...
pondělí 31. prosince 2007
pátek 28. prosince 2007
čtvrtek 27. prosince 2007
úterý 25. prosince 2007
Vánoční běhy
Prvním ze dvou vánočních běhů byl Vánoční běh Brodcemi. Start v Kadani u Kadaňského stupně. Je to po běžeckém restartu první závod a tak si moc velké naděje na excelentní čas nedělám. Reálné přání je, dát 12km za 54 minut. To je tempo 4:30/km. S tímhle cílem se stavím na start kousek za Vefise. Předpokládám, že on by mě k tomuto času mohl dotáhnout. Jak jsem sledoval jeho předchozí výkony v Zimním běžeckém poháru, připadá mi, že by tento čas měl být v jeho silách. Dáša má cíl kvalitně potrénovat. Včera běžela pětadvacítku a tak dnes chce dosáhnout času pod 70 minut.
středa 19. prosince 2007
Jak naučit plavat kovadlinu
Co vám mám lidi povídat. Věděl jsem, že jsem špatný plavec. Na základce jsem byl druhým nejhorším plavcem ze třídy. Horší byl už jen spolužák, který plakal, když mu voda šplouchala na lýtka. Já do té vody vlezl alespoň po krk. Nějak jsem také tušil, že jsem špatným plavcem, protože mám plavecky špatné hlavně nohy. Ale že je to jen jedna a že s ní bude taková práce, to jsem vážně nečekal.
čtvrtek 13. prosince 2007
středa 12. prosince 2007
Maratón v podzemí: Dole v dole
A jak to na Unter-Tage Sparkassen Marathonu v Brügman-Schacht pokračovalo?
úterý 11. prosince 2007
Maratón v podzemí: Dolů do dolu
Maratón v dole? 700 m pod zemským povrchem? Teplota 25 stupňů a 30% vlhkost vzduchu? Na desetikilometrovém okruhu převýšení 310 m? Chtěla bych to běžet?
pátek 7. prosince 2007
Z rodinného šuplete: Švestkový štěk
Dopředu upozorňuji (a trochu se tím i omlouvám), že tento příspěvek nebude sportovní. Rodinný šuplík se pomalu vyprazdňuje a vykukují na mě i články s nesportovní tématikou. Brzy budou růžky šuplíku vyškrabány a budeme muset nadzdvihnout falešné dno. :o) Takže, kdo chce, nechť čte dál. Kdo je zklamán, protože čekal něco sportovního, toho k ničemu nenutím.
úterý 4. prosince 2007
Jak se dají na internetu vyhledat stupně vítězů
Není to tak dlouho, co jsem na internetu objevil, že se letos pořádá v Unhošti Sokolský běžecký pohár. Nakoukl jsem tedy do průběžných výsledků a překvapeně jsem zjistil, že se Dáša pohybuje díky maratónu na třetím místě. (I tady, stejně jako v karlovarské lize, je maratón bodově velice ceněný.) A protože Čertovská pětka nekolidovala s žádnou plánovanou akcí a zároveň to byl poslední závod poháru, jehož vyhlášení následovalo ihned po závodě, do Unhoště jsme vyrazili. Byla by škoda pustit šanci na pódiové umístění v dalším z pohárů.
čtvrtek 29. listopadu 2007
Ultraběhy: Proč a jak? aneb Začátky
Nečekejte, že se z tohoto článku dovíte, proč běhat ultramaratony a jak je běhat. Na to jsou lepší a zkušenější odborníci. Napsala jsem v podstatě svou zpověď. Zpověď o tom, z jakého impulsu jsem ultramaratony začala běhat já a jak jsem ty své první vlastně běhala. A možná, že bude tato zpověď prvním dílem takového občasníku o ultrabězích, jak je vnímám já.
úterý 27. listopadu 2007
Přispěli jsme...
...více než třiceti fotografiemi do turistické publikace "Sokolovsko - turistická destinace budoucnosti."
