pondělí 3. ledna 2011

Noční hodinovka

Byť už mám za sebou v novém roce dva závody a i v tom nevlídném starém jsem jeden po tomto závodě odběhl, rozhodl jsem se alespoň krátce k Noční hodinovce vrátit. Protože tato nevšední akce si nějakou zmínku určitě zaslouží.
Strůjce myšlenky, František Bartoš zamýšlel původně tuto akci jako halovou hodinovku. Leč dohoda se nezdařila ani s jedním ze dvou karlovarských hypermarketů, a tak se akce přesunula na inlajnovou dráhu v meandru řeky Ohře. Já osobně bych uvítal (obzvláště v letošní předčasné a vytrvalé zimě) hodinové běhání pěkně v teple, v trenýrkách a v tílku, ale vyskytly se i názory, že by to bylo kroužení do zblbnutí a nebylo to ono správné maso. A že v meandru to maso, v tomhle případě mražené, opravdu bylo.

Hodinovka sice nebyla vpravdě noční (startovala něco málo po šesté podvečerní), ale vzhledem k ročnímu období se 19. prosince účastnící sjíždějí a scházejí už za tmy. Několik hořících švédských ohňů se marně snaží rozehnat osmistupňový mráz. Nicméně 904,7 metrů dlouhý okruh je dokonale upravený. Jen nasadit běžky a vyrazit. Škoda, že dnes to bude bez prkýnek.

Probíhám si jeden okruh a zvažuji zda čelovku ano či ne. Nemálo jedinců mě od ní zrazuje a já na názor běžet bez ní rychle přistupuji. Každá desetina kila dolů je dobrá, obzvláště když až tak úplně šlank nejsem (byť se mi to snaží některé účastnice namluvit :). Závod je měřen čipovou technologií. Nasazuji si tedy na pravou nohu opravdu širokánský pásek s čipem. Konečně něco, co mě na noze nedře. Ještě chvilka poklusávání a jdeme na to.

Vystartuji celkem opatrně, ale zdá se, že opatrných (a to mnohem více než já) je tu dnes hodně. Asi na sto metrů se totiž ocitám včele závodu. Kdybych se o to kdykoliv jindy cíleně snažil, zaručeně by se mi to nepovedlo.

Několik úvodních kol se těm nemnoha bludičkám v nečekaně početném běžeckém poli (41 účatníků) posmívám, ale potom jim valnou většinu závodu závidím. Dobře osvětlená je totiž pouze polovina okruhu. V té druhé je jen pár přízemních ze sněhu vyhrabaných lampiček, které ledabyle osvětlují běžecké kročeje. Běh je tak v této části trati kolo od kola těžší. Vybrat tu správnou tvrdou stopu je bez čelovky prakticky nemožné. Ovšem o  tom, že taková stopa existuje, se můžu v zápětí přesvědčit, když se na malou chvilku zavěsím za jednoho z o kolo mě předbíhajících osvícených.

Nejen vinou stále více se solícího podkladu tak dost rychle vadnu. Snaha a chuť zkusit uběhnout za hodinu dvanáct kilometrů mě přechází už po druhém okruhu, ale protože se kola budou dobíhat, stále doufám, že v čase pod hodinu uběhnu 11,76 km a tím, že mě pustí do dalšího kola, si na své konto onu dvanáctku přičtu, byť v čase několik desítek vteřin nad hodinu. Jenže jsem bláhový. Kromě smekání na podkladu, který má k ideálu daleko, běžím taky úplně sám. Díra přede mnou, díra za mnou, nikdo mi neproráží vzduch, a tak už mám po půl hodině místo šátku, který jsem si dal na krk, ledový krunýř. Dře do brady a já dost dobře nevím, co s ním. Nakonec si říkám, že alespoň odvede pozornost od bolavých nohou. :)

Už někde za šestým kilometrem je jasné, že ani ta nadhodinová dvanáctka tentokrát nepadne (leda bych si nějakou otevřel doma a hodinu jí ucucával :), i když já v to pořád naivně doufám. Jsem to ale optimista. :) Neodůvodněný optimismus mě přechází, až za devátým kilometrem a já už zbytek času jen tak ze setrvačnosti dobíhám. I když to bych nebyl já, abych si v závěrečném kole nevyzkoušel alespoň trochu toho zrychlení.

Nakonec tedy v čase 1:01:38 uběhnu 11765 metrů, sundám kámen z krku, převléknu se do suchého a jdu si něco přát s vypuštěním lampiónu štěstí. Nevím, jestli se mi mé přání splní, protože můj lampion měl už od začátku letecké problémy a někde nad Intersparem (Variádou) blafnul a začal prudce klesat. Pak jsem ho ztratil z dohledu.

Pokud by se hodinovka v zimě opakovala, šel bych do ní určitě znovu. Protože je daleko jednodušší se donutit běžet celou hodinu v davu podobných bláznů než sám doma. Jen pokud bych si mohl ještě něco přát, pak aby se jednání vydařila a závod se uskutečnil buď ve Fontáně nebo ve Variádě...tedy pokud jí můj lampión nepodpálil. :)


koyama



2 komentáře:

  1. Koukám, že optimista jsi pořád.......a já si říkal, od čeho tý vilce ve Varech chytla ta střecha....a ty tam vypouštíš balóny:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak dlouho by se ve vzduchu neudržel. :)

    OdpovědětVymazat