pátek 7. ledna 2011

Měsíc dlouhých nocí (a vůbec celý nepovedený indiánský rok)

Jak už to tak bývá, když synek přitáhne ze školky nějakého vira, většinou je do tří dnů v pořádku (tedy synek, ne ten vir). Pak ten virus přesedlá na mě a rajtuje mě skoro dva týdny. A takhle začal i poslední měsíc v tomto roce.
Není tedy divu, že se mi tentokrát ani nepodařilo dosáhnout na stovku naběhaných kilometrů (zvládl jsem jich jen 93). Co hůř, tenhle vir trochu štrejchnul i Dášu, a tak byla nucena odložit naplánovanou operaci téměř o měsíc. Skoro bych řekl: stylové zakončení tohoto nepovedeného roku. Kromě mizivých patnácti kilometrů na rotopedu už jsem do tréninkového deníku nepřipsal vlastně nic.

Na startu závodů jsem (i vinou zmíněné nemoci) stál jen dvakrát. Na Noční hodinovce a Vánočním běhu ve Františkových Lázních. Dalo by se říct, že mě v tom počtu předčil i náš mladej. Ten absolvoval Mikulášský pětiboj a dvěma prvními místy, jedním druhým a dvěma třetími obsadil celkově těsně druhé místo ve své věkové kategorii. Obzvláště výkon ve skoku dalekém (bez jednoho centimetru jeden a půl metru) ve mně rozechvěl strunu pýchy. :) Po kom pak asi ten náš Matouš bude? Dáša je opravdu mizerná skokanka a když zmíním, že já jsem (i přes osobák na stovku 11,3) nikdy nepřeskočil pět metrů, je asi každému jasné, že si s ní můžu podat ruku. :) Nejspíš tam budou nějaké geny po mém dědovi, který byl prý výborný skokan a třeba o tyči skákal přes 3,5 metru. Tenkrát ještě do pilin.

Ve Františkových Lázních si Matouš zaběhl taky a i tam se mu (na rozdíl ode mě) dařilo. Když jen těsně podlehl ve finiši o první místo.

Pokud jde o váhu, tak i tady jsem v prosinci zklamal. Už už to vypadalo, že by se mohla natrvalo usadit pod osmdesáti kily, pak přišli svátky a já jsem na tom téměř jako před rokem.

Jak už jsem psal, tenhle měsíc dokonale kopíroval celý rok. Sem tam odraz ode dna, ale většinou plížením plazením vpřed. Loni (2010) jsem sice absolvoval celkem 35 různě dlouhých běžeckých závodů (+ nějaké další soutěže doplňkově), což je docela slušné číslo, ovšem alespoň trochu spokojen jsem se svým výkonem pouze na třech z nich: Sokolovský Cooperův test, Pražská Relativní Desítka a Waldsassen Stadtlauf.

Dáši potíže tu ani nechci pitvat, snad se nám novým rokem se dvěma jedničkami otočilo vše k lepšímu. Dáša už má dva dny za sebou operaci a teď budeme tři týdny netrpělivě čekat a věřit, že už bude vše v pořádku. Pokud ano, začne nejspíš ke konci února poklusávat. Tudíž bych měl začít nabíhat objemy, dokud je na to čas a prostor. :) Jen kdyby se mi do toho aspoň trochu chtělo...

koyama



4 komentáře:

  1. Na ty viry si zvyknete, než začne Matoušek chodit do školy, pak začne nosit nové a zase se bude chvíli adaptovat. Vyzkoušeno:-).Jinak vidím loňský rok celkem podobně optimisticky jako Ty. Sice nebylo tolik zdravotních potíží (i když měsíční laborování s plícemi taky nebylo úplně \"vono\"), ale se závodem jsem spokojen snad s jediným. Je tady ale jedna fantastická věc: čím horší byl rok 2010, tím větší prostor pro pozivitní změnu se otevírá v roce 2011. Tak ať se vám všem daří, hlavně lady Koyama ať se vyzdraví co nejlépe!

    OdpovědětVymazat
  2. To jsou tedy vyhlídky. :DJo, taky si říkám, že ten odraz ode dna by ani nemusel být nijak mohutný a mohlo by to začít stoupat.Díky a ať se Ti (i všem doma) taky daří. Uvidíme jestli ten Tvůj plán na příští rok \"Sportovat jen tak\", který zatím sdílím, třeba v průběhu sezóny ještě nepřehodnotím... :)

    OdpovědětVymazat
  3. jak přes kopírákTo je přesně jako u nás. Doubinka něco přitáhne a za pár dní už vesele skotačí a já se s tím babrám 14 dní. Momentálně dokonce ležím s neschopenkou. Už mne to nebaví.

    OdpovědětVymazat
  4. U nás tentokráte leží Mates. V sobotu začal kašlat a teď má devětatřicítky. Fedruju se vším možným a zatím (ťuk, ťuk) držím. Zato Matouška jsem takhle zdrblého ještě nezažil.

    OdpovědětVymazat