čtvrtek 22. listopadu 2007
Liga 2007
Dopředu musíme podotknout, že letošní ročník Ligy běžců regionů Karlovy Vary a Sokolov (ať budeme později psát cokoliv) pro nás skončil úspěchem. Jediný cíl, který jsme si stanovili, vítězství Dáši v kategorii, se nám podařilo s přehledem splnit.
úterý 20. listopadu 2007
pátek 16. listopadu 2007
Zámeckými parky II
V neděli leží na silnicích hnusná břečka a z nebe lije, jakoby obru Koloději prasknul hydrovak. Přesto několik skupin tvrďáků z Karlovarského kraje doráží do Klášterce nad Ohří na Běh zámeckým parkem. Cesty jsou o dost lepší než v Ostrově, ale stejně to nebude žádná procházka (zámeckým parkem) růžovým sadem.
čtvrtek 15. listopadu 2007
Zámeckými parky I
Po posledním běžeckém zážitku jsem se tohoto víkendu dost obával. Čekaly mě dva závody a já v týdnu opět netrénoval. Hodina v bazénu a půlhodina na rotopedu jsou v tomto ohledu zanedbatelné položky. Navíc předpověď počasí nebyla zrovna přívětivá.
čtvrtek 8. listopadu 2007
úterý 6. listopadu 2007
Může být dno ještě hlouběji?
Nevím, po kolikáté už si zase budu stýskat. Nečekal jsem žádné zázraky, ale to co se mi podařilo vykouzlit během sobotního běhu Přes Vítkův vrch, předčilo veškerá má pesimistická očekávání.
čtvrtek 1. listopadu 2007
Dvacítka dotazů zodpovězených z Marsu
Tenhle sportovní dotazník přivedl na svět Niktomuž na svém běžeckém blogu. Našel se i názor, že by z něj mohla být skvělá řetězovka, za kterou by se nebylo nutno stydět, ale jediný článek řetězu připojil zatím Forest. Takže jestli z tohoto dotazníku má opravdu vzniknout řetězovka, je potřeba přidat další články... Tak já jeden přidávám.
úterý 30. října 2007
Běžecká nausea aneb Nucení na klusání
Původně jsem strašil, že se víkendových závodů vůbec nezúčastním. Jenomže Liga běží a body jsou body. Potřebuju to nějak dorazit. Před víkendem zbývalo ještě 6 závodů. Viróza a nachlazení mě ovšem donutily pojmout oba závody jen jako rychlejší klus. Stále jsem na tom však o mnoho lépe než Dáša. O víkendu pořád ještě, po maratónském výbuchu ve Stromovce, nebyla ani v klusatelném stavu.
pondělí 29. října 2007
Stromovka: Sedmero maratónských chyb
Pěkný výsledek na maratónu v Kladně mě navnadil k tomu, že jsem začala pomýšlet na vylepšení nejen svého nejlepšího letošního osobního výkonu v maratónu (4:07:57 hod.), ale i svého osobního rekordu 4:03:24 hod (Č.Lípa 2004). Porovnám-li utrpení prožívané při maratónu běženém v osobním rekordu a nyní v Kladně, byl výkon v Kladně v podstatě zadarmo. A tak jsem začala nahlas (rozuměj přede všemi na internetu) uvažovat o čase pod 4 hodiny. Všechno tomu nahrávalo - zdravotně jsem byla v pořádku, termín závodu je daleko od mé pylové sezóny, 14 dnů před maratónem jsem si zaběhla o 4,5 min. rychlejší osobák na horském půlmaratónu v Aši. Maratón ve Stromovce jsem sice nikdy neběžela, pouze 6-ti a 12-ti hodinovku, ale dle názorů kamarádů je Stromovka se svými okruhy vhodnou tratí pro osobák.
čtvrtek 25. října 2007
Desítka točená v lázeňských lesích
Tak mám v nohách natočenou další desítku. No, když to ale srovnám třeba s tím výletem na Kokořín...
