úterý 11. ledna 2011

Když jeden nestačí

Nejspíš kvůli pocitu, že i na šprochu: "Jak na Nový rok, tak po celý rok," něco pravdy bude, téměř každoročně běhám dva Novoroční běhy.
Tedy ta každoročnost je trochu nadsazená. V roce 2000 jsem běžel poprvé Novoroční běh okolo Lokte. Na víc než dva a půl kilometru jsem si zatím netroufl. O rok později jsem zvládl první dvojboj – Novoroční běh Doubí – Svatošsské skály (téměř 6,5 km) a Novoroční běh okolo Lokte. V roce 2002 jsem již zápasil se zánětem slinivky (jen jsem ještě netušil, co ty bolesti břicha znamenají), takže jsem se opět vypravil jen do Lokte. V roce 2003 jsem běžel jen na Svatošky a vůbec netuším proč. Nevím, jestli se Novoročák okolo Lokte konal, ale my tam prostě nebyli. V roce 2004 jsem opět úspěšně zadvojbojoval, rok nato se ovšem v Lokti neběželo, takže po tom, co jsem za běhu okoukl Svatošské skály, jsme se vydali na šestikilometrový turistický pochod u nás v Sokolově – Novoroční čtyřlístek. V roce 2006 mě trápily problémy s hýždí, takže tradičně jen Loket. Poslední dva novoroční dvojboje jsem až do letoška absolvoval v letech 2007 a 2008. V roce 2009 mě okolo Vánoc schvátila viróza a v roce 2010 jsem se rozběhával po půlroční pauze zaviněné bolavými achilovkami. Loket to tedy jistil.

Z výše zmíněného tedy vyplývá, že jsem se ke startu v novoročním dvojboji letos rozhodl jubilejně popáté. A dopředu říkám zaplaťpánbůh. To, co se totiž událo na Novoročním běhu z Doubí na Svatošské skály a zpět, závodu, který startuje pravidelně v 11.00 – o tři hodiny dříve než ten v Lokti – byla doslova katastrofa. Od startu mi utíkali nejen všichni, s kterými jsem dříve běhával a dokonce nejen Ti, s kterými běhávám teď, válcovali mě skoro všichni. I spousta těch, kteří pravidelně neběhají a přišli si vyzkoušet na Novoročák (ještě mnohdy v opojení), jestli by je třeba tohleto běhání letos nebavilo. Snažil jsem se držet toho, kdo se zrovna namanul, ale dařilo se mi to vždy jenom na chvíli. Prakticky od druhého kilometru jsme běžel v totálním diskomfortu, což se nezměnilo až do konce závodu. Michala jsem viděl daleko před sebou. Je to v kraji hobby celebrita a u mnohých to, zda ho porazí či nikoliv, rozhoduje o úspěšnosti nebo neúspěšnosti závodu :) (tedy hlavně v triatlonu, kde je díky svému velmi dobrému plavání, o hodně výš). Už jsem byl vnitřně smířen s tím, že tentokrát mi Michal pořádně střihne na frak (naposledy jsem od něj myslím dostal nějakou tu látku v roce 2002 – tedy v běhu, v triatlonu skoro pořád :). Nedokázal jsem si vůbec představit, že bych takovou díru dokázal zalátat. To bych musel mít namísto nohou šicí stroj. (Abych tedy zůstal v textilním oboru. :) Naštěstí je Michal čerstvě v jiné kategorii. :) Navíc mě těší, že Michal potvrzuje mou domněnku o vlivu hmotnosti na rychlost běhu. Něco shodil, a tak přestože netrénuje, jeho posun vpřed prostě musel přijít. Z toho vyplývá, že když se vystříhám nočního bílého sportu, mohlo by mě to za nějaký čas taky katapultovat vzhůru výsledkovou listinou.

Jak si tak uvažuju, došlo ke zlomu. Tedy u mě k nijak zásadnímu, ale Michal začal výrazně uvadat. Doběhl jsem ho někde okolo pátého kilometru a nebudu lhát, s vypětím všech sil ho až do cílové pásky udržel za sebou. Zaběhl jsem tu svůj druhý nejhorší čas. Horší jsem byl pouze poprvé, kdy jsem ještě vůbec netrénoval.

A tady se dostávám k onomu zaplaťpánbůh. V Lokti se mi podařilo na dvanáctém místě zaběhnout slušný čas 11:20. Bojoval jsem sice na trati s fotbalisty či florbalisty nebo basketbalisty (mnozí z nich mě i porazili, někteří dokonce, dalo by se říct, na hlavu) a ani jsem se nepřiblížil svým nejlepším časům, ovšem byl jsem zase o více než minutu deset lepší svého nejhoršího výkonu zde. Prostě jsem si spravil chuť. Je vidět, že krátké trati se dají urvat i s tou tatrováckou pneumatikou, co nad mými boky zapomněli, když odjížděli do jižní Ameriky na "Dakar".

A co teď? Nějaké závody v plánu mám, ovšem nejdůležitější je, aby váha letěla dolů....a tím nemyslím, že bych tu naší digitální hodil z okna...


koyama



4 komentáře:

  1. Teprve mezi běžci jsem poznala chlapi, co řeší svoji váhu a je to osvobozující pocit, že v tom my holky nejedeme sami :-))) Ale trochu postavím tvou teorii na hlavu. Loni touhle dobou jsem měla o sedm kilo méně a neběhala jsem rychleji. Běhalo se mi lehčeji, což mohlo být i tím, že jsem měla naběháno. Rychlost byla stejná (plus minus samozřejmě)

    OdpovědětVymazat
  2. Nedávno jsem někde četl, že ženy řeší svoji váhu kvůli vzhledu a muži kvůli zdraví. Mně nejde ani o jedno. :) Já chci prostě běhat rychleji. Zatím je to stále ještě neprokázaná teorie, protože mám pouze jedinou relevantní zkušenost. Právě z období po zánětu slinivky. Dlouho jsem neběhal, ale shodil 12 kilo. A po měsíci od doby, kdy jsem opět běhat začal (takže naběháno jsem měl nula nula nic :), jsem zaběhl desítku o tři minuty rychleji. Proto od té doby tvrdím, že 1 kg dělá 2 sekundy na kilometr (a možná i víc :). Snad se mi to brzy podaří prokázat. ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Running Village Metrosexual11. ledna 2011 11:21

    Já nechci vypadat líp, nepotřebuji ani běhat rychleji..Já jen nechci mít tu pneumatiku okolo pasu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Mně pneumatika kolem pasu nevadí a mojí manželce taky ne, a milenkám už teprve ne :) Není nad to si bříško o manželku opřít. A v byznysu je pořád bříško symbolem úspěchu, takže dámy a pánové: ale kdo z nás ho nemá? :D

    OdpovědětVymazat