středa 24. června 2009

Moraviaman: Z ultraběžce ironmanem

O svém odhodlávání postavit se na start Moraviamana jsem psala posledně.
Děkuji všem, kteří na mě mysleli. Jednou za uherský rok jsem zase poprosila i někoho dalšího, aby mi dal příležitost, což zachytil Jirka na fotografii před startem.
Jak to psal Štefan Krč u mé nepovedené 24 hodinovky v Bergamu? Smír začíná tam, kde končí ambice. Na start jsem nastupovala s tím, že při každém menším problému je vysoká pravděpodobnost, že nedokončím. Ale chtěla jsem všechno vidět zblízka.
Ve čtvrtek před závodem, když jsem šla na 20 km kolo a 4,5 km běh řekl tříletý Matoušek: "Maminko, nechoď sportovat, buď se mnou doma." Srdce mi to rvalo, zvlášť když si vzpomenu, kolik hodin za posledních 5 týdnů jsem vzala z našich společných chvil a vrazila je do tréninku. Tvrďácky jsem mu vysvětlovala, že mě sportování baví, že chci sportovat, jako on si chce hrát. Tak jsem si slíbila, že se maximálně vynasnažím, aby ta akce vyšla a ty hodiny nepřišly vniveč.
V pátek jsme přijeli do Otrokovic, našli areál Štěrkoviště. Moraviaman - výsledky anketyU vchodu jsme se potkali s Petrou Bernardovou, že jsou tady ze Sri Chinmoy maraton teamu na štafetu. To bylo milé, protože jsem věděla, že se na trati budeme potkávat s někým, koho už znám z ultrazávodů. Přesto, když jsem stála frontu u prezentace mezi vyšvihanými chlapíky, připadala jsem si nepatřičně. Dostala jsem pěkné triko s dlouhým rukávem ve velikosti S, takže ho hrdě můžu nosit já a nemusím ho dávat Jirkovi. :) Skoro celý den pršelo a i rozprava probíhala za deště. Večer jsme s Jirkou chystali výbavu na druhý den: věci na cyklistiku do jedné igelitky, věci na běh do druhé igelitky, oblepit kolo pumpičkou (třeba by mi nějaký jiný závodník na chvostu pomohl :), gely a tyčinkou. Informace k přípravě jsem čerpala z fóra behej.com. Ironjozef tam psal na co jezdí. Jídlo, pití, doplňky. Přizpůsobila jsem si to na sebe. Nepojedu takovou intenzitu (on jezdí 180 km pod 5 hodin, můj plán je co nejvíce se přiblížit devíti hodinám). Nejsem zvyklá na gely, tam mě postačí jen 2 na závěr. Pochopila jsem, že se mám celou cyklistickou část cpát vším možným a pít strašně moc a taky u doplňku proti křečím, nehledět na maximální denní dávku.
Ráno:
Bylo po dešti, ale obloha stále zatažená. Vstávala jsem ve 4:45 hod., posnídala müsli, L-karnitin, AC Salt a z nervozity byla 3x na velké. Krátce po 6:00 hod. jsme vyráželi do depa. Čísla napsaná na noze a na ruce jsem stejně celý závod měla zakrytá. Začalo jemně poprchávat. Věci jsem nechala v igelitkách. Pak nastalo soukání do neoprénu. Měla jsem ho půjčený od Lenky J., která je o 8 cm větší. Věděla jsem, že to bude risk, ale jiný neopren jsem za poslední týden nedokázala sehnat a plavat jen v plavkách by bylo riziko mnohem větší.
Na startu v 7:00 hod. byli skoro všichni v neoprénech. Voda měla 21 stupňů. V bazénu jsem byla zvyklá na 28 stupňů.  Voda padající seshora byla ještě chladnější. Po výstřelu jsem si počkala, až všichni poplavou a pak se položila na vodu. Neoprén mi vytáhl zadek nad vodu, ani nohama jsem kopat nemusela.
Předplavala jsem kraulem nějaké prsaře a držela vizuální kontakt na plavce v dáli přede mnou na 2. bójku, Pak ale někam zmizeli, tak jsem plavala jakoby podél břehu rybníku. Obeplavala jsem 3. bóji po levé ruce. Na břehu jsem poznala Jirku podle deštníku. Plavala jsem k výlezu. Jirka na mě zakřičel, že musím vzít bójku na pravou ruku. Mrška byla pěkně daleko od břehu. Plán na plavecký úsek byl 2 hodiny, tj. 40 minut na kolo. Vypotácela jsem se z vody jako opilá. Jirka mi nahlásil 35 minut. To bylo super. V druhém kole mě předplavávali borci o kolo. Na začátku třetího okruhu mi nateklo do neoprenu. Stal se z něj průtokový chladič mého těla. Prochladla jsem a ruce mi ztuhly a nechtěly poslouchat. V 8:30 hod. startovaly štafety a jejich členové mě nemilosrdně mě předplavávali. I nějaký ten šťouch jsem schytala. Plaveckou část jsem měla nakonec za 1:56:58 (2.kolo-38,5 min., 3.kolo-přes 43 min.). Bohužel v depu jsem dostala silnou třesavku a nebyla schopná se obléct. Ten čas na kolo vypadá hodně mizerně, ale jsou v tom depa (1. 16:38, 2. 6:42), hlavně tohle bych si mohla příště odpustit.