úterý 23. října 2007
Martina Juda: Podruhé v cíli Spartathlonu
lady koyama: Původně jsem chtěla od Martiny zodpovědět jen pár otázek pro svou vlastní inspiraci, ale nakonec jsme se rozhodli, že se o její odpovědi podělíme i se čtenáři našeho blogu.
čtvrtek 18. října 2007
středa 17. října 2007
Můj první
Tak to mám za sebou. Místo činu: Chodov - Běh Smolnickým kopcem; Datum a čas: 14.10.2007 10:00. Pravda už jsem v kočárku běžel dva závody a v krosničce šel dva pochoďáky, ale teď už mám za sebou veřejnou akcičku i po svých.
pondělí 15. října 2007
Půlmaratón zvaný Horský
Chtěla bych se krátce vrátit o týden zpět k půlmaratónu, který jsem běžela v Aši 6.10.
pondělí 8. října 2007
čtvrtek 4. října 2007
Tradiční hořké kapky z Běchovic
úterý 2. října 2007
Vrhačský pětiboj: litry vody, kila bahna a tuny dobré nálady
Asi by bylo dobré hned na úvod zmínit nějaká pozitiva, protože příspěvek sám o sobě by mohl vyznít zbytečně negativně. Jednoznačným pozitivem byla organizace. Organizátorům z AK Sokolov není co vytknout. Navíc dokázali i v zimě, která k nám dorazila, vytvořit hřejivou atmosféru. Za odměnu jsme za ně alespoň startovali. ;o) Dáša ve své kategorii zvítězila s neuvěřitelným náskokem 717 bodů. ;o) A já jsem porazil jediného zahraničního účastníka, Peruánce Vladimira Escajadilla. O tom jakého borce jsem s přehledem nechal za sebou se můžete přesvědčit třeba ve výsledkové listině letošní Mattoni Night Grand Prix. ;o) (Pro ty, kterým se nechce příliš hledat, 13.místo absolutně hovoří za vše.)
čtvrtek 27. září 2007
úterý 25. září 2007
středa 19. září 2007
Ligový dvojzávod: Kolem tří rybníků
Druhým ligovým závodem uplynulého víkendu byl jeden z nejstarších krosů u nás. 54.ročník Běhu kolem tří rybníků v Bečově nad Teplou. Oproti Abertamům, kde bylo, jak jsem se dověděl, celých 9°C, tady je slunečno a možná až moc teplo. Účast je větší než v Abertamech (hlavně v dětských kategoriích), ale na to, že je tento kros tak dlouhověký, to není žádný zázrak.
úterý 18. září 2007
Ligový dvojzávod: Poslední druhá a třetí čtvrtý
První částí "dvouzávodu" konaného uplynulý víkend a započítávaného do Ligy běžců regionu Karlovy Vary a Sokolov, byl Abertamský kros. Opět se sešla slabá účast, i když si nemyslím, že by to bylo vinou pořadatelů. Přestože se tentokráte chyby dopustili, ale o tom až později. Slabší účast nejspíš zaviňují hory. Když se řekne kros, už samo o sobě to značí cosi náročného. A když k tomu dodáte, že se poběží v Abertamech v Krušných horách, mnohé přejde ke startu chuť. Můžete prostě čekat jen kopce, kopce (sem tam skopce :o) a zase kopce.
čtvrtek 13. září 2007
Běhuplný víkend: Kladno-maratónská forma zpět
Na úvod pár čísel a souvislostí, aby laskavý čtenář věděl s kým má tu čest. :)
úterý 11. září 2007
Běhuplný víkend: Proklusání noční metropolí
Ten víkend začal vlastně už v pátek pěkným televizním pokoukáním na mítink Weltklasse na curyšském stadiónu Letzigrund.
úterý 4. září 2007
Z rodinného šuplete: Mé triatlonové začátky
Není to tak dlouho, co jsem tu psala o své obnovené triatlonové premiéře po tříleté pauze. A jak jsem začínala doopravdy se můžete dočíst teď.
