čtvrtek 23. října 2008

Pod padesát

Říká se, že běžci s časy okolo čtyřiceti minut na desítku běhají Běchovice asi o minutu až minutu a půl pomaleji. A protože se mé časy na desítku pohybují okolo padesáti minut, namluvila jsem si, že bych mohla "normální" desítku zaběhnout až o dvě minuty rychleji než Běchovice.
Ty jsem letos dala za 52:07, takže se mi zdála reálná naděje na pokoření hranice padesáti minut. Po dlouhé době.
Byl to takový narychlo sestavený náhradní plán, když jsme neodjeli na běžecký výlet do Drážďan. Vybrala jsem si k tomuhle účelu ne zrovna ideální Lázeňskou desítku v Karlových Varech. Jenže v regionu nic jiného příhodného nebylo a když už nám padly ty Drážďany uvítala jsem, že po několika napěchovaných víkendech bude jeden volnější.
Jak z předchozího odstavce vyplývá a jak jste se možná i dovtípili, nepovedlo se. Největší podíl "viny" na tom nese pravděpodobně maraton absolvovaný minulý týden. Nejde zaběhnout kvalitní desítku týden po maratonu. Ale i samotná Lázeňská desítka nese svůj díl. Její profil je dost náročný. Prakticky celá první polovina trati stoupá a po obrátce zase nutno klesat zpět do cíle. I tak se tu ovšem dají zaběhnout slušné časy. Jirka tu dokázal před lety běžet pod čtyřicet a já mám z této desítky dokonce osobák (48:58). Jenže tento tradiční závod (letos se konal již 52. ročník) v posledních letech výrazně upadá. Pomiňme kategorie, v nichž je jedna ženská a dvě mužské (do 49 let a nad 50 let) a na zkrácené jedenapůlkilometrové trati pouze dvě (!) žákovské. Pomiňme i prakticky nulovou prezentaci závodu samotného, přestože pověsit propozice do některé z internetových termínovek je velmi jednoduché a navíc je to zdarma. Z čeho jsem byla ale fakt zklamaná bylo, že už ani trať vlastně není značená. Na asfaltové stezce v Tuhnických lesích jistě ze slavných dob Lázeňské desítky zůstaly namalované kilometrovníky. Jenže pořadateli nejspíš nedošlo, že je podzim a že listí, sypající se ze stromů, kilometrovníky skryje. Rozvrhnout si tempo tak bylo možné pouze podle 1.kilometru, který už si za ta léta účastí tak nějak pamatujeme a potom podle obrátky na pátém kilometru. Jak jistě uznáte nic moc.
Tak jsem si postěžovala a krátce k samotnému závodu.
Zima, mlha. Ještě, že jsme do těch S Mílou na Lázeňské desítceDrážďan nejeli. Moje astmatické průdušky se s těmito rychlými skoky vyrovnávají těžce. A trápit se v zimě čtyři hodiny...
Vyběhla jsem s Mílou Zítkou. Na 1.kilometru, kde stáli Olda s Michalem a hlásili mezičasy, jsem byla za 5:30, což je pomaleji než bych si přála a než jsem měla naplánované. Navíc Míla vypadal, že běží v pohodě, kdežto já jsem už dost funěla. Už tady jsem tušila, že to nejspíš nevyjde a hledala tak další motivaci. Někde (odhadem) za druhým kilometrem už byla jasná - souboj o stupně vítězů. Já stále s Mílou, kousek přede mnou Ivana a kousek za mnou Lucka.
(Asi) Kolem třetího kilometru jsme předběhli Ivanu a brzy na to se mi Míla začal elegantně vzdalovat. V cíli pak sice říkal, že ani neměl pocit, že zrychlil. No...? Možná, že nezvýšil úsilí, ale rozhodně zrychlil, protože i já jsem hodně tlačila na tempo a přesto vzdálenost mezi námi narůstala. Na obrátce jsem byla za 28 minut a bylo jasné, že veškeré snažení o pokoření padesátky by bylo zbytečné. Cestou dolů jsem si ještě zkoušela počítat, že kdybych opravdu zabrala, mohla bych třeba doběhnout druhou Irenu. Ale marné bylo mé počítání :), rychleji to prostě nešlo. Pět kilometrů od obrátky jsem uběhla za 24:00 min. a celou desetikilometrovou trať za 52 rovných. Na druhé místo jsem nakonec ani nedohlédla, ale třetí s přehledem uhájila.
lady koyama

4 komentáře:

  1. No prosím. Ultravyrtvalkyně se nám rozbíhá i na sprinterských tratích a sbírá místa na bedně:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Na maratón pod čtyři je potřeba naběhat něco rychlejšího. O víkendu chystám pokračování (nevím, jak s bednou :), ale s délkou tratí určitě). V neděli to pro mě navíc bude už opravdový sprint.

    OdpovědětVymazat
  3. omluvaOmlouvám se ti za pomalý začátek, ale jelikož nedělám vůbec nic /můj poslední rychlejší pohyb byla maxištafeta/, nechtěl jsem to do kopce na první trojce přehnat, abych se netrápil. Jo, kde jsou ty časy, kdy jsem tu běžel o 10 minut rychleji. Ale to bez tréninku fakt nejde....

    OdpovědětVymazat
  4. Není třeba se omlouvat, Mílo. Prostě jsi to rozeběhl, na co ses cítil. Spíš můžu litovat, že jsem se Tě neudržela trochu dýl. Jak jsem už říkala při vyhlášení - s Tvým časem bych byla spokojená. Jenže v sobotu jsem na takový čas fakt neměla.

    OdpovědětVymazat