem za 21:25, tudíž pátý kilometr za 4:23. Jenže mě začíná pobolívat koleno, trápící mě už od Baroko (půl)maratonu. Šestý kilometr je poměrně kopcovitý, ale přesto nemám pocit, že je tak náročný, abych ho běžel za 4:34. Sedmý kilometr za 4:07 ( i když spíše z kopce) mě v tom utvrzuje. Značení tady nejspíš nesedělo.
Konečně jsem pod Hrdlořezákem a začínám stoupat. Přeci jen cítím, že se trénink kopců vyplatil. Předbíhám jednoho běžce za druhým. On ten Hrdlořezák s cca šedesáti metry převýšení na dvou kilometrech vlastně není až tak hrozný kopec. :o) Osmý kilometr 4:27 a dál drtím své soupeře a i když na 9. kilometr na Koněvovce vystoupám za slabých 4:52, přesto stále nechávám za sebou další a další běžce. Odhadem jich za mnou zůstalo na posledních třech kilometrech trati k dvaceti. Závěrečnými nekonečnými 1031 metry za 4:16 to jen podtrhuji. Nakonec dělá průměr na kilometr slušných 4:21. Oficiální čas 43:47 (RT 43:41). Druhý nerychlejší běchovický čas a slušná příprava na Plzeňskou hodinovku. Navíc jsem si někde přečetl, že nějakou "normální" desítku bych mohl dát i o více než minutu rychleji. Takže 42:41 - to je tempo akorát na čtrnáct. Jen ještě vydržet dalších více než sedmnáct minut.
Protože zmiňovaný autobus veze na start i pár děvčat (mezi nimi i Dášu), jsme v Běchovicích poměrně brzo. Do mého startu zbývají dvě hodiny. Tak se různě poflakuji a poklusávám po Běchovicích až najednou začne být čas se připravovat. Převléknu se do krátkého, protože na jeden den k nám zavítalo indiánské léto a jdu ke startu. Tady už jsou běžci v plné přípravě. Všichni se o něco opírají. Ten láme strom, tamten se pokouší zbořit dům a jiný se snaží odtlačit auto. Vypadá to, jakoby běžci přijeli Běchovice zdemolovat. :o) Přidám se k nim a snažím se zbourat nejprve nějakou zídku a pak i plot vedle ní.
Než zjistím, že na zboření ani jedné ze staveb nemám dost sil, přiblíží se start. Netlačím se ani moc dopředu, ale nechci ani zůstat na chvostu, abych se nemusel prodírat skrze davy běžců. Nakonec mi cesta na startovní čáru trvá šest vteřin od výstřelu.
První kilometr je hodně jednoduchý a navíc z velké části z kopce. Pro přepálení tu nikdo nejde daleko a ani já jsem se mu letos, přestože se snažím brzdit, nevyhnul. První kilometr mám za 4:01 čistého času. Přesto se přese mne hrnou doslova hejna běžců. Až mám skoro pocit, že už nemohu mít daleko ke konci startovního pole.
Druhý kilometr zpomalím na 4:12. Ještě stále je to moc rychlé, a tak do třetího kilometru zbrzdím ještě trochu. No spíš trochu víc. 4:22. Asi bych měl malinko zrychlit. Jenže je mi jasné, že to nepůjde. Necítím se na zrychlení, spíš to vypadá, že se ještě na tempu bude ubírat. A taky že jo. Čtvrtý kilák za 4:27. V tuhle chvíli dobíhám někoho, kdo se dusí ve vlastní šťávě za pomoci dlouhých elasťáků a dlouhé Moiry. To nějak nechápu! Pokud bych mohl, ještě bych se svékl.
Pátý kilometr. Podařilo se mi ustálit tempo. Na pětce jsem za 21:25, tudíž pátý kilometr za 4:23. Jenže mě začíná pobolívat koleno, trápící mě už od Baroko (půl)maratonu. Šestý kilometr je poměrně kopcovitý, ale přesto nemám pocit, že je tak náročný, abych ho běžel za 4:34. Sedmý kilometr za 4:07 ( i když spíše z kopce) mě v tom utvrzuje. Značení tady nejspíš nesedělo.
Konečně jsem pod Hrdlořezákem a začínám stoupat. Přeci jen cítím, že se trénink kopců vyplatil. Předbíhám jednoho běžce za druhým. On ten Hrdlořezák s cca šedesáti metry převýšení na dvou kilometrech vlastně není až tak hrozný kopec. :o) Osmý kilometr 4:27 a dál drtím své soupeře a i když na 9. kilometr na Koněvovce vystoupám za slabých 4:52, přesto stále nechávám za sebou další a další běžce. Odhadem jich za mnou zůstalo na posledních třech kilometrech trati k dvaceti. Závěrečnými nekonečnými 1031 metry za 4:16 to jen podtrhuji. Nakonec dělá průměr na kilometr slušných 4:21. Oficiální čas 43:47 (RT 43:41). Druhý nerychlejší běchovický čas a slušná příprava na Plzeňskou hodinovku. Navíc jsem si někde přečetl, že nějakou "normální" desítku bych mohl dát i o více než minutu rychleji. Takže 42:41 - to je tempo akorát na čtrnáct. Jen ještě vydržet dalších více než sedmnáct minut.
Když jsou pak na internetu zveřejněny výsledky, téměř se dmu pýchou. 36. místo v kategorii M 35-39 ze 126 dokončivších je nad má očekávání. Ale Dáša mě opět jednoznačně přebíjí. Časem 52:07 (při našem rodinném handicapu minutu na kilometr) mě jasně poráží. Páté místo v kategorii je podle mě velkým úspěchem. A že by v dalších kategoriích skončila hůř? Na to se historie ptát nebude. :o)
koyama
gratuluju vám oběma! já to chtěla dát pod hodinu, ale ten hrdlořezský kopec mi to nedovolil. takže 1:02:11 :)
OdpovědětVymazatGratulace moc pěkný výkon. Jen na koleno pozor, nechtělo by to raději nechat v klidu a pořádně doléčit?
OdpovědětVymazat->dewberry: Četl jsem. Slušný výkon na třetí závod v životě.
OdpovědětVymazatAldamane nevím. Zatím to spíš jen nepříjemně tahá. Tu po třiceti, tu po padesáti minutách běhu. Běhal jsem už s horší bolestí. I když tenkrát potvrzenou lékařem, že o nic nejde.
OdpovědětVymazat