čtvrtek 30. srpna 2007
Z rodinného šuplete: Budapest félmaraton
Těm, kteří se chystají (nebo už odcestovali) na půlmaratón do Budapešti, chválím jejich výběr. Ti, co si tento závod nechali ujít, mají možnost ještě na konci září na maratónu nebo zase příští rok. Stojí to zato.
úterý 28. srpna 2007
28 + 7 - 27/8
28 + 7. Přesně tolik devadesát jedna centimetrů vysokých překážek plus tolik vodních příkopů tři metry šedesát šest dlouhých se stejně vysokými překážkami se mi v pondělí na Velké ceně města Sokolova postavilo do cesty. Byl to zase obrovský zážitek. Ale, abych vás trochu napnul, :-P nejdříve napíšu, co tomuhle zážitku předcházelo:
čtvrtek 23. srpna 2007
Návrat ztracené TTcery
V den D -17 jsem se poprvé po dvou letech posadila na kolo a najela 16 km. V den D -10 jsem uplavala 600 m. V den D -5 jsem uplavala v prázdném bazéně 1100 m a nabyla tak jistoty, že Jesenici přeplavu. V den D -4 jsem na kole ujela 22,4 km a věděla, že zvládnu ujet cyklistickou část. Rozhodně ale třeba takový Hejkal měl na svůj 1.triatlon oproti mně o celých 36km poctivější cyklistickou přípravu. Den D -1: trochu nervozity, jestli mám vše správně připravené. Trochu těšení, že se zase potkám se starými dobrými známými. Trochu strachu, ze studené vody Jesenické přehrady.
pondělí 20. srpna 2007
neděle 19. srpna 2007
Čtvrtstovka v žebráckých lesích
Do Žebrácké pětadvacítky jsem šla vlastně z plného tréninku. Od středy jsme toho dost nachodili, něco naplavali a trochu i naběhali.
čtvrtek 16. srpna 2007
Z rodinného šuplete: Stýpl
Blíží se Velká cena Sokolova v atletice a součástí jejího programu bude opět i tato zábavná disciplína. :o) Další z řady rodinných šuplet vám tedy ukáže jak tyto překážky (ne?)běhat.
úterý 14. srpna 2007
úterý 7. srpna 2007
Deset zničujících akcí potřetí
A je to tady znovu. Jdu do toho s radostí a s nadšením, jako bych to už dvakrát nezažil. Zase budu trpět, ale dělám, že o tom nic nevím. Ještě si naivně sestavím bodový plán. Reálných výsledků, výsledků, když vše sedne a výsledků z oblasti science fiction. Ty poslední snad ani zmiňovat nebudu (jejich součet dával 4000 bodů), ale reálný plán vycházel na 2827 bodů a když vše vyjde vycházelo na 3259 bodů. Já se chtěl pohybovat někde mezi tím, protože mým cílem byla hranice 3000 bodů.
Desetiboj po porodu
V loňském roce jsem šla svůj první atletický desetiboj. Tři měsíce po porodu! Pro mě to byl loni obrovský životní zážitek, ale teprve srovnání s desetibojem po roce je, myslím, zajímavé i pro vás. V televizi vídáme naše skvělé české desetibojaře s výkony nad 8500 bodů. Já jsem loni nasbírala sotva desetinu světového rekordu - pouhých 902 bodů.
pondělí 6. srpna 2007
středa 1. srpna 2007
Fotovtip II: Taky vám strouhá teploměr?