První ze šesti 30 km okruhů byl tedy určen na rozehřátí se a seznámení s tratí. Na okruhu byla 1 občerstvovačka a 3 otočky s kužely. Občerstvení jsem dokázala vzít za jízdy, byla jsem připravená slézat z kola. Kužely jsem ze začátku zvládala jen tak tak - asi 5 cm od kraje vybetonovaného příkopu. Trať byla mírně zvlněná, lehčí než na které jsem trénovala. Ale přeci jen výjezd ke kapličce byl drsný, obzvláště po šesté tam i na zpáteční cestě, tzn. 12 kopců (90% místního Šabiňáku), na 170. km jsem to už dost šněrovala. Z kopců jsem odpočívala, občas se na trati dala najít rovinka, kde jsem pila a jedla (bez držení řídítek to fakt neumím). První kolo průměr 20,7 km/hod. po druhém bylo na tachometru 20,8, udržela jsem to i ve třetím, ve čtvrtém jsem tam dokonce viděla průměr od začátku 20,9 km/hod. Ale to už jsem jela daleko za svými v tréninku ujetými 98 kilometry. Stehna začala pálit. V pátém kole, světe div se, já předjela jednoho závodníka (byl už v 6. kole a dost se motal). Průměrná rychlost od začátku klesla na 20,7, v šestém kole pak na 20,6 km/hod. To bylo mírně nad plán. I když jsem 3x stavěla na čůrání a 1x z vyčerpání (kdy jsem nedokázala za jízdy odizolepovat gely, tak jsem si je vydobyla při zastavení). Udělala jsem si rezervu na maratón za 5:45 hod. (Čistá cyklistika 8:54:07.)
Běžecká část je na 5km dlouhém úseku - společná s cyklistickou. Když jsem byla ve čtvrtém kole, už tam běžela spousta borců. Bohužel, když jsem jela v 6. kole, už tam byli skoro všichni a dost se jich mátožilo a roztáhli se po celé silnici a bylo těžké se jimi proplétat. V 6. cyklistickém okruhu jsem zjistila, že překvapivě nejsem poslední. Vyběhla jsem na 4 okruhy maratónské trati. Běželo se mi dobře, žádné hrozné drama, jaké jsem viděla na ostatních. Mě už svižně předbíhal jen maratónec T. Ulma a pak štafety, aspoň se mi to tak jevilo. Maratón byl skutečně těžký, nevybíháte do  něj odpočatí a svěží, ale unavení a rozbolavělí. Záleží, jak se dokážete pošetřit na cyklistice. Hodně borců se asi nešetřilo a pak to na maratónu vypadalo, jak v posledních hodinách 24 hodinovky. A na tu já jsem zvyklá.
I když jsem se na kole pěkně ládovala (3 celé banány, 4 tyčinky, 2 gely), dostala jsem při běhu hlad. Dala jsem si kousíček tyčinky, udělalo se mi ale zle od žaludku. Jako už obvykle v posledních 2 letech. Mezičas po prvním kole (1:08:28) dával naději na čas pod 5 hodin. V druhém kole jsem se však zhoršila o více než 10 minut (1:20:22). Do třetího kola jsem si vzala gel, do čtvrtého jsem ke gelu přidala ještě čelovku, protože už nebylo vidět. I když jsem běžela mizerně, viděla jsem to na rezervu 20 min. Když jsem přibíhala do cíle, ochraptělý Stanislav Bartůšek křičel: "Už se blíží světluška!" Jirka měl pravdu. Poslední má skutečně pěkný ohlas. Špalír závodníků čekajících na vyhlášení (cca za půl hodiny) a jejich doprovod mě hlasitě vítal, někdo mi nastavil ruku na plácnutí a tak jsem se odvděčila rozjuchaným vítězným poskakováním v cílové rovince. V bráně mě pak čekal hlavní pořadatel s medailí a květinami.
Při vyhlášení jsem zjistila, že pořadatelé přehodnotili vypsané věkové kategorie a vyhlásili ženy 35-40 a tak se dostalo na  nás dvě poslední doběhnuvší ženy (mezi námi rozdíl 18 min.), ztráta na absolutní vítězku Janu Candrovou 6,5 hodiny, která přestože neměla soupeřku, zajela traťák.
Neuvěřitelné :) - na bedně. Jako cenu získávám první galusku.
Výsledný čas mám tedy 16:31:01. Přidám ještě malou rekapitulaci (když mi to Jirka tak pěkně nastopoval :). Plavání jsem plánovala do dvou hodin; 1:56:58 - splněno. Depo mělo být do deseti minut; 16:38 - z výše zmíněných důvodů hrubě nesplněno. Kolo okolo devíti hodin; 8:54:07 - splněno. Opět desetiminutovka na depo; časem 6:42 splněno. V běhu se co nejvíce přiblížit pěti hodinám (tajným snem bylo dostat se pod pět); 5:16:36 - řekněme, že v normě.
A ještě pro zajímavost letošní předotrokovické objemy: plavání 11km; cyklistika 485km; běh 1272km.
Regenerace po závodě: ze soboty na neděli jsem moc nemohla spát, dostala jsem astmatický záchvat a bolelo opravdu celé tělo. Nohy rozhodně ne tak intenzivně jako po 24 hodinovce. V neděli jsme dorazili domů v pozdních večerních hodinách. V pondělí jsem byla v práci do 21:00 hod., v úterý do 18:30 hod. a ještě mě oslabil hrozný průjem. Nedokážu rozlišit, jestli to, že mi je špatně v břiše je od stresu nebo pozůstatek vyčerpání. Šestihodinové spánky od toho asi moc nepomůžou. Jak to ta Jana Candrová dělá, že zvládne tak dobře IM i se dvěma malýma dětma?
A Ironman příště? No, ano. Ale musím si koupit vlastní prťavý neopren.
Vyhrávám i v tombole. Další dvě galusky. Nejspíš si s nimi otevřeme obchod. :)
lady koyama