Jsou teploměry, které měří jen jestli mrzne nebo nikoliv. Ale my máme doma teploměr, který strouhá, krájí, krouhá, mele, samozřejmě měří teplotu a možná, že i odšťavňuje. Navíc je vhodnou pomůckou pro pořadatele triatlonových podniků. Správně určí teplotu vody, kdy zakázat neopreny, aby slabší plavci ostrouhali. :o) Nevěříte? Věřte!
neděle 29. července 2007
Z rodinného šuplete: Blatenská desetihodinovka
I když nejsou tak veliká vedra, pokusím se čtenáře ochladit vzpomínkou na únor roku 2005. A dost možná, že ani čtenáře nezchladím, ale naopak se zahřejí, až se budou smát mé šikovnosti. ;o)
úterý 24. července 2007
Ultraběžecká sinusoida
Všem běžcům, kteří se za deset dní chystají na čtyřiadvacetihodinovku nebo osmačtyřicetihodinovku do Kladna, popřípadě o tom uvažují někdy do budoucna, posílám pro inspiraci "mikropovídku", která vyšla loni ve Světě běžců.
pátek 20. července 2007
Dobyla jsem Klínovec - potřetí
koyama: Tak se vám konečně představuje celým
článkem moje žena Dáša. Takže, jak viděla "Klínovec" ona:
Závod pro
masochisty jsem běžela už potřetí. Dlouho jsem se na něj těšila. V roce 2003 a
2004 bylo vždy vedro. V roce 2005 jsem běžela 24 hodinovku v Rakouském Wörschachu.
Loni 3 měsíce po porodu mě Jirka viklal, že si ho mám dát. Ale nezviklal. Takže
mám absenci 2 roky. Že bych měla i absťák? Už poprvé mě běh lákal, neboť
kamarádi z oddílu považovali absolvování tohoto závodu za svůj výkon roku, hned
za svými maratónskými počiny. Mluvili o něm v tom smyslu, že to je ta pravá
drsňárna. O to větší, že i přes červencová vedra je na trati pouze 1
občerstvovačka.
Perštejn –
Klínovec je výzva. Těším se na krásné výhledy do krajiny, pro které jako
Sokolovák musím obvykle aspoň 10 km za město. Těším se, až za úvodním prudkým
stoupáním uvidím v dálce věž rozhledny na Klínovci a jak se jí budu postupně
přibližovat. Představuji si, jak vyběhnu na závěrečné sjezdovce zase o kousek
dál než posledně (alespoň 100m, běhatelné to pro mě nebude nejspíš nikdy) a že
rychlost výstupu posledních 800 m si budu moci opět hrdě porovnávat i s běžci,
kteří celý závod zvládnou o půl hoďky dřív jak já.
Promýšlím
taktiku občerstvování pro letošní rok. Poprvé jsem spoléhala na pořadatele a
poznala jsem tak všechny škarpy, kde protékalo cosi, co se byť nepatrně
podobalo vodě a neváhala odběhnout z trati 30 m do lesa, kde bublal malý
potůček. Podruhé jsem si do ledviny vzala 3-decovou lahvičku s vodou, ale v
příkrém stoupání na prvních kilometrech mě tížila jako několikakilové závaží a
táhla nazpět. Na celkovém výkonu se to navíc neprojevilo vylepšením. Naopak,
zhoršila jsem se o 2 a půl minuty.
Tréninku
jsem nedala moc ani v předchozích dvou dobytích Klínovce. Ze 100 km za měsíc
červen a pár (rozuměj skutečně dvou) náročnějších výběhů na Hruškovou se
opravdu nedá očekávat zázrak. Červen a červenec – to je holt moje pylové
období, kdy trpím dušností, ať dělám co dělám. Vždy jsem měla alespoň štěstí,
že při závodě to bylo OK. Letos jsem v červnu naběhala dobrých 150 km, nicméně
výběh na Hruškovou jsem stihla jen 1. A to jsem za něj byla ráda, protože v
jednom z týdnů před závodem jsem naběhala ve 2 pokusech o trénink dohromady
"neuvěřitelných" 10 km. Kvůli tomuto výpadku v tréninku se na
Klínovec přestávám těšit. A když mě 2 dny před startem obšťastňují ženské
problémy, začínám se i děsit. Najednou mi tento závod bez pravidel už nepřipadá
jako výzva. Ale zase to není taková tragédie, takže se odvažuji přihlásit do
závodu.
Před startem
nelibě sleduji, jak mé
obvyklé soupeře pouští zase dřív. Přesto se hrdě stavím na start "hlavního"
závodu, ačkoliv dle výsledků patřím rovněž mezi želvy dříve vypuštěné. Taktika
pro občerstvování – v kapse na cyklistickém triku sebou vláčím lék na
astma (co kdyby) a dva hroznové cukříky – vodu riskuji a dávám v šanc
láhev k odvozu na 10. km a doufám, že než tam jako poslední doběhnu, ostatní mi
tam něco nechají. Na startu zjišťuji, že jsou 2 děvčata odjinud a jedna z nich
běhá maratóny jen o 10 minut rychleji než já. Aspoň někoho tedy před sebou
uvidím. Po startu jedna povídá druhé, že se budou navzájem táhnout a rozrážet
si vzduch. V duchu se usměju. Tahle trať je neúprosná a prověřuje poctivě
kondičku každého. Tady běží každý sám za sebe. Ještě než vyběhneme z Perštejna
se nám tato závodnice vzdaluje a nějak rychle zapomíná, že chtěla tu druhou
táhnout. :o) Někde kolem 3.km už jsem zase standardně na posledním místě,
nicméně v dohlednu před sebou mám jednoho běžce a jednu běžkyni. Na 4.km jsem
narazila na láhev s vodou, jakousi improvizovanou občerstvovačku. Kdo se
napije, má jí opět zavřít a postavit na kraj silnice, aby se mohli napít
další – to byly instrukce Milana na startu. Zavírám jí, třeba tu na
někoho počká do příštího roku. ;o) Na dalším km opět využívám další láhev. To
byl fakt dobrý nápad.
Za 6. km
začínám chodit. Říkám si, že to vlastně u mě není nic neobvyklého, že to tak
bylo i v předchozích závodech. Předešla jsem jednoho běžce – chodce.
Kochám se krajinou a u dalšího prudšího stoupání si vybavuji, že jsem v obou
předchozích závodech prochodila asi čtvrtinu trati. To mě uklidňuje, protože
momentálně víc chodím než běhám. Co mě ale drží ve střehu, je sledování, zda
běžím ještě správně. Laserovým zrakem systematicky prohledávám asfaltový
koberec, abych nepřehlédla žádnou vybledlou žlutou šipku. Namáhám své mateřskou
zakrnělé mozkové závity (mozek na mateřské je zacílen na mimčo, vše ostatní je
vzduch) a vyvolávám tři roky staré vzpomínky na trasu. Hlemýždím tempem
předbíhám druhého účastníka této masochistické akce. Ptá se, kolik jich je za
námi. Bohužel, jen jeden.
Už konečně
vidím v dáli rozhlednu na Klínovci. A zdá se, že se přibližuji jedné soupeřce.
Říkám si, že ta vzdálenost není nepřekonatelná, na sjezdovce se dá stáhnout
ledacos. Blíží se 10. km. Hurá, občerstvovačka. Ty dvoulitrové Milanovo lahve,
které na mě čekaly na 5. km a čekala jsem je rovněž tady, není nikde vidět.
Narozdíl od ostatních pořadatele kritizujících běžců vepředu, já byla ráda za
nabídnutý pořadatelský kelímek s vodou. A týmy soukromých občerstvovačů už na
mou maličkost nečekaly. Na zemi stojí poslední tři soukromé lahve s pitím, s
radostí zvedám tu svou. Napiju se, poliju si krk a za Pick-upem stavím láhev na
zem. Trať vede z kopce a střídavě mírně do kopce. Takže zase v kuse běžím. Moje
soupeřka však mezitím zmizela z dohledu. Alespoň že ten Klínovec se přibližuje.