20 komentářů:

  1. Prostě profesorský výkon, jak se na ultravytrvalkyni sluší:-) Gratuluji k dokončení.Na břehu jsem Jirku nepotkal, docela by mne zajímalo, jaké to je, dívat se, jak to jeho žena dělá, úplně sama, samotinká a on musí jen koukat:-) Ale třeba se polepší:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky obrovská gratulace. Super zážitek vidět tě v cíli. I když tu nastavenou ruku jsi moc neterfila :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Gratulace, podle toho, jak to popisuješ, tak to byla \"pohoda\". :-)Pozorně jsem četl, drobnější postřehy si zapisuji do paměti na příští rok, kdy se na tohle chystám. Takže kromě gratulace i díky za postřehy.******mimo téma, dotaz na manažeraJirko, v pátek v České Lípě útočíme společně na 14km, nebo ne? Já se poctivě chystám.

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní, zmákla jsi to skvěle. Klobouk dolů.

    OdpovědětVymazat
  5. mimo téma: Bohužel Dane, zůstaneš na to sám. Od začátku června neběhám, trápí mě achilovka nebo kotník či kýho výra. Chci teď začít znovu klusat, ale na lámání rekordů to není.Ale Tobě věřím...

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za gratulace.Přidávám ještě ponaučení z plavání s neoprénem. Nechala jsem si z pod čepice čouhat vlasy na krku. Chytly se mi do suchého zipu a dost to při plavání tahalo. Přestože jsem věděla, že se mám namazat v místech, kde neoprén končí, asi jsem se namazala málo. Taky jsme věděli, že si máme dát pozor na zapínání na krku. Mám z toho pěknou odřeninu.

    OdpovědětVymazat
  7. Dášo, úžasné. Blahopřeji! Co TMMTR?