Pick-up mě předjel a zase stojí na trati. Nevím, zda je to pořadatel nebo
doprovod nějakého běžce. Tady si však všímám toho posledního běžce, který pije
z mojí lahve. Asi to zabalil a nechal se svézt, jinak by se přede mě přece
nemohl dostat. Tak je to snad pokaždé. Když se na těžkém závodě těším, že
někoho porazím a notabene je to ještě chlap, obvykle je pak ve výsledkovce DNF.
Už se
konečně napojuji na skimagistrálu a odpočítávám poslední kilometry. Vypadá to
na čas jen nepatrně horší než mé předchozí výkony – 2:10 a 2:12 hod. Teď v
tom prudkém stoupání můžu využít chůzi a rozbalit si 2 cukříky do ruky.
Vzpomenu si na podzimní maratón v České Lípě, kdy jsem zmrzlými prsty
nedokázala obal cukříku roztrhnout a vztekala jsem se u toho jako malé děcko.
Profil se začíná narovnávat a já rozkoušu oba cukříky a netrpělivě vyhlížím
studánku po levé ruce. Přeci jen za těch 7 km jsem vyprahlá. Uklidním se, je
tam. S pitím to nepřeháním. Říkám si, že v cíli se napiju dost.
Takže teď už
jen ta sjezdovka. Nahoře v záhybu vidím osůbku. Chodí. No, ale já taky. Nohy mě
nějak nechtějí poslouchat. Neočekávala jsem, že to vyběhnu. Ale že se budu tak
plazit... Na závěr se zmírňuje sklon krpálu a tak se kvůli nachystanému
fotoaparátu ještě rozbíhám, aby to vypadalo.
Můj čas
2:15,54 hod. hodnotím jako dobrý. V našich želvích závodech na dálku (s těmi,
co startovali o 20 minut dřív) se mi podařilo porazit dva muže a v přímém
souboji jednoho. Všechny ženské doběhly přede mnou a kromě Ivči Sekyrové to
nebylo o ten pověstný autobus (v případě Ivany se dá mluvit spíš o
několikavagónovém vlaku) – 5 nás bylo v rozmezí 11 minut. V našem
manželském minisouboji jsem vyhrála já. Jirka má ode mě totiž stanoven na každý
km hendikep 1 minutu. A protože byl mezi námi na 17,8 km rozdíl necelých 14
minut, zvítězila jsem já.
Pořadatelskou
práci tady propírat nebudu, však už byli pořadatelé propráni dost. S většinou
názorů ostatních běžců ohledně nedostatečné organizátorské práce souhlasím. Na
druhou stranu, já si ráda dám tenhle závod i v nezměněné podobě příští rok
znovu. Je to pro mě cenná zkušenost, zvláště pro plnění mých snů.
Ahoj
Dášo,máš můj velký obdiv.Jednak za to, jak jsi to napsala a hlavně,že přestože
víš, co tě čeká (nebo právě proto?),opakovaně zdoláváš ten strašný krpál.Můj
manžel občas v záchvatu euforie přemůže Klínovec na kole a považuje to za velký
výkon. Proti němu je tvůj výkon nesrovnatelně těžší a obdivuhodnější. Hodně
splněných snů!
Rebecco moc
děkuju za chválu. Je pravdou, že Klínovec pro mě vždy byl a vždy bude výzvou.
Obzvláště proto, že je pořádán většinou v extrémním počasí a zároveň v mé
pylově-astmatické sezóně. Na druhou stranou je pro mě Klínovec vlastně jen
jakousi přípravou na ještě těžší a mnohem delší závody.
I Tobě splněné sny přeje Dáša.
P.S. Jak říká Jirka, je i vyjet Klínovec celkem slušná drsňárna a někdy je prý skoro lepší slézt a jít. ;o)
I Tobě splněné sny přeje Dáša.