    OdpovědětVymazat
  8. Obrovská gratulace! Stupně vítězů, to je paráda, ale ty už jsi asi zvyklá :-)Odřený krk od neoprénu má kde kdo. Množství jídla snězené na kole (3 celé banány, 4 tyčinky, 2 gely) se mi zdá i pro ženu malé. Je to za dobu 9 hodin kola, k tomu za dvě hodiny plavání před s prochladnutím a něco do rezervy na běh, protože žaludek potom už moc nepobere. To je 9 malých porcí za 11 hodin, málo, ale možná jsi to doháněla kolou. Omlouvám se za kibicování :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Štefane, momentálně bojuji s průjmem a únavou. Nicméně TMMTR v hlavě pořád mám, jen ještě potřebuji vyběhnout na něco delšího do kopců s batůžkem, abych se ujistila, zda do toho jít.

    OdpovědětVymazat
  10. Radku, jaké kibicování? Ráda si přečtu připomínky, zvlášť když si oba (s Jirkou) myslíme, že na nich něco je. Ono to vytvrdnutí od druhého maratonského okruhu bylo s největší části nedostatkem energie. Přeci jen poprat se s bolestí nohou mám z ultra naučené, ale energie, když (jak říkáš) žaludek nebere, se hledá těžko. Ovšem na mě ta cyklistika byla dost náročná. Jedla jsem vlastně vždy, kdy jsem mohla. Na okruhu jsem si našla dvě části, kde to podle mne šlo. Jinak jsem musela pořád něco dělat. Přehazovat, zatáčet, objíždět kužely :) ...prostě na jídlo tam, alespoň se mi to tak jevilo, pro mne nebylo dostatek prostoru.

    OdpovědětVymazat
  11. A ten vé el nula nula jedna nepřestane toho ajronmena dýlovat a nepřestane! :o)Škoda, Vláďo, že jsme se neviděli. Ale, že musím jen koukat už jsem si tak nějak zvyk\'. Čtyřiadvacet hodin někde pobíhat taky nebudu. :o)

    OdpovědětVymazat
  12. Když to mám povolené, budu Ti ještě trochu radit. K průjmu :-)Ráno před startem mám vedle budíku lahvičku Aktimelu a hned ji ještě se zavřenýma očima do sebe kopnu jako prevenci. Večer po závodě, ještě před vydatnější večeří také. Jinak to nepoužívám. Já si teda občas loknu i počůrané vody z jezera, trochu nechtíc často proplachuji dutiny místo dýchání, s hygienou občerstvování to také není stoprocentní. Já si teda během závodu před jídlem ruce nemyju. Tělo je oslabené vyčerpáním a chemickou stravou přeplněnou éčky a o nějaký bacil není nouze. Hlasuji pro přátelské bakterie.

    OdpovědětVymazat
  13. výborně DášoSice jsem na Tebe jenom párkrát houkl na kole a do konce nečekal, ale i tak jsem držel palce. Koncem kola už bylo jasné, že by Ti to mělo klapnout, tak jsem mohl jet klidně domů, Jirka to měl v rukou:-).Vody z jezera se, myslím, řádně napijí i ti nejlepší plavci, tomu nejde uhnout a souhlasím s Radkem, že toho jídla i na drobnou ženu bylo fakt málo. Já bych aspoň 2x zařadil něco nechemického, jako třeba rohlík se šunkou nebo tak něco. Mně se to osvědčilo.

    OdpovědětVymazat
  14. Rohlík se šunkou? Asi spíš s tvrdým sýrem. Na to se neběhá, takže s tím nemám zkušenosti, ale když to ozkouším při cyklistickém tréninku, nebráním se tomu. :)Laktobacily jsem užívala při tréninku až do startu závodu. Teď mi to brát je bylo líto. Zdálo se mi, že by přišly vniveč. :) Nasazuji je zpět do boje!

    OdpovědětVymazat
  15. Gratuluji. Teď bys ale měla změnit akronym na Lady Ironwoman :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Takový titul fajn, ale ve mně to vzbuzuje jiné asociace. A asi nejsem sám:-) http://en.wikipedia.org...Iron_Lady . Přimíchej si do titulu ještě ultra, to už Margaret nebyla:-)

    OdpovědětVymazat
  17. Mohla bys řadit tituly za vastní jméno, třeba:Lady Koyama Ultra Iron WomanTak či tak, ten titul Ti už nikdo nevezme ;-) a někteří Ti můžou jen závidět :-(

    OdpovědětVymazat
  18. Raději nic přidávat nebudu. Ještě bych mohla dopadnout třeba takhle: http://jdem.cz/bph89 :)

    OdpovědětVymazat