P.S. Jak říká Jirka, je i vyjet Klínovec celkem slušná drsňárna a někdy je prý skoro lepší slézt a jít. ;o)
čtvrtek 19. července 2007
Z rodinného šuplete: Desetiboj
Již 3.ročník Sokolovského FFF desetiboje doslova klepe na dveře a já za těmi dveřmi šeptám, jak jsem to prožil poprvé. ;o)
pondělí 16. července 2007
úterý 10. července 2007
Fotovtip
Na svých občasných toulkách městem s fotoaparátem někdy narazím na neuvěřitelné věci. Například na nabídku tohoto extra speciálního spodního prádla - jistě z prvotřídního, vysoce funkčního materiálu - z asijské tržnice.
čtvrtek 5. července 2007
Ztéci Krudum a stéci z něj
Je krásný letní den. Čerstvý vítr honí po obloze šedivá a černá mračna. A prší. Nebál bych se říct, že lije. Oblékám si šusťákovku, obouvám boty a přepásávám se ledvinkou. Nasazuji kšiltovku a vyrážím vstříc běžeckému tréninku. Musím! Za deset dní se chystám na běh Perštejn-Klínovec a potřebuji si trochu zvednout sebevědomí. K tomu, abych se na Klínovec odvážil, ty moje desítky a dvanáctky na téměř rovinatých okruzích nestačí.
pondělí 2. července 2007
Půlroční souhrn
Zatím stále nejsme příznivci týdeních odsportovaných přehledů. Ono se, v našem případě, ani není čím chlubit. Ale nějaký souhrn bychom asi měli mít. A tak se v tomto příspěvku pokusíme udělat takový sumář našich odsportovaných kilometrů a závodů (akcí), kterých jsme se zúčastnili v prvním pololetí tohoto roku.
sobota 30. června 2007
úterý 26. června 2007
čtvrtek 21. června 2007
Z rodinného šuplete: Druhý triatlon
Malinko si odskočím ze série o mých prvních účastech k účasti druhé. Triatlonová sezóna tomu nahrává. Všem bloggerům (i ostatním odvážným) účastnícím se tuto sobotu Moraviamana přeji hodně štěstí a těším se na jejich vyprávění.
pondělí 18. června 2007
3 in 1: Wash, Bike and Go
Chodovský bike triatlon - pro poddajné i nepoddajné triatlety s leskem i bez lesku.
Chodovský bike triatlon prokazatelně posílí vaše paže a nohy až o 80%. Díky kombinaci aktivních vytrvalostních složek s intenzivními posilujícími výjezdy a výběhy a účinnou kombinací metody 3x a (máš) dost. Speciálně vyvinuté složení těchto TT chrání před nudou, tuží morálku a při každém použití zlepšuje vaši kondici lépe než jakýkoliv kondicionér.
Bonus - 25% navíc "zdarma". pátek 15. června 2007
Z rodinného šuplete: Kraslická stovka
Seriál příspěvků o mých prvních účastech pokračuje první delší akcí na kole. Před touhle "stovečkou" jsem jel pouze dvě ultrakrátké časovky do vrchu. Celý článek je popisem toho, jak si prachmizerný cyklista protrpěl jednu obyčejnou stovku s "kopečky" v Krušných horách. Takže (nejen) skuteční cyklisté bavte se! :o)
úterý 12. června 2007
Z rodinného šuplete: První triatlon
Triatlonová sezóna je v plném proudu. Blogy jsou plné článků o úspěšně dokončených halfironmanských premiérách či přípravách na absolvování železňáka celého. Budu se taky muset co nevidět pustit do své letošní triatlonové premiéry (i když to bude o hodně kratší premiéra). Jak ale probíhala má skutečná TT premiéra se můžete dočíst teď a tady.
středa 6. června 2007
Z rodinného šuplete: První maratón
Napadlo mě, že by se hluchá místa na tomto blogu dala vyplnit archivními články, napsanými tehdy jen tak. A protože potenciální čtenáři tohoto blogu mohou mít ještě v živé paměti Prague International Marathon a pro mnohé to byl maratón úplně první, je nasnadě, že použiji článek o mém prvním maratónu, o PIMu 2004.
úterý 5. června 2007
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)